Kladeňák Václav Slovák má čechií rovnou pět. Přišel k nim v dobách, kdy o ně nikdo nestál a kdo ji zdědil, koupil za pár korun nebo našel ve stodole, přestavoval je na různé traktůrky.
"Úplně první jsem koupil ještě, než jsem měl řidičák," směje se Václav Slovák. To bylo v roce 1959 nebo 60. Za tisícovku (běžný plat byl tehdy jedenáct set korun) pořídil kousek po vrchním kriminálním obvodním inspektorovi, takže mu salutovali, když s ní jezdíval. Pak ho ale začaly hlídky spíše zastavovat a peskovaly ho, že jezdí na motorce s dalšími dvěma kamarády. Jenže čechie opravdu mají v technickém průkazu psána tři místa. Ty nejdelší, které měří 3,17 metru, dokonce čtyři; existovaly však i krátké verze touring. Slovákovi se ale líbí hlavně ty dlouhé, třeba proto, jak jim trčí přední kolo z řady motorek, do které se svou 2,7 metru dlouhou čechii zaparkuje. Hlavně má rád to pozdvižení a obdiv, když s ní někam přijede. V sobotu se proto chystá na sraz do Prahy k Chvalské tvrzi, kam svolali sraz böhmerlandů už po jedenácté.
Albin Hugo Liebisch, konstruktér motocyklů, vyrobil kolem osmnácti set böhmerlandů. Kolik se jich zachovalo do dnešních dnů se přesně neví. Václav Slovák ví asi o 130 kouscích, z toho asi o stovce v Česku a tipuje, že dalších deset bude ještě poschovávaných v garážích. Každý kus byl navíc víceméně originál.
Slovákova asi nejoblíbenější je třímístná, kterou koupil v šedesátých letech za dvanáct set (za nejdražší dal padesát tisíc). Do dneška se strojem z roku 1927 najezdil sedmdesát osm tisíc kilometrů! Vozila Slovákovy na rodinné výlety a dvakrát za sebou přejela alpské průsmyky. Za ta desetiletí, co je ozdobou veteránské sbírky, nedojela jen jedinkrát.
"Každý se toho obává. Při normální rychlosti je to ale jako normální motorka," popisuje majitel. Překvapit může jen trochu nezvyklý posez jezdce. Slovák vyzdvihuje komfortní pérování. Ale upozorňuje, že to není motorka na manévrování v malých prostorech. "Jinak to není velký rozdíl proti jiným motorkám," ujišťuje.
"I prázdná lodička motorku hodně strhává," popisuje Slovák, böhmerland tedy v plné polní vyžaduje zkušeného jezdce. Když nejede plně obsazený, usazuje spolujezdce za sebe na motorku.
Čtyřtakt má obsah 600 cm³ (Liebisch vyráběl i dvoutakty 350 cm³) a v nich ukrytých 24 koňských sil. S nimi hospodaří třírychlostní převodovka. Václav Slovák tvrdí, že v Česku jen výjimečně narazí na kopec, který by motorka nezvládla na trojku.
Nestvůry tehdy, vzácné nádhery dnes
Z Liebischových strojů – v dobových časopisech občas psali, že to jsou nestvůry – se dochovaly nejvíce motory a kola. Rámů, plechových dílů a třeba světel zbylo míň. Nedostatek je podle Slováka třeba originálních tachometrů z německého Glashütte. "Když se někde na burze objeví, chtějí za ně klidně 40–50 tisíc a jsou nefunkční," popisuje veteránista.
Albin Hugo Liebisch vytvořil čechii jako alternativu tehdy nedostupného automobilu. Své obrovitánské nádherné motocykly s netradičními úzkými nádržemi vzadu a často s typickou lodičkou na boku vyráběl od roku 1925 do roku 1939.
První prototyp mezi lety 1922 a 1924. Stroj originální koncepce s dvojitým trubkovým rámem a nízko položeným těžištěm začal vyrábět v roce 1925. Do dost těžkého rámu umístil Liebisch jednoválcový motor vlastní konstrukce o objemu 598 kubických centimetrů.
V roce 1931 výrobu přestěhoval z Krásné Lípy do Kunratic u Šluknova. Tehdy také přešel z původních unikátních hliníkových litých kol na obyčejnější plechová.
Zajímavá je také barevnost motorek. U většiny převažuje červená nebo zelená, vždy v kombinaci se žlutou. Pan Liebisch totiž nebyl jen konstruktér, ale i velmi vzdělaný člověk, který šel s dobou. Udělal si průzkum a zjistil, že většina mladých lidí si přála kombinaci červenožlutou a starší pánové zelenou se žlutou.
Motory byly dvou i čtyřtaktní, s nezakrytým rozvodem, řidiči tak klapou tyčky otevírající ventily mezi nohama. Většina věcí se ovládá rukama na doširoka rozvětvených řídítkách. Na ty si Václav Slovák u svého cestovatelského speciálu připevnil namísto GPSky stylový budík. Jen tak z recese.
Čtyřmístný čtyřtakt umí podle dokumentace uhánět až stodvacítkou, Václav Slovák ale tvrdí, že böhmerland umí jet i rychleji. Jenže motorka sama má dva metráky a lodička na mohutném rámu má další cent, takže je třeba rozvahy. "Čechie nebrzdí, ale jen mírně zpomaluje," komentuje s úsměvem majitel účinnost brzd. I tak se ale s čechií odvážil třikrát za sebou do Alp, aby projel slavné průsmyky. Jednotlivé modely si totiž Liebisch pojmenoval podle průsmyků, které s nimi projel při svých propagačních jízdách. St. Gotthard Václava Slováka tedy pokořil alpské velikány. Na jednu propagační jízdu vyrazil v Liebischových stopách i do tatranského Štrbského Plesa.
Ve snaze získat zákazníky nabízel ve své době Liebisch i splátkový kalendář, většina zájemců se pro svůj nový stroj musela vypravit přímo do továrny.
Spotřebu si Václav Slovák moc chválí. Na dovolenou bez lodičky jezdil úsporně za tři a půl litru. Do čtyř se prý vejde bez problémů.
