Myslel jsem si, že je to nějaký neznámý způsob, jak ošetřit brzdy. Ale ukázalo se, že alkohol obětují svým vozům, aby nesjely do propasti. Bylo to, jako když se sjezdař pokřižuje předtím, než se odpíchne a propadne se do sjezdovky.
Výhledy z téhle andské silnice, přes niž občas vedou vodopády, jsou krásné, ale statistika je otřesná: každý týden se tady zřítí do propasti dva vozy. Všude jsou vidět křížky na paměť zemřelých a ve stržích rezaví vraky aut. Na jeden kilometr je tady prý sedmdesát mrtvých.
Jsou však místa, kde je to ještě horší. Když nasednete do matatu, mikrobusu, který je ve východní Africe páteří místní dopravy, začínáte hrát ruskou ruletu.
Nesedejte vedle řidiče, je to sedadlo smrti. Vozy nesou hrdé názvy jako Žít nebezpečně, Nastup a zemři či zcela výmluvné Smrt, nebo sláva. Jména ani moc nepřehánějí.
Řidič má obvykle ospalé a lesklé oči. Ospalé proto, že nespal už třetí noc, a lesklé proto, že něco vypil nebo žvýkal na povzbuzení.
Musí jezdit, protože tím auto vydělává. A musí jezdit rychle, aby vydělal majiteli víc. Proto zásadně předjíždí v zatáčkách nebo pod kopcem, za nějž nevidí.
Štvou vás hrboly na cestě v buši, protože jen nadskakujete? Buďte rádi, jedete aspoň pomalu.
Potřebujete jet v noci? Zdá se to výhodné, protože auta svítí, a tak je vidíte už před zatáčkou. Jenže pak se kolem vás mihne někde v pustině v Mali temný stín, neosvětlený kamion. To vás z nočních jízd velmi rychle vyléčí.
Ale tak to v Africe chodí. Lehkovážný přístup, staré a přecpané vozy. V autobusech se sedí i na střechách. Když dojde k havárii, odnesou to snadno desítky lidí.
V praxi to vypadá tak, že v Africe připadá 55 mrtvých na 10 000 aut, ale třeba v USA jsou to jen dva.
Umírat je tak snadné. Řidiči závodí nebo s klidem přejedou do protisměru, aby se vyhnuli zácpě. Snad nejhorší byl rok 2000. V březnu zahynulo 74 osob při havárii autobusu v Keni, při dvou neštěstích v Nigérii to bylo sedmdesát a padesát lidí, v Beninu šedesát a tak to šlo pořád dál.
"Západ vyrábí auta a my se v nich v Africe zabíjíme,“ řekl svého času keňský ministr John Michuki.
Problémem je i to, že řidičem může být každý. Jeden Evropan žijící v Nairobi vyprávěl, že autoškola se zaručovala všem žákům, že papíry dostanou, ať se stane cokoliv.
Výsledkem je nejen vysoký počet mrtvých, ale také škody, které přesahují výši humanitární pomoci z ciziny.
