Původ vozu - auto musí mít vždy jasně doložitelný původ. Nejlepší je ověření od renomované společnosti, která prověřuje, zda ten který vůz není původně kradený.
Kvalita opravy - nejčastěji se ze zahraničí dovážejí nabourané vozy a v ČR se opravují k prodeji. Seriózní prodejce bude mít k dispozici například fotografii rozsahu havárie, faktury za náhradní díly a podobně. Kvalitu prací lze pak ještě prozkoumat, když prohlédneme spáry a sváry - musí být pravidelné. Užitečné je také prověřit elektroinstalaci.
Airbagy - Tam, kde prodávající "mlží" o rozsahu rozbití auta, stačí se podívat, zda byly vystřeleny airbagy, nebo ne. Poznat to lze celkem dobře na volantu, kde je v kladném případě roztržený přední potah.
Identifikační znaky - Žádná z prací kdykoliv prováděných na vozidle - výměny, klempířská činnost, vaření, lakování - nesmí porušit identifikační znaky, jimiž jsou vyražená čísla a štítky.
Důvěryhodnost prodávající osoby - Zvláště u individuálních prodejů mimo bazary nesvědčí o prodejcově věrohodnosti, když kupce pozve za šera k benzinové pumpě. Auto se má prohlížet za plného světla a v místě bydliště prodejce. Nebo v bazaru.
Doklady k vozidlu - musí být bezvadné, jasně prokazující předchozího majitele a servisní knížka napoví o dosavadním zacházení s vozem.
Stav tachometru - Ani přes veškerá vysvětlování a přesvědčování není dobré uvěřit, že desetileté auto má najeto opravdu jen patnáct tisíc. Lepší je na tachometr nekoukat a v duchu kalkulovat zhruba 20 000 ujetých kilometrů za rok u vozů střední třídy a u menších aut nejméně těch 10 000.
Smlouva - Nejméně podezřelá je jednoduchá kupní smlouva, která obsahuje přesně nejen nacionále obou stran, ale navíc i popis stavu vozu. Tam, kde dostanete k podepsání mnohastránkový dokument s desítkami článků a ustanovení, počítejte s tím, že někde na osmnácté straně dole bude malilinkým písmem něco, co se vám jako novému majiteli vůbec nebude líbit.