Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Nákup ojetiny v Německu: zlý sen s dobrým koncem

aktualizováno 
Koupit ojeté auto v Německu je jednoduché. Sehnat ale takové, jaké si představujete, už tak lehké není. Je to rozhodně těžší než před lety. Německý trh s ojetinami totiž ovládli podobní handlíři, kvůli kterým je nechceme kupovat v Česku. Přinášíme návod, jak ojetinu z Německa dovézt.

Pro dovoz ojetiny z Německa po vlastní ose potřebujete speciální převozní registrační značku. Stačí pětidenní za šedesát eur. | foto: Jakub StehlíkiDNES.cz

Omezený rozpočet a exotický model auta. Přesně to je kombinace, která přivedla čtenářku iDNES.cz Danielu Vaculíkovou na nápad poohlédnout se po svém vysněném autě za hranicemi naší vlasti. Poté, co udělala několik špatných zkušeností s nákupem ojetého auta v Česku, nabyla přesvědčení, že svůj budoucí vůz lépe pořídí v sousedním Německu. Redakce Auto iDNES.cz se rozhodla, že jí s nákupem pomůže. V zemi, kde každým rokem změní majitele sedm milionů ojetin, přece nemůže být nákup jediné z nich žádný problém. Mysleli jsme si...

Na pohled moc hezký Rover 75 z německého autobazaru ve Wegbergu měl prasklé

Na pohled moc hezký Rover 75 z německého autobazaru ve Wegbergu měl prasklé těsnění pod hlavou.

Čas, nervy, porovnávání

Před pěti, deseti lety byl nákup auta v Německu relativně lehkou cestou k pěknému autu za dobrou cenu. Když už nebyla ojetina v Německu levnější, byla určitě o dost hezčí, zachovalejší a vybavenější než ta v Česku. Dnes už cesta přes půl Německa za ty komplikace a čas vždycky nestojí.

"Ojeté automobily nejprodávanějších značek jsou nyní v českých autobazarech levnější než v Německu či Holandsku," tvrdí Martin Seidl, manažer skladu Auto ESA. "Pryč je tedy doba, kdy bylo výhodné vozit zachovalé ojeté vozy z Německa či Holandska. Pryč je také doba, kdy byly ojeté vozy z těchto zemí v mnohem lepším stavu a s nižším nájezdem kilometrů," dodává.

Navíc německý trh s ojetinami zvlčil. Tamní handlíři už mají stejné bílé nátělníky a zlaté řetězy u krku jako ti v Česku. Jak ukázal náš test, mají i stejné manýry: nechají vás trmácet se pět set kilometrů za očividným vrakem, který předtím vynesli do nebes a doufají, že utrmácení nechcete odjet s prázdnou.

"V současné době provozují většinu autobazarů v Německu i Holandsku zástupci přistěhovaleckých menšin, kteří neposkytují na prodávané vozy žádné záruky," říká Martin Seidl, který se v minulosti profesionálně zabýval dovozem ojetých automobilů ze zemí západní Evropy.

"Současný stav prodeje ojetých automobilů v Německu a Holandsku je takový, že ve vozech velmi často není možné se ani svézt, například proto, že chybí značky pro zkušební jízdu. Prodej se odehrává většinou v unimobuňce osazené na štěrkovém podloží. Platit je možné jen hotově a většina prodejních smluv obsahuje klauzuli, že vůz je určen na export bez jakékoliv záruky," varuje.

Pořízení hezkého BMW v našem testu tak nakonec stálo novou majitelku dva dny sezení v autě, tři a půl tisíce najetých kilometrů a dobrých osm tisíc na benzinu a dalších nákladech spojených s cestováním. Je ale pravda, že tak zachovalé BMW trojkové řady s oblíbeným turbodieselem za podobné peníze, jaké zaplatila, by v Česku pravděpodobně nepořídila. Pokud jdete po specifickém modelu, je hledání auta v zahraničí dobrá cesta. Jiné modely se ale asi vyplatí spíše hledat v Česku.

Srovnání cen

Při porovnání při kurzu 25,6 Kč za Euro a připočtení nákladů na přihlášení vozu a jeho dopravu (přibližně 8 000 Kč):
"Škoda Octavia Combi z roku 2003 s motorem TDI je u nás ke koupi za průměrnou cenu 115 000 Kč, v Německu za stejný vůz zaplatíte 130 000 Kč," uvádí Martin Seidl z Auto ESA, a přidává další: "Škodu Fabii Combi s motorem 1,4 16V z roku 2005 koupíte u nás za 105 000 Kč, v Německu si opět připlatíte asi patnáct tisíc a srovnatelný vůz pořídíte za 120 000 Kč. Ford Focus Combi z roku 2007 s TDCi motorem koupíte u nás za 140 000 Kč, v Německu za 150 000 Kč a v Holandsku za 165 000 Kč. Ford Mondeo Combi z roku 2008 s TDCi motorem pořídíte v ČR za 245 tis. Kč, v Německu za 255 tis. Kč a v Holandsku za 275 000 Kč a například Peugeot 307 Combi z roku 2005 s HDi motorem je v nabídkách českých autobazarů v průměrně za 115 tis. Kč, v Německu za 130 tis. Kč a Holandsku za 135 tis. Kč."

Porovnání cen: 3 největších weby ojetin v každé zemi, v ČR průměrné ceny Auto ESA

Cesta za vhodnou německou ojetinou začíná na stránkách oblíbených inzertních serverů Mobile a Autoscout24. Naprostá většina prodávajících inzeruje právě tady, často na obou adresách najednou. Pár dlouhých večerů u internetu to hledání zabralo.

Úkol je jasný: hledáme Rover 75, bytelnou limuzínu nebo kombík pocházející z doby, kdy tuto slavnou britskou značku vlastnilo německé BMW. Pětasedmdesátka je pozoruhodná hned z několika důvodů. Je to auto, kterým chtěl nový německý majitel pozdvihnout automobilku na úroveň luxusních značek. Ačkoliv v případě Mini a Range Roveru se to podařilo, Rover 75 byl pro BMW od začátku výroby v roce 1999 ztrátovým projektem, jehož pouť skončila po šesti letech bankrotem značky. Z pohledu ojetiny je to však zároveň vůz, který svým designem vůbec nezestárl, nabízí komfortní svezení a je, ve srovnání se svou původní cenou, až neuvěřitelně levný, pro to všechno Danielu Vaculíkovou zaujal. Jako záložní variantu si schováváme shánění pěkného BMW trojkové řady.

Nechci vás sem tahat

Na internetu je Roverů 75 v nabídce hned několik desítek. Pojízdné kusy začínají s cenovkou pod dvěma tisíci eur, zachovalé exempláře stojí zhruba od 2 500 eur výš. Do oka nám padne bleděmodrý sedan z roku 2000, u kterého prodávající udává 89 000 najetých kilometrů a "mimořádný stav auta, které vlastnil důchodce". V deset hodin večer posíláme prodávajícímu dotaz, v šest hodin ráno už přichází obsáhlá odpověď. Po korespondenčním smlouvání se cena nabízeného auta sníží z původních 2 800 na 2 600 eur, žádáme však ještě detailní fotografie, protože z Prahy do Essenu je to přes 700 kilometrů.

Odpověď přišla opět promptně. "Nemám zájem vás zbytečně vláčet takovou dálku," píše se v ní, a přiložené fotografie ukazují proč. Muž, který funguje zjevně jen jako zprostředkovatel, popisuje bývalého pětaosmdesátiletého majitele roveru jako člověka, kterému policie pro jeho stáří odebrala řidičské oprávnění. Fotografie přiložené v mailu jsou zabrány z docela jiných úhlů než ty v inzerci. Ukazují, že prakticky celé auto je obouchané, chybí mu pravý blinkr a jedno ze zpětných zrcátek je omotáno izolepou.

Prodejce nic netuší

Rovery k naší radosti na internetu přibývají, bohužel jsou všechny až u západních hranic Německa. Novotou zářící stříbrný sedan mající na kontě směšných 78 000 nabízí autobazar ve Wegbergu. Přesvědčit po telefonu prodejce, aby snížil cenu z 3 000 na 2 700 eur nedá vůbec žádnou práci, snažíme se ještě zjistit víc o technickém stavu auta. Benzinový motor 1.8 litru vyvinutý Roverem není vůbec špatný a i s tak velkým autem hezky jezdí, pokud mu tedy zrovna nepraskne těsnění pod hlavou válců. Příčinou jsou plastové středící kolíky, které je nutné vyměnit za kovové, jinak se závada po čase opět projeví. Prodejce o takovém problému zjevně vůbec neví, ale lámanou němčinou ujišťuje, že motor je v naprostém pořádku. S počítačem si ale moc nerozumí, fotografie ve vysokém rozlišení se mu odeslat nepodaří.

Německý autobazar ve Wegbergu

Německý autobazar ve Wegbergu

Přesto se rozhodneme zariskovat a hodinu po půlnoci vyrážíme do města, které leží na dohled od holandských hranic. Na místo přijíždíme v osm ráno, bazar je ještě opuštěný, ale volně přístupný. Auto vypadá přesně tak, jako na fotografiích. Žádná rez, žádné škrábance, všude původní lak. Majitel bazaru přijíždí na zavolání do deseti minut a na stůl ve své kanceláři vysype ze sáčku hromadu klíčů. Vybíráme ten od roveru, zvedáme kapotu a otevíráme víčko expanzní nádobky. Pokud by měl rover problémy s těsněním pod hlavou, bude to nejlépe vidět právě tady.

Bohužel, nejhorší očekávání se naplnila. Na zelené chladicí kapalině plave béžový olejový škraloup, který tam nemá co dělat. Rozhodli jsme se, že rover ještě necháme prohlédnout v místním servisu. Když po pěti kilometrech jízdy stoupala od měrky oleje vodní pára, snažil se nás ještě mechanik uchlácholit tvrzením, že tohle dělají i levné automobilové oleje. Nakonec však potvrdil naši původní diagnózu – vodu v motoru a olej v chladiči si nelze vysvětlit jinak než prasklým těsněním. Cestou zpátky už auto moc nejede a rozsvícená kontrolka tlaku oleje dává nákupu roveru definitivní tečku. Pěkně poděkujeme a vydáváme se na cestu zpátky do Prahy.

Bazar jako v Orientu

Takhle hloupě to přece nemůže skončit, řekli jsme si uprostřed Německa a rozhodli se navštívit Norimberk. Tolik ojetin jako tam nenajdete nikde v Německu, zní telefonická rada od českého automechanika, který si tu prý zatím vždycky něco vybral.

První dojem z ojetinového Norimberka je skutečně dechberoucí. Ulice západní části města lemují desítky bazarů, odhadem se tu nabízí několik tisíc vozů. Výběr je ale dost omezený: Mercedesy, BMW, audi tvoří drtivou část nabídky, ostatní značky jsou tu v menšině. Auta tu prodávají hlavně Arabové, Afričané a Rusové a jejich stav je už na pohled žalostný. Kdo si sem přijede koupit německou ojetinu, bude asi překvapen, když tu narazí na auto se starou českou dálniční známkou a s rámečkem pod "espézetku" s reklamou českého autobazaru.

Až na ojedinělé výjimky nejsou na zdejších autech uvedeny žádné ceny. Tu vystřelí od boku až majitel bazaru, kterého nejčastěji naleznete u plastového stolku, jak se svými kolegy mastí karty. Dá se s nimi ale smlouvat. Jako v Orientu...

Protože rovery jsou v Norimberku nedostatkovým zbožím, nastupuje plán B. Už nehledáme Rover 75, ale trojkové BMW řady E46. Těch je tu na výběr opravdu hodně. Většinu z nich ale zdobí začínající rez nebo nepovedené opravy.
Zastavujeme se u tmavě zeleného sedanu za 3 200 eur, který vypadá docela zachovale. Prodejce nalézáme v nedaleké garáži a ptáme se na cenu. "Máte skutečný zájem, nebo jen takový ten normální," rozmýšlí se, jestli nám má věnovat pozornost. "Takový ten normální," slyší odpověď, přesto se nakonec rozhodne auto nastartovat.

Trojka z Německa

Jak vybírat BMW řady 3 (model E46, vyráběný v letech 1998–2006)

Velmi oblíbený model kupují nadšení řidiči, v kombíkovém provedení pak stačí i méně náročné rodině. Kromě sedanu a kombíku (označeném Touring), seženete i kupé, kabriolet a zkrácený třídveřový hatchback (Compact).

"Trojkové BMW nám často nabízejí mladí chlapci, kteří nemají na nákladnější servis," popisuje Martin Seidl, manažer skladu Auto ESA. Spousta dílů se dá sehnat v druhovýrobě. "Ne každý je ale ochoten do vozu investovat a na servisu se šetří. Je nutné si vždy pečlivě vybírat, následné opravy se pak mohou značně prodražit," varuje.

"Neuvážená volba dieselu s rokem výroby do 2001 je pak jedna z možností, jak vybírat neuváženě. Motor je znám svým přehříváním a propáleným těsněním pod hlavou motoru, které s sebou může nést další prodražení opravy po demontáži. Diesely po faceliftu v roce 2001 dostaly již vstřikování common rail. S tímto motorem je radost jet," popisuje Martin Seidl. "Přesto i tento vůz je háklivý na kvalitu nafty a dochází zde k problémům se vstřikovači."

Sehnat zachovalý vůz s doloženými servisními prohlídkami s pravidelným značkovým servisem je dnes podle Martina Seidla velmi složité.

Ideální volbou pro BMW byl vždy benzinový šestiválec a ten lze podle odborníka z Auto ESA s klidem doporučit. Naopak slabou motorizaci s označením 316 je lepší minout, auto "žere" a nejede.

U prvních ročníků se vyskytují vůle v nápravách. Víc trápí předfaceliftová auta (do roku 2001), to je tedy další důvod, proč volit model po úpravách. Faceliftovaný model nejlépe poznáte podle předních světel. Původní provedení má do spodní hrany světel dvě ostrá okrouhlá vykousnutí, po faceliftu tvoří spodní hranu dva ladné obloučky.

"Další vadou na kráse u těchto modelů jsou žloutnoucí přední plastové kryty předních světel," dodává Seidl a zmiňuje ještě jednu specifickou závadu. "Ta se vyskytovala u topení a jednalo se o odvzdušnění topného systému. Tento systém má totiž dva odvzdušňovací ventily, což mnoho mechaniků a opravářů neví, a poté se motor při nedostatečném odvzdušnění zahřívá a může dojít i k prasknutí hlavy motoru," varuje.

Z útrob bavoráku příjemně duní benzinový šestiválec. "Auto je úplně top udržované a má dokonce servisní knížku," říká jednoduchou němčinou a otvírá kufr, na jehož podlaze bují plíseň. "Když je tak udržované, proč v něm rostou houby?" zní logická otázka, kterou prodejce bez mrknutí oka přeslechne. Zavírá kufr a rozhodne se nás upozornit na "jedinou závadu, kterou tohle auto má". Nejdou mu totiž stahovat přední okna. "Pche, to je ale maličkost, ta součástka vás vyjde maximálně na pět eur," říká bazarista s přesvědčivostí arabského trhovce.

Benzinový šestiválec by byl u BMW skvělou volbou, nebýt vysokých cen benzinu. Palubní počítač ukazuje průměrnou spotřebu 14,6 litru, což je u auta na běžné jezdění ženy se dvěma dětmi hodně. "To není pravda, to musíte vynulovat," říká bazarista a na počítači už za pár okamžiků svítí nula. Přesto i tentokrát poděkujeme a vyrážíme domů. Ani Norimberk není místo, kde se dá snadno koupit ojeté auto.

Auto je "jako nové"

I když se Daniela Vaculíková už vzdala představy, že její příští auto bude rover, přesto se rozhodla dát mu ještě poslední šanci. Jeden tmavě modrý kombík se objevil na prodej v Mnichově, pod kapotou naftový motor pocházející od BMW, kterému problémy s těsněním nehrozily. Auto bylo podle popisu v dokonalém stavu a na telefonický dotaz, jestli tomu tak skutečně je, se bazarista málem urazil. Naši podezíravost zmrazil tvrzením, že auto je jako nové.

Necelých 400 kilometrů po dálnici se tentokrát zdá být jako výlet na chalupu. Snědý obtloustlý muž v kovbojském sombréru s chybějícími předními zuby, který nás čekal na konci cesty, jakoby předznamenal stav vyhlédnutého auta. Prasklé přední sklo, potrhané kožené sedačky, zvadlé brzdy, rezavý výfuk a vymlácená přední náprava byly závady patrné už na první pohled. Když bazarista spatřil naše protáhlé obličeje, neváhal přistavit ještě stříbrnou Mazdu 6. Ta jezdila o poznání lépe, měla ale od slunce úplně vyšisované sedačky.

Jedeme do finále... 650 kilometrů

Další vyhlédnuté auto, tentokrát už bavorácký trojkový kombík, bylo v tu chvíli v 650 kilometrů vzdáleném Mönchengladbachu. Protože hodiny ukazovaly deset dopoledne, bylo skoro nemožné dorazit na místo dříve než večer. "Klidně přijeďte," ujišťoval do telefonu německy plynně mluvící muž s exotickým jménem Chikhi. "Jen si musíte někde cestou sehnat převozní značku, tady úřady zavírají už ve dvanáct."

Cestou na sever Německa opět míjíme automobilový jarmark v Norimberku, kde sehnat převozní značku v kteroukoliv dobu není vůbec žádný problém. Zastavujeme u stavební buňky s honosným názvem Zulassungsdienst Swetlana, kde sedí nedůvěřivá Ukrajinka, která mluví jen rusky. Po telefonické domluvě se svým synem vypisuje Světlana zelenou kartu a inkasuje peníze. Pár kostrbatých vět v ruštině ji rozehřeje natolik, že vytahuje vizitku. Kdybyste zase něco potřebovali...

Situace začíná vypadat zoufale. Nejenže účty za projetý benzin rychle naskakují, teď jsme ještě majiteli šedesátieurové espézetky se žlutým proužkem, kterou dost možná ani nebudeme potřebovat. Navíc je v Německu den před státním svátkem, takže dálnice jsou přecpané a příjezd do Mönchengladbachu několikrát telefonicky posouváme.

Po dovozu do Česka musí auto projít prohlídkou na STK.

Po dovozu do Česka musí auto projít prohlídkou na STK.

Do cíle dorazíme v půl osmé večer. Pan Chikhi má svůj bazar umístěný v proluce mezi domy a hned na první pohled je zřejmé, že dobře vypadá nejen inzerované BMW, ale i všechna ostatní auta, která tady má. "Ten prostor je malý, takže nemá význam jej zaplevelovat nějakými vraky," míní bazarista. Naše špatné zkušenosti s německými prodejci jej nepřekvapují. "V tomhle oboru se pohybuje spousta černých ovcí, bohužel."

Kombík BMW 320d z roku 2002 s najetými 180 tisíci kilometry, vyplněnou servisní knížkou s razítky, zářivým lakem, netknutým interiérem a espézetkou od Světlany vyráží směr Česko. Takhle zachovalé auto by se doma za 4 700 eur sotva dalo sehnat. V Německu to možné je, ale chce to hodně sil.

Opatrnost je na místě

Návod, jak dovézt ojetinu

Inzertní servery Autoscout a Mobile bojují s množstvím falešných inzerátů, jejichž jediným cílem je získat zájemcovu internetovou adresu pro rozesílání spamu, nebo z něj na dálku vylákat peníze. Inzerované auto ve falešném inzerátu přitom nemusí být na pohled ani výrazně levnější než ostatní, inzerát lze však snadno identifikovat tak, že podvodník komunikuje pouze mailem. Své telefonní číslo buď neudává vůbec, nebo je také falešné.

Naopak bazaristé elektronickou poštu zpravidla vůbec nesledují, informace o konkrétním autě podávají pouze telefonicky. Vyhlédnuté auto obvykle nechtějí na dálku nikomu rezervovat, proto je dobré si před zavírací dobou bazaru ověřit aktuální stav a na místo prodeje dorazit druhý den ráno.

Při cestě za vyhlédnutým autem je dobré nespoléhat se na údaje prodejce, ale pro jistotu mít v záloze ještě několik dalších možností. Koupit auto přímo od soukromníka je téměř nemožné, i inzeráty tvářící se jako soukromé pocházejí v převážné většině od překupníků. Internetová cena auta je zpravidla o 10 až 20 % nižší než cifra na autě napsaná přímo v bazaru. I z té je však ochoten obchodník srazit dalších 300 eur, když zjistí, že auto půjde na export. V takovém případě totiž nemusí poskytnout poměrně rozsáhlé záruky, které jsou v Německu povinné.

Ze stejného důvodu je však dobré vyhnout se inzerátům typu "auto pouze pro export" nebo "prodej pouze obchodníkovi", stejně riziková je i formulace "im Kundenauftrag", která znamená, že bazar v tomto případě slouží pouze jako zprostředkovatel mezi majitelem auta a kupujícím. Ve všech těchto případech bazar nenese za stav auta právní odpovědnost, což naznačuje, že jde o koupi zatíženou neúměrným množstvím rizika.

Než se s nově nabytým autem vydáte na cestu domů, zkontrolujte v technickém průkazu, zda je auto v Německu úředně odhlášené.

Systém převozních značek funguje v Německu bez zbytečné byrokracie, kolem 60 eur stojí pětidenní espézetka se žlutým proužkem platná na celém území EU, měsíční značka (s červeným pruhem) vyjde zhruba na dvojnásobek. Ne všude se ale dá sehnat i v odpoledních hodinách, proto je dobré zjistit místní poměry předem od prodejce nebo přes internet, například zadáním hesla "KFZ Kennzeichen" a nejbližšího města. Některé prodejny SPZtek mají na stránkách dokonce kupony na slevu.

Pětidenní platnost značek obvykle bohatě stačí i na cestu do české STK, kde se auto musí podrobit rozšířené dovozní prohlídce a měření emisí. S protokolem z STK a vyplněným formulářem pak už stačí navštívit registr vozidel na příslušném Městském úřadě, kde vůz přihlásí do provozu v ČR. Není to na počkání, úřad má na tento úkon až třicet dní. V praxi však registrace trvá maximálně týden.

Po dovozu do Česka musí auto projít prohlídkou na STK.

Kolik stojí přihlášení

Prohlídka na STK včetně měření emisí vyjde zhruba na 2 000 až 2 500 korun, podle typu motoru.

Při dovozu ojetého auta ze zemí Unie neplatí jeho nový majitel clo ani DPH, registrace dovezeného auta se přesto prodraží.

Kromě osmisetkorunového správního poplatku, který úřad žádá za přihlášení do registru vozidel, si naúčtuje dalších 1 500 jako "poplatek za dovoz vozidla".

Pokud technický průkaz auta neobsahuje údaje o plnění žádné z emisních norem, zaplatí jeho nový majitel dalších 10 000 korun. Polovinu z této sumy platí v případě, že vůz plní normu Euro 1 (obvykle auta z konce 80. let minulého století), za Euro 2 (přibližně začátek 90. let) je ekologický poplatek 3 000 korun. Pokud auto plní emisní normu Euro 3 a vyšší, ekodaň se neplatí.

Autoři:




Nejčtenější

Setinová rallye 7 Castles Trial 2017
OBRAZEM: Autoveteráni šplhali na hrady a zámky, závodili o setiny

Pohodové setkání v ospalém sobotním ránu, po kterém následuje uvolněná projížďka malebnou krajinou, je to jen na pohled. V setinové rallye se skutečně bojuje o...  celý článek

Turbodiesel Renault 1,6 Energy dCi 160
Dieselgate: Německo i ČR brzdí reformu kolem emisí aut

Německo, ale i další země včetně České republiky, brzdí sérii evropských reforem, které mají zabránit opakování skandálu s emisemi naftových aut. Napsal to...  celý článek

Tvorba designové studie vozu - exteriér
Od skici k finálnímu autu: tužka, počítač, hlína, sklo a barvy

Jak vzniká design auta? I přes přísné utajení, které v atelieru Škody vládne, jsme mohli nahlédnout do tvorby nejnovějšího konceptu značky. Na tvorbě...  celý článek

VIDEO: Kalina je lada pro 21. století. K vidění je v Bratislavě
VIDEO: Vesta je lada pro 21. století. K vidění je v Bratislavě

Lada, to už nejsou automobilové fosilie starší než dnešní Rusko. Postarší modely sice najdeme v nabídce AvtoVAZU stále, ale nový management uvádí značku do 21....  celý článek

(Ilustrační snímek)
Typologie řidičů: Jste hujer, kšiltovkář, nebo vybržďovač?

V ranní koloně možná máte pocit, že vás obklopují jen samí osli a pakoně. Takový přístup k typologii šoférů je však silně nevědecký, byť možná pochopitelný. S...  celý článek

Další z rubriky

Mike Hailwood žene svůj Surtees TS10 z roku 1972 k titulu mistra Evropy F2.
VIDEO: Mistr světa na dvou i čtyřech kolech a jeho osudový okruh

V 83 letech, 10. března letošního roku zemřela motoristická legenda Brit John Surtees, jediný jezdec, který získal titul mistra světa ve formuli 1 i v závodech...  celý článek

Závodní speciál Praga Super Piccolo pro závod 1000 mil československých 1934
Praga: vozy na statisíce kilometrů, oblíbil si je i prezident Masaryk

Historie automobilky Praga se začala psát před 110 lety. Pragovky platily za etalon konzervativní spolehlivosti, uživatel vždy věděl, co od nich čekat. Ne...  celý článek

Volvo ÖV4
VIDEO: Volvo slaví devadesát let, ze švédských krabic jsou dnes krasavci

Assar Gabrielsson, prodejce kuličkových ložisek švédského výrobce SKF, který byl dodavatelem pro autoprůmysl, viděl při sledování rozrůstajícího se nadšení pro...  celý článek

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.