Proč motorky nejezdí na naftu? Ve zkratce proto, že naftové motory jsou těžší a nedosahují takových maximálních výkonů jako benzinové. Jejich známou výhodou je ale nízká spotřeba (a tím delší dojezd) a také tah od spodních otáček.
Zmíněné nevýhody ovšem neodradily Indy z továrny Enfield v Madrásu. Vedle licenčně vyráběného archaického benzinového modelu Bullet v několika modifikacích (původem z Velké Británie), implantovali do totožné konstrukce dieselový agregát s objemem 325 ccm.
Model s názvem Taurus má výkon zhruba 7 koní. Pokud je jezdec dostatečně trpělivý a především odolný (silné vibrace), při průměrné spotřebě kolem 2 litrů na 100 km může ujet na nádrž až 1 000 km.
Existuje také ještě o něco silnější, 8koňový model Enfield Robin s motorem 410 ccm původem od japonské Fuji. Kvůli zpřísňujícím se předpisům byla ovšem výroba vznětových modelů před časem zastavena.
Vedle těchto motorizací především v sousedním Německu můžete narazit na enfielda s motorem bavorského výrobce Hatz (objem 462 ccm a výkon 11 koní), který je spolehlivější, ovšem podstatně dražší. Také se už nejmenuje Enfield, ale Sommer Diesel − designově je nicméně kopií enfielda, ovšem zpracovaný s německou důkladností.
Speciální kapitolou v dějinách dieselových motocyklů je enduro Kawasaki KLR s naftovým dvouválcem britského původu JP8, vyvinuté firmou Hayes Diversified Technologies. Objem motoru je 584 ccm a dosahuje výkonu 24 koní.
Stroj je používán jednotkami americké námořní pěchoty, které údajně objednaly 440 kusů, další stroje si objednaly některé armády NATO. Spotřeba se prý pohybuje i při jízdě v terénu lehce nad dvěma litry na sto. Vedle armádní verze by měly existovat i civilní modifikace.
Další aplikace vznětového motoru do endura vznikla v Nizozemí. Stavba jménem Track T-800CDI se může pochlubit mnoha moderními technologiemi a zvláštnostmi. Elektronickým plynem (fly-by-wire), volitelně ABS nebo pomocným pohonem předního kola, poloautomatickou převodovkou…
Základem je ale vznětová jednotka se 3 válci a objemem 800 ccm. Udávaný výkon je kolem 50 koní, kroutící moment 130 Nm, spotřeba 2,5 l/100 km. Masovému rozšíření asi bude bránit cena tohoto unikátu: výrobce E.V.A. Rroducts BV si ho cení na 17 500 eur.
Jiná nizozemská firma, Star Twin, dokonce postavila dieselový supersport Thunder Star 1200 TDI. Motor je rovněž tříválcový a jeho původní pracoviště se nachází ve Volkswagenu Lupo. Základní parametry nevypadají špatně, hmotnost 205 kg, výkon až 120 koní.
Další technickou lahůdkou je v současnosti stále dolaďovaný stroj německé provenience – Neander. Ten se na rozdíl od výše popisovaných samohybů řadí někam do kategorie muscle biků.
Objem dvouválce je 1 340 ccm, výkon 112 koní při 4 200 otáčkách a kroutící moment 216 Nm při 2 600 otáčkách (!). Ještě větší překvapení ale skýtá pohled do útrob motoru – nejenže se jedná o turbodiesel, ale kvůli eliminaci vibrací má motor dvě klikové hřídele, otáčející se proti sobě…
Nádrž o velikosti 14 l by měla postačit podle údajů výrobce na ujetí 300 km, maximální rychlost je někde kolem 220 km/h, zrychlení z 0 na 100 km/h za 4,5 sekundy. V plánu je výroba 250 kousků a omezené produkci odpovídá také cena 95 000 eur. Za to se dá pořídit několik kontejnerů enfieldů…
|
|
|
Cesta k dieselovému motocyklu ale nemusí být nutně tak nákladná. Trochu obskurně vyhlížející čínská firma Crazy Jerry nabízí zaslání instruktážního CD Changzuki Project, na kterém je údajně konverze Suzuki GS550 na dieselový pohon. Sám majitel však na stránkách www.diesel-bike.com na úvod všechny varuje, že je to na vlastní riziko… |
