V sedmi letech dostal Petr Hošťálek knihu Motocykl a jeho obsluha. Ve třinácti vzal poprvé řídítka do ruky - samozřejmě načerno. O čtyři roky později si koupil první stroj. Byl to Harley-Davidson o objemu 1200 ccm, který po roce vyměnil za Indian 750. Ten má i v českobudějovickém muzeu, které vede posledních čtrnáct let.
Protože se ale muzeum bude muset z malé solnice vystěhovat, obává se, že se jeho celoživotní sbírka sto padesáti motocyklů rozpadne.
Hurikan - Special 350 z roku 1949
"Buď celou sbírku přemístím do jiných prostor, nebo ji rozprodám Je to poslední možnost. Nechal bych si tak osm nejoblíbenějších strojů, zbytek bych musel prodat. Neumím si to moc představit, ale jsem reálně uvažující člověk. Nemůžu zruinovat celou rodinu, abych se snažil zachraňovat nezachranitelné," říká Hošťálek.
Nepříznivá situace má i světlou stránku - o muzeum se nyní zajímá nebývale mnoho lidí. Návštěvníků chodí více než jindy, a sběratele dokonce zastavují na ulici neznámí lidé a vyjadřují mu podporu. "Chodí sem lidé s tím, že si to tu chtějí prohlédnout, ještě než se to zavře," podotýká osmašedesátiletý Hošťálek.
Dokonce už dostal nabídku, kam by mohl expozici přesunout. "Jedná se o nově zrenovovaný zámek v jižních Čechách. Blíže to zatím specifikovat nechci," říká.
Prototyp Babeta 80 ccm MMK-01 z roku 1986
Hošťálek si vytvořil silný vztah k historickým motorkám i díky tomu, že v mládí na nové prostě neměl peníze. A protože je moc lidí neumělo opravovat a udržovat, naučil se to sám. To se mu hodilo později na dalekých cestách, které rád podnikal.
"Každý týden jsme něco opravovali a předělávali. Stroje byly z doby, kdy se předpokládala mnohem větší údržba. Už jako kluk jsem si dělal legraci z vyučených mechaniků, protože jsem toho uměl víc," vzpomíná Hošťálek.
Moderní motocykly ho vůbec neberou, protože v momentě, kdy se porouchají, musí člověk do servisu. Sám si to už neopraví. "S takovou motorkou bych se nemohl vydat na podobnou cestu, jako když jsem před šesti lety jel z Budějovic do Pekingu," připomíná svoji měsíční expedici.
Během cesty prožil několik nebezpečných momentů. Ten nejhorší však nebyl na silnici, ale když se s ním chtěl poprat jeden Mongol. "Měřil dva metry a byl úplně namol," popisuje dobrodruh.
Stadion - soutěžní speciál z roku 1961
O krizové situace na motorce však nebyla nouze. Díl viny na tom měly špatné nebo neexistující silnice, a hlavně řidiči. "Největší vrazi byli šoféři cisteren. Jeden by řekl, že když vezou za zády 10 tisíc litrů benzinu, že pojedou opatrně, ale bylo to naopak. Taky jsem jich viděl několik převrácených nebo shořelých," kroutí Hošťálek nevěřícně hlavou.
Velký cestovatel na dvou kolech o rok později projel Hedvábnou stezku, loni byl v Nepálu. Tím ho cestovatelské choutky nepřešly - v listopadu vyráží do Thajska.
Na cestování bude mít možná v budoucnu víc času, protože muzeum na konci roku v malé solnici skončí. Město nyní vypsalo výběrové řízení na nájemce prostor. Sběratel se může do výběrového řízení přihlásit, ale neplánuje to. Na provozování muzea totiž nemá peníze (více o hrozícím zániku muzea čtěte zde).
