Ačkoliv zkoušky vzhledem k vysokým nákladům (test přišel redakci na 40 000 korun) neprověřily paliva ze všech možných úhlů pohledu, uvízly v prověřovací síti dva špatné vzorky. Palivo, které neodpovídalo státní normě, pochází od čerpací stanice Tank Ono v Nýřanech, která se pyšní nejlevnější cenou pohonných hmot v kraji. Jazykem chemika lze konstatovat, že kdo zde natankoval 30. června 1999 motorovou naftu, odvezl si palivo, které v laboratoři nesplnilo požadavky na předestilaci. Převedeno do řeči motoristy: motor s takovou naftou může mít vyšší emise a nelze vyloučit ani znečištění trysek. »Nedá se to vyjádřit číselně, protože přesně by to dokázaly další složité zkoušky. Ale to, že jsou výsledky mimo normu, není dobré,« zhodnotil špatný vzorek Vladimír Matějovský z Ústavu paliv a maziv. Protože zkoušky signalizovaly, že vzorek z Nýřan mohl být smíchán s lehkým topným olejem, putovala nafta do další laboratoře. Českobudějovický Ústav lehkého průmyslu však přítomnost topného oleje vyloučil, a rozptýlil tak podezření na záměrné smíchání motorové nafty a topného oleje. Olej určený k topení podléhá nižšímu zdanění, a smícháním by tak provozovatel pumpy ušetřil a okradl stát. »Pakliže to nebyl olej, nenapadá mne nic jiného, než že palivo bylo špatně vyrobeno,« domnívá se Vladimír Matějovský. »Třicátého června jsme naftu kupovali od firmy Ostfin z Havířova-Podlesí,« říká jeden z majitelů stanice Tank ONO v Nýřanech Petr Ondra. Zástupci havířovské firmy se zase odvolávají na výrobce, kterého však přesně neurčili. Kromě Nýřan patří pod stejnou značku Tank ONO už jen nejlevnější plzeňská čerpací stanice,která leží na výpadovce k dálnici směrem na Rozvadov. Druhý vzorek, který se odchýlil od ostatních výsledků, pochází od dálniční čerpací stanice Aral Mikulášov, která stojí přesně na půl cesty mezi Prahou a Brnem. Vzorek se jen těsně vešel do státní normy, v laboratořích zjištěný snížený bod vzplanutí však signalizuje možné smíchání s benzinem. »S největší pravděpodobností se to stalo při transportu paliva z rafinerie k čerpací stanici,« odhaduje Vladimír Matějovský. Právě na trase mezi výrobcem a spotřebitelem hrozí desítky možností, že při nesprávném zacházení s palivem dojde ke smísení. Benzin se do nafty mohl dostat třeba ze zbytku vyčerpaného paliva na dně cisterny, kterou obsluha před novým plněním nevyčistila. Nebo benzin zůstal při předchozím stáčení v měřidle cisterny a smíchal se s naftou po jejím napuštění. Smíšení benzinu s motorovou naftou motor nijak neohrozí. V zimních měsících dokonce nejeden motorista benzin do nafty přidává, aby předešel možným poruchám palivového systému. Kdyby se ale do nafty dostalo větší množství benzinu, ve výfukových plynech by vzrostl obsah škodlivých částic i některých plynných složek. Všechny ostatní vzorky benzinu i motorové nafty splnily předepsané státní normy. »Není však vyloučeno, že při kontrole dalších vlastností by byly odhaleny jiné nedostatky,« říká Vladimír Matějovský.
28. července 1999
