Motorkáři vyrazili 5. května 2007 - někteří jim tleskali, jiní si ťukali na čelo. Klásek na motocyklu Yamaha XT 600, Chrž na Moto Guzzi NTX 750. V jednom byly ale oba stroje stejné. Tím, jak byly obtěžkané náhradními díly, oblečením, jídlem a stany.
"Vezli jsme si zapalování, spojky na řetěz, kloub do kardanu, duše, lepení, elektrickou pájku či kabely. Víceméně jsme byli vybaveni na většinu průšvihů," popisuje Klásek.
Tvrdí sice, že cesta z Česka přes Slovensko do Maďarska, Srbska, Bulharska, Turecka, Íránu, Pákistánu, Indie a Nepálu byla celkem bezproblémová, ale zvyknout si na extrémní teploty pro ně nebylo vůbec snadné.
Zažili jsme minus pět stupňů Celsia v Himálaji i 52 stupňů na slunci v Pákistánu.
"Ležíš nahej ve stanu, leje z tebe a nespíš. Je to mazec," vzpomíná motorkář.
Právě v Himálaji si Klásek sáhl na dno svých sil. Ve výšce přes 5 000 metrů se mu prý začaly třást ruce a pak kvůli nedostatku kyslíku i jazyk.
"Ze 170 metrů jsme za dva dny vystoupali do 5 328 metrů nad mořem. To je podle lidí, kteří lezou po horách, smrtelná zátěž," říká Klásek.
A co jej nejvíce překvapilo? Třeba to, že nejčastější práce Indů, které důvěrně nazývá Indoši, je čumět. A na vše.
"Kdekoliv zastavíte, tak je kolem vás hlouček Indošů a čumí. To vydrží i dvě hodiny," smál se Klásek.
