Představa Ratana Taty, že se jeho nejlevnější vůz stane nástrojem motorizace Indie a nahradí v řadě domácností motocykly, je zatím velmi vzdálená realitě. Po počátečním zájmu o model po startu prodeje poptávka výrazně poklesla. V říjnu tohoto roku prodal Tata jen 509 kusů modelu Nano, což je o 85 % méně než ve stejném měsíci před rokem. Přitom letos mají prodeje automobilky celkově meziročně vzrůst o 31 %.
Důvodů pro tento nezájem zákazníků je celá řada. Zjednodušeně řečeno, pro chudé je Nano s cenou v přepočtu necelých 50 000 korun příliš drahé, pro movitější zákazníky je zase symbolem chudoby. Firmě se také nedaří zajistit potenciálním zákazníkům dostatečné způsoby financování vozu. Původně vymýšlený systém výhodných půjček nefunguje a nano se s různými úvěry ještě daleko více prodražuje. Zájemci z nízkopříjmových skupin totiž platí vysoké úroky, právě kvůli své rizikovosti.
Potíž je také v samotné cílové skupině. Představa Taty byla, že modelem Nano budou zákazníci nahrazovat dražší motocykly, které často k přepravě používají celé rodiny. Druhou skupinou jsou lidé, kteří doposud žádný motorový dopravní prostředek nevlastní. Jenže problémem je fakt, že velká část těchto potenciálních zákazníků nemá řidičské oprávnění na automobil.
A ti co oprávnění mají, se stejně koupě nana obávají. Lákavá základní cena se totiž může v závislosti na příplatkových prvcích téměř zdvojnásobit a potenciální zákazníci se obávají i nákladů na provoz a údržbu automobilu. Ty jsou totiž jistě vyšší než u motocyklu, pro danou příjmovou skupinu může často být problém třeba koupě čtyř pneumatik namísto dvou. I ostatní náhradní díly jsou dražší než na motocykl. Mechanicky méně zdatní zákazníci si také nano neopraví sami a musí za servis platit. Vyšší jsou pochopitelně i náklady na palivo.
Další potíží je fakt, že případní zákazníci nemají své nano kde zaparkovat. Zatímco motocykl se před slum vejde, Tata Nano už bude v chudinských čtvrtích překážet. Pro chudé je tedy nano paradoxně příliš drahé a nepraktické. Naopak movitější zákazníci již raději volí dospělá auta se zhruba čtyřnásobnou cenou. Nano je pro ně přílišným symbolem chudoby.
Tata Nano za sebou má také bezpečnostní potíže. Krátce po startu prodeje bylo hlášeno několik případů samovolného vznícení automobilu a ačkoli výrobce chybu napravil, pošramocená pověst také zákazníky odrazuje.
Řada odborníků také automobilku viní z toho, že se dostatečně nevěnuje marketingové propagaci malého vozítka. Právě v této oblasti ale Tata chystá vylepšení. Marketing je ostatně jedinou cestou, jak může firma prodeje nastartovat alespoň na rozumnou míru.
Celková prodejní čísla by mohl výrazně zlepšit vstup modelu na zahraniční trhy. Zdokonalená verze nana pro vyspělejší trhy se zhruba dvojnásobnou cenou by mohla přílákat řadu zákazníků, kteří touží po druhém nebo třetím voze do domácnosti určeném výhradně pro městské použití. Na to si ale budeme muset ještě nějakou dobu počkat a i pak je úspěch nana otazníkem. Vždyť v akcích lze dnes za 100 000 korun nebo o málo více koupit auta jako Fiat Panda nebo Renault Thalia. A těm Nano nesahá ani po ventilky.
