Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

NÁZOR: Elektromobilita nefunguje, tak ji zadotujeme a prosadíme

aktualizováno 
Německá Spolková rada zahrála na ekologickou notu a prý by po Evropské unii chtěla, aby do roku 2030 zakázala automobily se spalovacím motorem. Mají snad naši sousedé v záloze nějaký elektrický supervůz, který by byl reálně použitelný a dostupný? Realita je přeci jen poněkud prozaičtější.

Vrchol absurdity - přívěs se spalovacím motorem pro pohon elektroauta | foto: EP Tender

Že z temných zákoutí Bruselu čas od času vypadne nějaká od reality zcela odtržená zhůvěřilost, se stalo v podstatě folklórem. Stejně tak tradiční je to, že z tisícovek nařízení, doporučení a memorand neomylně proniknou na širokou veřejnost ty opravdu nejabsurdnější. Ruku na srdce, komu v jeho každodenním životě sejde na tom, jak se aktuálně jmenuje pomazánkové (máslo)?

Nicméně ve chvíli, kdy si ausgerechnet Německo, jehož podstatným ekonomickým pilířem je právě automobilový průmysl, přijde s nápadem, že by chtělo nejpozději za 16 let zakázat auta v podobě, v níž je již sto let známe a zdokonalujeme, je nepochybně čas zpozornět!

Od roku 2019 bude v Česku jen benzin E10, který ničí staré motory

(ilustrační snímek)

Existuje samozřejmě možnost, že politici ví něco, co občan ne. Takových věcí zcela jistě bude nemálo. Avšak je otázkou, zda je mezi nimi i informace o finálním stadiu vývoje a testování zázračného elektromobilu s dojezdem přes 800 km, dobíjecím časem odpovídajícím trvání nalití 55 litrů paliva do nádrže a prodejní cenou dejme tomu pod půl milionu korun při zachování akceptovatelného zisku výrobce i veškerých současných komfortních a bezpečnostních požadavků. A bez dotací. Pakliže ano, tak se neskonale těšme na budoucnost. Momentálně to ovšem spíš vypadá tak, že po elektromobilech zrovna davy nešílí (zde).

I přes fantazírování oddělení předpovídání budoucnosti, které teď v automobilkách výrazně posilují, s Volkswagenem kajícím za Dieselgate v čele, je ovšem pravděpodobnost existence podobného technického průlomu blízká nule.

Má to ještě jeden pikantní rozměr. Elektromobily je třeba něčím živit. Německo se vzdalo atomové energie, a s tou, co vyrobí nárazově ve větrných elektrárnách, neumí hospodařit, přesněji řečeno nemá ji jak ukládat. Přebytky tak cpe do naší rozvodné sítě (více zde). Evropská síť rozhodně na masovou elektromobilitu připravená není.

Zákaz ne, daň je lepší nápad

Různé start-upy a nadšenecké projekty slibují nějaký průlom co chvíli, ale zatím se nic nekoná. Je tak pravděpodobné (spíš jisté), že technologická revoluce není na spadnutí. Dokonce ani byrokratická revoluce se nejspíš konat nebude. Nikdo totiž spalovací motor nebude zakazovat. Pouze se zdaní. Většina zemí západní Evropy to umí velmi efektivně už dnes. Chtěli byste žít v Nizozemí, kde majitel benzinové octavie aktuální generace platí ročně osm tisíc eur emisní daně?

Zasubvencují se alternativy a jistě vzniknou i nějaké ty nové drakonické tresty za kruciální prohřešky. Třeba za jízdu auty, která vytváří 0,2 procenta CO2 na Zemi (všechna auta na světě dohromady). Což věru není nijak inovativní, ostatně již dvanáct let mrtvý Ronald Reagan trefně pojmenoval nejoblíbenější přístup vlád k prakticky jakémukoli problému: „Pokud se to hýbe, zdaňme to. Pokud se to stále ještě hýbe, regulujme to. Pokud se to přestane hýbat, dotujme to.“

Možností provedení se nabízí celá řada, všechny léty prověřené a funkční. Od zvýšení zdanění fosilních paliv pro spotřebu v dopravě (a návazné subvence na fosilní paliva zemědělství, které vyrábí řepku pro „obohacování“ nafty), nějakou formu zdanění nákupu vozu se spalovacím motorem (ať již paušálně, dle CO2 nebo celkem libovolného jiného parametru), po zvýšení silniční daně, mýtného, poplatků za vjezd prakticky kamkoli...

To vše totiž lze provést zcela bez ohledu na technický pokrok (a leckde se to již děje) a do značné míry také bez ohledu na reálné potřeby společnosti.

Automobilky čeká peklo

Nové testy emisí popřou fyziku a downsizing

Měření emisí v reálném provozu

Měření emisí v reálném provozu

Společenskou poptávku, nebo alespoň její zdání, lze totiž poměrně snadno generovat. Ale nesmí se to přehnat, aby to neohrozilo pozice establishmentu. Když se vrátíme k tomu CO2: vliv lidské činnosti se podílí na tvorbě CO2 na Zemi 3,5 procenty (třeba vegetace vytvoří 27 procent, oceán 41 procent). A z těch 3,5 procenta, které jdou na vrub člověku, vytvoří osobní auta 5,5 procenta, letecká doprava procento, náklaďáky šest procent. A ten zbytek? Elektrárny vytvoří 25 procent (ty, které mají živit elektromobily, vzpomínáte?), 19 procent průmysl a 23 procent domácnosti. Italové spočítali, že domácí topení tvoří více než polovinu emisí oxidů uhlíku a třicet procent mikročástic. Vytápění tak vytvoří více znečišťujících látek než automobily (více čtěte zde). Jenže zkuste být politik a říznout do něčeho tak živého, jako je ekonomika domácnosti...

Elektromobily nařídíme

Vše naznačuje, že se opět stáváme svědky jevu, kterému se přeneseně říká „dělostřelecká příprava“ a nebo taky humanitární bombardování, jelikož jde přeci o dobrou věc. Zkrátka, tak dlouho se bude o nezbytnosti nástupu elektromobilů mluvit, až se protežovaný názor stane mainstreamovou součástí společenského vědomí.

Bez zajímavosti není ani další paralela. Významný historik Paul Johnson (*1928) ve svých Dějinách 20. století přirovnává počátek vzestupu teorií ekologického hnutí (kterým koncem 80. let, kdy byla kniha psána, nikdo moc sluchu nepopřál a rozhodně jim mnoho lidí nevěřilo) k procesu vzniku a celospolečenského uznání rasových teorií, který se odehrával v Evropě cca od druhého desetiletí minulého století.

Elektromobily vám vnutíme

Auta na dvou kolejích, jedna z nich je nabitá penězi a elektřinou - komentář čtěte zde

Což možná zní za vlasy přitaženě, ale za zamyšlení to rozhodně stojí. Vzorec je totiž takřka totožný. Na dobové „vědecké“ důkazy pro podporu antisemitismu dnes pohlížíme s pohrdáním a odporem. Historie ukázala jejich zrůdnost a pomýlenost. A přece je nevzdělanější národy světa svého času braly jako bezmála tak jisté, jako že Země je kulatá (byť ještě v 16. století každý věděl, že je placatá, protože to bylo mnohokrát dokázáno). Jakkoli se to ještě na přelomu století nezdálo zcela uspokojivě dokázaným, dnes všichni víme, že pokud nezačneme konat, dojdeme eko-záhuby.

Možná si ještě vzpomenete, že původně měla vyvolat armagedon ozonová díra. Nevíte někdo, jak se jí daří, jak se má? Už docela dlouho jsme o ní neslyšeli, byť svého času pravidelně plnila titulní strany. Následně nás měly dostat kyselé deště a pak skleníkové plyny.

Ty byly ale nejspíš moc složité na vysvětlení, takže v roli zabijáka číslo 1 nastoupil oxid uhličitý (CO2). Ten totiž průkazně způsobuje tání ledovců, jelikož může za globální oteplování. Vlastně za globální změnu klimatu může! Oteplování to bylo do předloňska, od té doby důkazy postoupily.

Jen takové plácnutí do vody?

Asi málokdo soudný by tvrdil, že chce žít v hnusu a špíně, že preferuje kdejakým neřádem znečištěné životní prostředí, že nejraději si dýchne jakostního smogu a se slzou v oku vzpomíná na vonné dvoutakty, bohatý dým komůrkových dieselů a špatně spálené bohaté směsi olovnatých benzinů.

Umožnit soukromým subjektům postupný vývoj budoucích technologií pomocí například daňových úlev (nikoli subvencí) je jistě pozitivní. Ale zatěžovat samotné občany zvýšenými odvody na základě byrokratického rozhodnutí k prosazení nedovyvinuté technologie a dotování infrastruktury od nuly, je minimálně diskutabilní už proto, že můžeme skončit s drahou a nevyužitelnou infrastrukturou pro něco jiného, než co vývoj nakonec přinese (analýzu čtěte zde).

S diesely bude amen

U modelů nižších tříd značky Renault mají do roku 2020 vymizet úplně

Turbodiesel Renault 1,6 Energy dCi 160

A to ani člověk nemusí zrovna zastávat názor, že dotace jsou již z principu čiré zlo, ani tvrdit, že zelený aktivista je jako meloun (zvenku zelený, uvnitř rudý).

Proklamovaný zákaz spalovacích motorů do roku 2030 je samozřejmě jen plácnutím do vody. Ale plácnutím významným. A to jak svým zdrojem, tak tím, že není osamoceno.

Otázkou tak zůstává, zda si Evropa může dovolit skokově provádět machinace s odvětvím, které tak výrazně ovlivňuje ekonomiku hned na několika primárních i sekundárních úrovních (nejen samotný dopravní výkon, jeho dostupnost a náklady s ním spojené, ale nepřímo také zaměstnanost, HDP, export...). Zda si může beztrestně vyzkoušet luxus nového sociálního inženýrství, speciálně v době nijak zářné ekonomické stability (namátkou se podívejte na výsledky stress testů Deutsche Bank), krize politických hodnot a vzestupu populistických hnutí i aktivistických lokálních politiků, kteří nejspíš budou mít moc pootočit kormidlem dějin bez pečlivého zvážení důsledků.

Opravdu bude pro životní prostředí takové terno, když začne celá Evropa jezdit elektromobily? Bude se jí při nadiktovaném užití nedovyvinutých a drahých technologií ekonomicky dařit na globálním trhu v konkurenci, která se nijak moc nezabývá ani ekologií, ani dalšími civilizačními výdobytky?

A především, kolik že jednotek procent elektrické energie se aktuálně vyrobí z obnovitelných zdrojů a je pak elektromobil opravdu tak ekologický? Proč? Protože má většinou výfuk v Prunéřově, Tušimicích nebo Opatovicích (více čtěte zde)? Nevozí se náhodou materiály pro výrobu baterií přes půl světa loděmi spalujícími mazut po stovkách tun? A nespočívají metody těžby alespoň některých z nich v napumpování kyseliny do země?

Elektromobily prý ekologické jsou, protože jsou potřeba a potřeba jsou, protože jsou ekologické a proto se musí zadotovat. A než to přijde, tak zadotujeme biopaliva... a spálíme si potraviny, protože těch máme v Evropě dost. A následně podiskutujeme, zda jejich nasazení eko-vychází, či ne.

Zdá se, že nejsilnější ekonomika Evropy přese všechno inklinuje nejen hrát na ekologickou notu, ale pořádně přitvrdit muziku.

Autoři:




Nejčtenější

Turbodiesel Renault 1,6 Energy dCi 160
Dieselgate: Německo i ČR brzdí reformu kolem emisí aut

Německo, ale i další země včetně České republiky, brzdí sérii evropských reforem, které mají zabránit opakování skandálu s emisemi naftových aut. Napsal to...  celý článek

Setinová rallye 7 Castles Trial 2017
OBRAZEM: Autoveteráni šplhali na hrady a zámky, závodili o setiny

Pohodové setkání v ospalém sobotním ránu, po kterém následuje uvolněná projížďka malebnou krajinou, je to jen na pohled. V setinové rallye se skutečně bojuje o...  celý článek

Tvorba designové studie vozu - exteriér
Od skici k finálnímu autu: tužka, počítač, hlína, sklo a barvy

Jak vzniká design auta? I přes přísné utajení, které v atelieru Škody vládne, jsme mohli nahlédnout do tvorby nejnovějšího konceptu značky. Na tvorbě...  celý článek

Autosalon Šanghaj 2017
Kdysi slavná britská značka MG zkusí Evropě nabídnout auta z Číny

Šanghaj (Od zpravodaje iDNES.cz) SAIC, třetí z pětice nejsilnějších čínských automobilek, se chystá v roce 2019 vydat do Evropy. Je to také trochu „plán B“. Původně mířili Číňané do USA, ale...  celý článek

Neposuzujte ojetiny jen podle stavu tachometru.
Neposuzujte ojetiny jen podle stavu tachometru.

Stočené kilometry se staly díky časté medializaci největším strašákem motoristů při koupi ojetiny. Téměř to vypadá, že jiné problémy a rizika při koupi ojetiny...  celý článek

Maserati Granturismo Sport
Maserati Granturismo Sport

r.v. 2014, naj. 33 550 km, benzín
2 541 000 Kč (s DPH)

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.