Zatímco hodně mužů léčí krizi středního věku nákupem sportovního auta, Jean Tastevin se rozhodl, že si takové sám postaví. A co víc, tento muž, kterého až dosud velmi dobře živila výroba železničních vagonů, si usmyslel, že na svém koníčku vydělá další peníze.
Psal se rok 1967 a ve Francii nedávno zanikl výrobce luxusních aut Facel, o kterých britský tisk psal, že vyrábí druhé nejlepší vozy na světě. Hned po rolls-roycech. Tastevin si postavil laťku ještě výš a pokud jde o luxus, chtěl nejdražším britským limuzínám konkurovat. Aby ze svých představ neslevil ani o píď, dal své nové automobilové firmě jméno po své manželce Monique.
Součástí letošní Rétromobile je i retrospektivní výstava obojživelných aut.
Trable s motorem
Zatímco manželství vydrželo Tastevinovi až do dnešních dnů, v automobilovém podnikání se mu od samého začátku nedařilo.
RétromobileVelký výstavní autosalon věnovaný automobilovým veteránům se koná každoročně začátkem února v Paříži na výstavišti Porte de Versailles. Jeho brány se letos otvírají 1. února a zůstanou tak až do konce týdne. Jednodenní vstupné vyjde na 8 (děti) nebo 14 eur (dospělí). Na Rétromobile je možné i nakoupit. Tradiční aukce letos nabídne přes 400 aut, motocyklů, ale i málo viděných figur, které kdysi zdobily chladiče automobilů. Dražební katalog zde |
Odvážný Francouz přesně věděl, jak by jeho auto vypadat nemělo. Konstruktérům, které v průběhu let měnil jak na běžicím pásu, však nedokázal přesně vysvětlit, co od jejich práce očekává.
Jeho některá rozhodnutí byla i na konec 60. let velmi nekonvenční. Když mu v roce 1968 britský tuner Chris Lawrence představil první prototyp budoucí monicy, Tastevinovi se nelíbila ani karoserie, ani čtyřválcový motor z Triumphu TR4.
Proto pověřil britského konstruktéra Teda Martina, aby mu postavil motor nový.
Nebyl to dobrý nápad, protože draze zaplacený třílitrový osmiválec vlastní konstrukce byl nejen slabý, ale i nespolehlivý.
Jindy měl Tastevin prostě jen smůlu. Poté, co se mu nezdál ani druhý prototyp, který postavil londýnský úpravce Williams & Pritchard, kontaktuje turínskou firmu Vignale.
I když právě tady vzniká třetí koncept, který se Tastevinovi konečně zamlouvá, v průběhu práce Alfredo Vignale umírá a s ním i celá firma. Po třech letech práce a zbytečných výdajů je Jean Tastevin se svým autem zase na začátku.
Z dnešního pohledu je zřejmé, že měl Tastevin s designéry nakonec šťastnou ruku. Pod finální podobou monicy se podepsali Francouz Robert Colinée a Rumun Tony Rascanu a přesto, že předek auta je nápadně podobný Lamborghini Islero a záď připomíná modely Jaguar, celek působí impozantním dojmem.
S motorem se však Tastevin trápil až do poslední chvíle. Ještě na pařížském autosalonu v roce 1972 měl prototyp Monicy 340 pod kapotou nespolehlivý osmiválec Teda Martina, mezitím zvětšený na 3,4 litru.
Při oficiální premiéře sériového provedení s názvem Monica 560 v březnu 1973 už sporťák poháněl definitivní osmiválec Chrysler s objemem 5,6 litru.
Nejrychlejší a nejdražší sedan na světě
Sériová monica nebyla vůbec špatným autem. S americkým motorem o výkonu 285 koní uměla jet až 240 km/h, což z ní dělalo nejrychlejší čtyřdveřové auto na světě. Podvozek měl výškovou regulaci a ořechové dřevo v kombinaci s kůží Connolly splnilo Tastevinovo předsevzetí konkurovat nejluxusnějším britským sedanům.
Zákazník si mohl dokonce vybrat mezi třístupňovým automatem nebo pětistupňovou ručně řazenou převodovkou ZF. Přesto se monica ukázala jako totální propadák, který svého stvořitele málem přivedl na mizinu. S cenovkou čtrnáct tisíc liber byla dražší než všichni její sportovní konkurenti, dokonce i rolls-royce byl v té době levnější.
K tomu právě propukla ropná krize a o sportovní auto od neznámého výrobce nikdo nejevil zájem. K sedmi prototypům s motorem Chrysler nakonec do roku 1975 přibylo jen deset sériových aut. Některé prameny uvádějí dokonce jen osm.
Tastevinův příběh nebude zdaleka jediný, se kterým se návštěvníci na letošním Rétromobile seznámí. S Mercedesem mohou oslavit šedesátileté výročí trumfu v závodech Le Mans, prohlédnout si nejvzácnější francouzské sportovní automobily ze sbírek amerického sběratele Petera Mullina, nebo zhlédnout tématickou výstavu Citroën a umění s přiměřeným množstvím pomalovaných karoserií.
