"Čtyřproudovou bezkřižovatkovou silnici", jak tehdy Němci své první dálnici říkali, však paradoxně otevíral první poválečný kancléř Konrad Adenauer. V roce 1932 ale byl ještě primátorem Kolína nad Rýnem, než pak musel za nacistů funkce opustit.
"Tak budou vypadat silnice budoucnosti," prorokoval Adenauer. Zhruba 22 kilometrů dlouhou dálnici tehdy vystavělo 2700 nezaměstnaných. Má se za to, že právě tento nápad Hitler převzal.
První krátká, byť bezkřižovatková silnice sice vznikla už v roce 1921 v severní části Berlína, ale za klasickou dálnici se nepovažuje. Tou je zřejmě dálnice - autostráda - mezi Milánem a Varese na severu Itálie z roku 1924.
Původní silnice mezi Bonnem a Kolínem patřila v Německu k nejfrekventovanějším a stále častěji bývala svědkem smrtelných úrazů.
Výstavba čtyřproudové asfaltované dálnice začala v roce 1929 a trvala tři roky. Uprostřed ji však tehdy ještě nepůlil dělící pruh, a tak ti drzejší řidiči předjížděli protisměrem.
Pak už to byl Hitler, který jakéhokoli otevíraného úseku dálnice využil k propagandě. Historikové ale poukazují na to, že se význam odbourávání nezaměstnanosti výstavbou dálnic za nacistů přeceňuje. Na vrcholu stavební činnosti se podílelo kolem 125 000 dělníků, avšak nezaměstnaných bylo přes šest milionů.
"Říšské dálnice" také mnohde byly na konci války pouhá nedostavěná torza. Opět paradoxně je po válce dotáhly do zdárného konce první vlády Konrada Adenauera.
Nyní je v Německu hustá dálniční síť, která měří přes 12 000 kilometrů.
