Výrobci si hojí vyprahlá konta, protože zisk na jednom minivanu je nepoměrně větší, než na srovnatelném kompaktním voze segmentu C, při srovnatelných výrobních nákladech.
Evropané na hru, zvanou "hodně místa na malém půdorysu“, zatím rádi přistupují, a do výšky vyhnané modely kupují ostošest.
Ford C-MAX
Ford přistoupil se svým Focusem C-MAX do rozjetého vlaku mezi posledními (v roce 2003), přesto si jeho dynamický a prostorný minivan rychle získal respekt a prodává se velice solidně.
Dík za zelená čísla patří zejména nápadité variabilitě, nadprůměrným jízdní vlastnostem, solidní bezpečnosti a škále výkonných turbodieselů. Stávající model, technicky, vzhledově i marketingově spřízněný s Focusem, je zkrátka hodnotný vůz.
Přesto ale výrobce při obvyklém čtyřletém faceliftu poměrně citelně změnil designový styl. Ze solidní, ale poněkud usedle působící karoserie, vyčaroval se skutečně minimálními prostředky jiskrný objekt, hýřící rafinovanými křivkami. Pomohla mu k tomu především zaktualizovaná příď ve stylu většího S-MAXu, vyvedená podle zásad nejnovějšího fordovského, tzv. "Kinetic designu".
Počínaje mohutnějším nárazníkem s vertikálně posazenými mlhovkami, přes prolamovanou kapotu, až po charakteristické tvary masky a světlometů, definitivně opustil proměněný C-MAX New Edge design, který proslavil Focus první generace po celém světě.
Žádný tvarovač si dnes neodpustí nějakou tu parádičku, a tak parkovací světla dostala podobu modravého proužku při horním okraji obou krycích skel. Vzadu se také přidávalo na hmotě nárazníku, nová jsou koncová světla, vertikálně dělená svislým pruhem LED-diod.
Změny uvnitř jsou skromnější; omezily se na obroušení hran středového panelu s novým, méně kontrastním autorádiem a změněnou grafiku přístrojového štítu, tentokrát s červeným podsvícením.
Významnou změnou je ovšem marketingové odpoutání od řady Focus; podobně, jako se svého času odloučil scénic z rodiny Méganů, i modrý ovál od nynějška vypouští slovíčko "focus“ ze svého názvu a v hierarchii se stává samostatným modelem Ford C-MAX. Oficiální premiéra se odehraje na boloňském autosalonu, který začíná právě dnes (7.12.).
Ford Fusion Calero
Podobně, jako se u konkurenčního Volkswagenu urychleně oplastovávají téměř všechny menší modely, zachycuje tento trend laciné a přitom efektní přeměny běžného civilního modelu segmentů B či C na výhrůžné rádoby-SUV i Ford a uvádí zvýšenou verzi nepříliš úspěšného fusionu, který se k tomuto účelu zdá být vhodnou volbou.
Z mezka tygra nevykouzlíš, proto i po přeměně vypadá fusion spíše jako dodávka, ovšem tentokrát pěkně oplastovaná a navíc vyzdobená pěknými 15“ či 16“ koly s mírně terénními pneumatikami rozměru 195/60.
Uvnitř čeká navíc jen pár stylových hliníkových doplňků a manuální klimatizace s CD-přehrávačem v základní výbavě; což svědčí o tom, že cenová hladina provedení Calero bude posunuta o kus výš. Pouze přední kola roztáčí trojice motorů, známá z fusionu – letité šestnáctiventilové zážehové čtyřválce Duratec 1.4 16V (59 kW) a 1.6 16V (74 kW), alternované slabší verzí moderního vznětového čtyřválce Duratorq 1.6 TDCi o výkonu 66 kW.
Novinka se představila mezi modrobílými ovály na právě probíhající Motor Show v Essenu, o prodejní cenu se zatím výrobce s veřejností nepodělil.
