V celé divizi Volkswagen Group funguje v současnosti 14 nástrojáren v devíti různých zemích. Souběžně hledají nové technologické postupy, které by se daly zapracovat do výroby. Kovový a práškový 3D tisk jsou hned první oblastí, na kterou vývojáři zaměřili pozornost.
K tisku všech kovových částí zmenšeného modelu (1:2) využili nástrojáři z Audi kovový 3D tisk využívající procesu SLS (Selective Laser Sintering, selektivní laserové spékání), kdy laser roztaví vrstvy kovového prášku s velikostí zrn 15 až 40 tisícin milimetru, tedy zhruba poloviny průměru lidského vlasu. Tento proces umožňuje výrobu dílů s komplexní geometrií, které by se konvenčními metodami buď nevyrobily, nebo jen s velkými obtížemi.
V nástrojárně v Ingolstadtu v současné době pracují na 3D tisku k výrobě součástí z hliníku a oceli. Technologie jim umožňuje tisknout předměty o délce 240 mm a výšce až 200 mm. Vytištěné komponenty údajně vykazují vyšší hustotu než lisované nebo odlité součástky.
Podrobnosti ani systém pohonu repliky slavného závodního vozu Audi neodhalilo. Dá se předpokládat, že v útrobách vozu pracuje elektromotor.
Legendární stříbrné šípy měly šestnáctiválce
Auta Union typu A až D vyrobené v letech 1933 až 39 patří k ikonám závodní historie. Stroje, které v Cvikovském Horchu stavěl Ferdinand Porsche, řídila tehdejší závodnická esa, jako byl Tazio Nuvolari, Bernd Rosemeyer nebo Hans Stuck. Uniony byly společně se svými konkurenty Mercedesu nazývány stříbrné šípy a společně také ovládly předválečné Grand Prix.
Stříbrné šípy Auto Union měly v útrobách kompresory přeplňované šestnáctiválce.
V roce 1934 začínal u Typu A šestnáctiválec na objemu 4,4 litru, dopován byl kompresorem. Výsledný výkon je ohromující i dnes – 297 koní a 530 Nm točivého momentu. V následujícím roce se zdvihový objem zvýšil na 5 litrů a kompresor pomohl výkon vyhnat na 375 koní.
A že pak v letech 1936 a 1937 šestilitrový motor s jedním nebo dvěma kompresory Roots podával výkon 485 až 520 koní, to se chce dnes věřit málokomu. Stojí za doplnění, že necelé čtyři metry dlouhý závodní speciál vážil kolem osmi set kilo. Auto Union Typ C s ním dosahoval maximálních rychlostí přes 340 kilometrů za hodinu, to vše na závodních tratích, které vlastně neexistovaly; specializované okruhy prostě nebyly.
Osud závodních aut byl však neslavný, během druhé světové války byla řada z nich zničena, zbylé skončily po válce jako kořist v rukou Sovětů. V současnosti existuje pouze pět vozů Auto Union – z toho jediný typ C se šestnáctiválcem.
Audi se k Typu C rádo vrací, replik v měřítku 1:2 postavilo více. Před necelými deseti lety vzniklo šlapací auto, bylo celé z hliníku, mělo kůží čalouněný interiér, hydraulické brzdy a sedm rychlostí. V roce 2011 se na konstrukci kromě hliníku uplatnil také karbon. Zadní kola v tomto případě poháněl namísto svalů jednokilowattový elektromotor živený Li-ion bateriemi. Maximální rychlost byla 30 kilometrů v hodině, dojezd kolem 25 kilometrů.
