Nový projekt EU jménem SARTRE má za úkol vyvinout systém, díky němuž budou auta schopna jezdit po dálnicích v jakýchsi autovlacích. Zkratka znamená Safe Road Trains for the Environment - tedy "bezpečné autovlaky pro životní prostředí".
SARTREProjekt částečně financuje Evropská komise a jeho vedení má na starosti společnost Ricardo UK. Účastnit se budou i další firmy - španělské IDIADA a Robotiker-Tecnalia, německý Institut für Kraftfahrwesen Aachen, a švédské SP Techical Reserarch Institute, Volvo Car Corporation a Volvo Technology. |
Auta se mají po dálnicí pohybovat v šesti, až osmičlenných vláčcích. V čele kolony jede vůz se zkušeným řidičem, třeba šoférem taxíků, autobusů nebo náklaďáků. Řidiči na dálnici zadají do navigace svůj cíl a ona je navede k nejbližšímu dálničnímu vlaku. Řidič se zařadí na konec kolony a v tu chvíli převezme řízení autopilot. Jediný, kdo bude v koloně řídit, bude šofér vedoucího vozu, ostatní auta se s jeho vozem bezdrátově spojí a přebírají pokyny k řízení od něj.
Automobily pojedou v těsné blízkosti, čímž mají na dálnici nejen ušetřit místo, ale především uspořit palivo. Pojedou totiž v "závětří", a mají tak uspořit až 20 % pohonných hmot. Když se bude řidič blížit k místu sjezdu z dálnice, jednoduše od automatu převezme řízení, opustí pruh a pojede dál podle svého. Auta v koloně pak jen vzniklou mezeru uzavřou.
Systém nepotřebuje žádné úpravy současných dálnic, jen patřičně vybavená vozidla. Auta, která nebudou systémem pro automatické navádění a řízení osazena, budou jednoduše jezdit stejně jako dnes. První reálné testy se mají uskutečnit někdy v roce 2011. Praktického nasazení bychom se pak mohli dočkat do deseti let.
Vzhledem k tomu, že veškeré potřebné technologie jsou prakticky dostupné již dnes, neměl by v tom být žádný problém. Adaptivní tempomaty, které udržují konstantní odstup od auta vpředu, jsou běžné již nějakou dobu. Objevují se systémy aktivního řízení, které dovedou vést auta oblouky na dálnicích i bez zásahu řidiče. Navigace jsou také běžně dostupnou součástí výbavy. Jde tedy jen o to, jak vyřešit spolupráci těchto systémů a bezdrátovou komunikaci mezi jednotlivými automobily. Vše musí být samozřejmě zcela spolehlivé a právě to bude hlavní úkol vývoje.
Pravděpodobně je to první krůček na cestě k automatické jízdě po dálnicích. Velký háček totiž bude v potřebě vodícího vozidla malého konvoje. Jakým způsobem budou "kapitáni autovlaků" na daných trasách vybíráni, je otázkou. A při jejich absenci nemůže celý systém vůbec fungovat.
Otázkou také zůstává, jak bude ošetřena celková bezpečnost systému. Ten vlastně totiž počítá s tím, že všechny vozy v koloně budou v dobrém technickém stavu. Při jízdě v malých rozestupech budou mít i automaticky řízené elektronické systémy jen málo času třeba na panické brzdění. V takovém případě se pak může výrazně projevit technický stav daného vozidla a fakt, že ne každý vůz brzdí stejně. Nemluvě o tom, že každý má ještě nazuté jiné pneumatiky, které dovedou brzdné vlastnosti výrazně změnit.
