Italové vyhlašují nejkrásnější auto světa, v posledních ročnících v nich bodují také auta z Česka. Které auto je naopak nejošklivější?
Parametry krásy jsou velmi nejasné a v průběhu let se výrazně mění. Vkusy jednotlivců se liší častěji než dubnové počasí, v přehledech a rozhovorech o těch nejošklivějších autech téměř vždy figuruje alespoň jedno z následujících:
|
|
|
|
Fiat Multipla |
Chrysler PT Cruiser |
|
|
|
|
Renault Fuego |
Mercedes Vaneo |
|
|
|
|
Ssangyong Rodius |
Porsche Cayenne |
|
|
|
|
Pontiac Aztek |
AMC Gremlin |
|
|
|
|
Škoda 120 |
Renault Avantime |
V automobilové historii se objevili dva velcí favorité na "ocenění" nejošklivějšího vozu historie.
Ošklivka z New Yorku - Aurora
DALŠÍ FOTKY...
Dobré spaní by asi neměli řidiči, kteří by na silnici potkali kolegu v Auroře. Auto, jehož jméno má pro obyvatele bývalého východního bloku neodolatelné kouzlo, postavil v roce 1957 katolický kněz Alfredo Juliano.
Ruku mu při navrhování jeho superbezpečného auta (celým jménem Aurora Safety car) Bůh pravděpodobně nevedl, říká se sarkasticky. Dnes je považováno za jedno z nejošklivějších historie vůbec.
Oplývá však jinými kvalitami. Je bezpečné pro svou posádku i pro chodce. V roce 1957 vůbec nebylo obvyklé, aby posádku poutaly v sedačkách bezpečnostní pásy. Nárazníky vyplněné pěnou byly uchycené na tlumičích. Kabina byla zastřešena čirým plastem, posádku chránily v případě převrácení speciální rámy. Sloupek řízení byl teleskopický, aby se v případě nehody neprovrtal tělem řidiče.
Stojí za připomenutí, že touto "vymožeností" neoplývala auta ještě mnoho let poté. Jedno z relativně mladých aut, jehož sloupek volantu znamenal pro řidiče v případě nárazu smrtelné nebezpečí, byl rumunský Oltcit.
Díky avantgardnímu tvaru čelního skla prý Aurora nepotřebuje stěrače. Bezpečné auto mělo být k mání s motory od Chrysleru, Cadillacu, nebo Lincolnu, základem byl podvozek z Buicku.
Aurora Motor Company sídlící v connecticutském Branfordu ovšem zkrachovala poté, co vyrobila první prototyp. 18 stop dlouhá aurora měla karoserii ze sklolaminátu a některé díly byly dřevěné, dva roky trvalo navrhování a tři další stavba.
Než auto dojelo na tiskovou konferenci po představení veřejnosti, patnáctkrát se porouchalo. Majitelem jediného dodnes existujícího exempláře je Brit Andy Saunders.
Laminátová krabice - Otosan Anadol 16
Do pavilonu autooblud patří jistojistě turecký hranáč Anadol 16 ze začátku osmdesátých let. Výtvor v našich končinách téměř neznámé turecké automobiky Otosan překonává všechna měřítka automobilové NEkrásy.
Hranatý objekt na čtyřech kolech, který dnes ocení snad jen individualista s velmi neortodoxní estetikou, případně sběratel kuriozit, se vyráběl v letech 1981 až 1983. Karoserie byla vyrobena z laminátu. Bizarní 4,5 metru dlouhý sedan s pohonem zadních kol ukrýval pod kapotou čtyřválec z produkce Fordu. Motor 1,6 vyvíjel 52 kW (70 koní), nejvyšší točivý moment dosahoval 113 Nm. Necelých 950 kilogramů těžký otosan se rozjel až na 145 kilometrů v hodině, akcelerace z nuly na stovku trvala 16,3 sekundy.
K mání byla údajně také verze kombi, jejíž fotku se ovšem nepodařilo sehnat, vypadala prý ale ještě strašidelněji.
Které je nejošklivější auto historie? Své tipy pište do diskuze pod článkem, nebo na redakční MAIL.
