Mušketýři českých silnic: lady a vazy

  • 155
Po škodovkách, stodvacítkách, favoritech a feliciích druhou nejpočetnější zastoupenou značkou na českých silnicích - i když to možná leckoho překvapí - je ruský vůz VAZ-Lada. Je však zřejmé, že se ze svého prvenství mezi zahraniční konkurencí už dlouho těšit nebude.

Ještě na přelomu století bylo v České republice registrováno více než 200 000 vozidel VAZ-Lada s plachetnicí na masce chladiče. I dnes je jejich počet stále nemalý - byť už "jen" zhruba poloviční.

Drtivou většinu žigulíků tvoří vozidla s klasickým uspořádáním, tedy s motorem vpředu a pohonem zadních kol. Lady s moderní koncepcí z poslední doby - tedy s motorem vpředu a předním pohonem - v celkovém počtu vozidel této značky hrají jen třetí housle.

Auto roku jako předloha
Většina vozidel VAZ, která potkáváme na zdejších silnicích, byla vyrobena před rokem 1990. Prim mezi nimi hraje stále prapůvodní model VAZ 2101, ale ani počet terénních vozidel Lada Niva není zanedbatelný (kolem 5000). Niva ostatně patřila ještě před čtyřmi pěti lety v Česku k nejprodávanějším typům terénních vozidel.

Po vleklých diskusích sovětských pohlavárů dostala při zavádění nové produkce automobilů v SSSR největší počet hlasů italská firma FIAT. Koncepce s motorem vpředu a pohonem zadních kol byla převzata z jejího vozu Fiat 124, který získal titul Automobil roku 1966. Na přání Rusů byl však upraven pro drsnější provozní podmínky.

Žigulík se začal vyrábět v gigantické a nejmladší automobilce východního bloku. Městečko u Volhy poblíž Kujbyševa bylo přejmenované na Togliatti, podle jednoho z představitelů někdejší italské komunistické strany. Zde odstartoval záměr stvrzený smlouvou z roku 1966 mezi Ministerstvem automobilového průmyslu SSSR a prezidentem koncernu FIAT. Výrobní technologie byla nakoupena na základě pečlivého výběrového řízení, příležitost dostaly jen dobře zavedené světové firmy.

Dovoz nyní neskutečný
První vazy sjely z montážní linky v roce 1970. V Československu se VAZ 2101 prodával pod obchodním označením Žiguli, později Lada 1200. Proti italské předloze byl zesílen podvozek a vůz dostal upravený motor s jiným systémem rozvodu - OHC.

Již rok po zahájení výroby základního typu opustilo montážní linku i kombi VAZ 2102, které si získalo ve střední Evropě velikou popularitu. Jen těchto prvních dvou typů se do naší republiky v prvních letech dováželo na 50 000 ročně. Záhy se objevil silnější VAZ 2103, v roce 1974 rozšířil typovou řadu VAZ 21011 a brzy nato jako vlajková loď nazdobený VAZ 2106.

Následovaly typy 2105 a 2107, ten uzavřel typovou řadu. Není snad ani s podivem, že s tím úplně původním má VAZ 2107 ještě zhruba 80 procent společných dílů. Odlišnosti jsou především v komfortnějším vybavení interiéru. Pro úplnost ještě připomeňme kombi VAZ 2104 a brzy následující modifikaci s motorem 1,7 l opatřenou již moderním vstřikováním paliva z koncernu GM. Tento typ, označený už jako VAZ 21044i, byl v České republice dokonce ještě nedávno v prodeji.

Tehdy docela dobrá auta

Technické údaje
Základního typu VAZ 2101 (dovoz v letech 1971 až 1982)
Motor zážehový čtyřválec
Zdvihový objem 1198 cm3
Největší výkon 60 k při 5600 ot/min
Pneumatiky 155 R13
Pohotovostní hmotnost 955 kg
Celková hmotnost 1355 kg
Největší rychlost 142 km/h
Spotřeba paliva (l/100 km) 7,4/10,1/10,8
Žigulík patřil v tuzemsku k velmi oblíbeným rodinným vozidlům. Jeho koncepce s tuhou nápravou odpovídala charakteru zdejších silnic, tehdy ještě o trochu horších než dnes. Za přednost vozu se považoval také prostorný interiér a zavazadlový prostor.

Ve srovnání s výrobky dalších tehdejších automobilek východního bloku byla největším kladem vozu jeho stálá kvalita. Na ní měli zpočátku hlavní zásluhu italští kontroloři. Když se později při návštěvě volžské automobilky odvážně zeptal redaktor časopisu Svět motorů technického ředitele továrny, jak se projevilo skončení kontraktu s firmou Fiat, dostal stručnou odpověď: "Nic se nestalo, žijeme dál." Ale neušlo mu, že dotázaný byl na infarkt. A dotyčný novinář byl po návratu domů na vyhození z redakce.

Žigulíci dnes
Jak vidí dnes tato vozidla z hlediska poruch a závad znalec značky Jiří Kropáček, který pracoval pět let jako technik u AutoLady? "U prvních žigulíků se často vyskytovalo klepání zadní nápravy a koroze výfukové soustavy. Také ukrajinské pneumatiky snad mohly vyhovovat tamním vozovkám, ale rozhodně nebyly vhodné pro naše silnice. Opakovaly se závady elektrické soustavy (spouštěče, konektory, vodiče). Nevhodná pryž způsobovala úniky chladicí kapaliny, často prolínal olej převodovkou a motorem.

Podstatné je, že zatímco kvalita vozů VAZ zůstala po dlouhou dobu neměnná, požadavky zákazníků se rapidně zvýšily. To, co dříve nevadilo, už bylo řidičům na obtíž: ať již máme na mysli korozi karoserie, či zastaralý interiér i s přístrojovou deskou a na ní použité nevhodné materiály, které hlavně v zimě vržou. Další nepříjemností jsou velmi obtížně odstranitelné vibrace v řízení," vypočítává Jiří Kropáček.

VAZ 2107 má velkou výhodu v levných náhradních dílech.

Tento reklamní snímek zdůrazňuje, jak odolné ruské vozy byly, co všechno bylo možné si s nimi dovolit.

Interiér silnější a dražší verze s motorem 1,5 litru byl na tu dobu přiměřeně luxusnější.

Dobový snímek z prospektu - žiguli jako kombi bylo velice oblíbeným rodinným vozem.