Mít největší motorku na okrese, kdo z kluků si to někdy nepřál. A tak si je někteří, když vyrostou, opravdu kupují: Hondy Gold Wing, Harleye Electra Glide, Triumphy Rocket.. To jsou namátkou některé mohutnější stroje, které se ještě sériově vyrábí. Nebyl by to ale člověk, aby mu hodně nebylo málo - zvlášť když si ji koupí další podobný snílek odvedle.
Jedním z průkopníků myšlenky postavit opravdu pořádnou motorku byl původním povoláním letecký konstruktér, Američan William Gelbke z Chicaga. Ten v šedesátých letech 20. století konstruoval roztodivné kreace, z nichž mohutností vynikal Roadog: s 2,4litrovým motorem z Chevroletu Nova II dosahoval celkové délky přes 5 metrů a hmotnosti téměř 1,5 tuny.
Pomocnou ruku motorkářům, nespokojenými s mohutností běžných strojů dneška, podávají v americkém státě Tennessee. Zde od roku 1990 vyrábí značka Boss Hoss svérázné cruisery (a také triky neboli tříkolky), poháněné vidlicovým osmiválcem z chevroletů. Motory mají objem 5 700 nebo 6 000 ccm a výkon 355 nebo 425 koní. Suchá váha takového macka je půl tuny, a tak není divu, že si příliš pochval za jízdní vlastnosti bosshossy nevysloužily.
Zřejmě v reakci na podobná hodnocení byl v loňském roce uveden model BHC-3 ZZ4 SS, kde litery SS znamenají supersport. Nečekejte ovšem okruhovou raketu. U Boss Hosse toto znamená snížené sedlo, zkrácený rozvor a o něco zvýšené dráhy pérování… Holt Tennessee je Tennessee.
Stroje Boss Hoss jsou sice mohutné, ale pořád to jaksi není ono. S německou důkladností se na téma pořádná motorka zaměřil Clemens F. Leonhardt. Správný cruiser má dva válce do V, a tak začal tím, že je amputoval z leteckého devítiválcového hvězdicovitého motoru.
Výsledek má objem 6 728 ccm a s pomocí vstřikování dosahuje maximálního výkonu 355 koní. Ještě pozoruhodnější je krouticí moment: 700 newtonmetrů při 1 900 otáčkách je spíše údaj z katalogu náklaďáků. Rozhodně to bude velký nápor na 3stupňovou převodovku se zpátečkou.
Tím ale Leonhardt neskončil. Zatímco například bosshossy mají relativně ještě normální délku něco přes 2,5 metru, německý kolos je dlouhý 3,4 metru. Největší atrakcí jsou ale použité pneumatiky. Původně měl tvůrce v plánu použít gumy z Boeingu 767, ale nakonec se mu povedlo nalézt firmu jménem Rigdon, která dodala něco vhodnějšího.
Při všech těchto olbřímích rozměrech je s podivem, že se mu suchou hmotnost podařilo udržet na 395 kilogramech. To lze přičíst poměrně spartánskému vybavení – celkem předvídavě se ani nepočítá se sedlem pro spolujezdce. Jednou z mála normálních hodnot je výška sedla nad zemí 800 mm.
Stavba se jmenuje Gunbus a má omezenou maximální rychlost na rozumných 250 km/h. Kdo by se taky na cruiseru honil. Rychlostem odpovídá použitá trojice brzdových kotoučů s vcelku obvyklým rozměrem 300 mm, na které ale tlačí osmipístkové brzdiče značky Bigb.
Projekt Gunbus je těsně před dokončením. Jeho autor, který kromě toho třeba také staví jednoválcový diesel Hatz, plánuje vyrobit na zakázku několik málo exemplářů a také verzi se sajdkárou.
Asi největší autorita ve světě kuriozit − Guinessova kniha rekordů − udává, že nejvyšší řiditelný motocykl postavil Greg Dunham ze Stocktonu. Jeho konstrukce je 4,5 m vysoká, 7,5 m dlouhá, váží asi 3 tuny a stojí 300 000 USD. Výstavba trvala Gregovi přes 3 roky – jak to probíhalo a jak se taková věc řídí, si můžete prohlédnout zde:
Pravděpodobně to však není největší motocykl, který kdy vznikl. Stavba Monster Motorbike Raye Baumanna je opravdu těžkým kalibrem, však také váží přes 13 tun. Jde o 9 metrů dlouhý a 3 metry široký drtič aut, který vznikl čistě kvůli této oblíbené kratochvíli Australanů (odkud pochází i autor). Také použitá technika je důstojná: k pohonu slouží diesel z amerických náklaďáků s automatickou převodovkou Allison, kola s 3metrovým průměrem pocházejí z těžního stroje Caterpillar. Jak toto monstrum vypadá v akci, je možno zhlédnout tady:
