Mrtvých motorkářů letos přibývá až neuvěřitelným tempem. Mladí kluci si kupují silné stroje a nestačí se naučit pořádně je ovládat. Spolu s motorkářem-začátečníkem jsme proto na cvičišti vyzkoušeli, jak zvládat krizové situace, v takzvaném zdokonalovacím kurzu jízdy na motocyklu, který si za 2 400 korun může zaplatit každý.
Den začíná pádem
Venku je sedmnáct stupňů Celsia, vítr a občas déšť. Lepší počasí uprostřed léta jsme si nemohli přát. Já jsem celkem v pohodě, do Mostu jedu v autě, hůř je na tom hlavní účastník, motorkář Martin, který vyrazil na své modré Hondě CB 500.
Řidičák na velkou motorku má od loňského září, od té doby najezdil pět tisíc kilometrů. Takže začátečník, který si užívá svoji vůbec první motorkářskou sezonu. Ráno ještě neví, jak perný den ho čeká.
V devět máme sraz v Mostě na cvičišti, kde na nás čeká instruktor. Čtvrt na deset pryč, ale Martin nikde. Za chvíli zvoní telefon.
"Nastlal jsem si na kruháči. Uklouzlo mi to na mokru," ozývá se ze sluchátka a mě polévá pot, že tím celou akci rušíme. Martin je však v pořádku a položení motorky na asfalt odnáší jen zpětné zrcátko.
Jdeme do učebny, kde bude probíhat první část celodenního kurzu. "Jednou ze základních věcí je oblečení, dobré boty, a především kvalitní helma. Na silnou motorku by měla být integrovaná, tedy taková, která má i pevný chránič brady a otevíratelné hledí. Neměla by se na hlavě šoupat, ale zároveň ani tlačit," vysvětluje instruktor Stanislav Procházka. A už očima míří na tu Martinovu. "Dole otevřená přilba, v níž jste přijel, se hodí tak leda na skútr," poznamenává.
Když už to nejde, z motorky aspoň vyskoč
Pokračujeme dál: správné huštění pneumatik, zastavení... "Častou chybou je i špatné držení řídítek, které může mít fatální následky. Páčku brzdy a spojky musíte mačkat jen jedním, maximálně dvěma prsty. Když budete používat čtyři, nedržíte řídítka pevně a ruka vám snadno sklouzne," radí Procházka.
Potom následuje něco jako lekce fyziky. Víte, jak velkou vzdálenost potřebuje motorka k tomu, aby zastavila z rychlosti 50 kilometrů za hodinu? Na suchu přibližně 15 metrů. Pro představu – autobus je dlouhý asi dvanáct metrů. A když je mokro a jedete šedesátkou? "Pak si za sebe postavte autobusy čtyři," říká Procházka.
Často se stává, že motorkáři, kteří se předvádějí, padají z motorky i v nízkých rychlostech. Klasikou je rozjezd, když řidič přidá moc plynu a motorka se zvedne na zadní kolo. "Co s tím?" ptá se instruktor Martina.
"Ubrat plyn?“ zní jeho nejistá odpověď. "Zní to logicky, ale to už se vůbec nemusí povést, protože ti motorka ujíždí pod rukama. Nejlepší je použít zadní brzdu, která se ovládá nohou," zní správná odpověď.
Teoretickou část uzavírají videa crash testů motorek, z nichž je zřejmé, že motorka při nárazu svého řidiče většinou přimáčkne ke karoserii auta. "Když vidíš, že se autu nedá vyhnout, pokus se z motorky vyskočit. Při troše štěstí se jenom potlučeš," zní rada poslední záchrany.
Koukej, kam máš, nebo spadneš
Přesouváme se na asfaltovou plochu a začínáme zvolna – co nejpomalejším průjezdem, jímž se trénuje stabilita. Martinovi to jde tak napůl, jede krokem, ale občas z vymezeného obdélníku vyjede ven. Potom následuje pomalé kroužení mezi kužely.
"Nedívej se na kolo, jinak spadneš. Provazochodec se taky musí koukat před sebe. Jak se podívá na nohy, končí," říká instruktor.
Po chvíli následuje trénink projíždění zatáček. Situace i rady jsou prakticky stejné. Martin bojuje téměř se vším, co od něj instruktor chce.
"Měj tu hlavu víc vzpřímenou, otáčej ji celou. Koukej sem a už koukej tam," ozývají se pokyny, zatímco Martin statečně krouží. "Tyhle návyky by měl mít zažité už z autoškoly," říká mi nenápadně instruktor Procházka. A to jsme pořád ještě u té méně náročné části výcviku.
Další drobná nehoda přichází po chvíli. Na mokrém asfaltu Martin při vyhýbání kuželům dělá chybu a padá. Naštěstí téměř v nulové rychlosti. "Brzdil jsi moc razantně a neměls rovně kolo, proto ti to uklouzlo," vysvětluje příčinu pádu instruktor.
Měl by začít tancovat čaču
Nejtěžší část čtyřhodinového výcviku nastává po obědě. To je na řadě brzdění: rozjet se na čtyřicítku a co nejrychleji zastavit. Zdá se to snadné, ale i s tím Martin bojuje. Když brzdí správně podle pokynů, zastavuje i o pět metrů dřív, než když chybuje.
"Vzepři se tělem proti brzdění. Nelehej si na motorku a nohy na zem dávej až ve chvíli, kdy úplně zastavíš. Předtím to nemá cenu," radí instruktor. Pár pokusů, kdy motorka chcípá, párkrát jde po příliš razantním brzdění kouř od zadní gumy, ale nakonec je víc dobrých pokusů než špatných.
Instruktor k tréninku brzdění přidává ještě vyhýbání se překážce, navíc se zvyšuje i rychlost. A tady se začínají objevovat Martinovy limity.
"Mám strach se při vyšší rychlosti pouštět do nějakého prudkého manévru," říká, když namísto vyhnutí projíždí mezi kužely rovně, a vlastně tak bourá do pomyslného auta. "Musíš si správně přibrzdit a motorku do vyhnutí dostat tělem. Bát se nemusíš. V téhle rychlosti nehrozí, že by ti to podjelo," uklidňuje ho Procházka.
Přicházejí další a další pokusy. Kuželům se Martin sice vyhýbá, ale instruktor stále není spokojen. "Je to moc prkenné. Už dobře pracuje rukama, ale tělo je pořád ztuhlé. Měl by víc trénovat čaču, aby se naučil házet zadkem," říká mi Procházka. Nicméně Martin bojuje; při průjezdu kolem nás ani nezastavuje a pokaždé jenom vykřikne "ještě".
Po čtyřech hodinách jízd se přesouváme na poslední stanoviště. Je to obrovský kruh o průměru několika desítek metrů, kde se trénuje správné držení těla při průjezdu zatáčkou ve vyšší rychlosti i správné držení hlavy a koukání do zatáčky.
Martinova hlavní chyba je, že naklání hlavu stejně s motorkou. "Dej ji nahoru!" volá na něj instruktor a mně je ho až trochu líto. Jak mi ale po skončení kurzu říká, zbytečně.
"To, že jsem ráno upadl, vliv nemělo. Prostě jsem si v některých chvílích nebyl jistý, jestli prudký manévr zvládnu. Tohle si v autoškole nevyzkoušíte, na silnici nanečisto taky ne. Takže jsem se tady naučil věci, které mi nikdo neřekl," bilancuje Martin.
Ale nemyslí si, že kdyby kurz absolvovali všichni motorkáři, mrtvých bude najednou třeba o polovinu míň. "Většinou umírají ti, co jedou rychle. A ve sto padesáti neuděláte skoro nic. Pak zbývá snad jen to vyskočení z motorky," shrnuje zážitky Martin.
