Jsi docela malé kafe, nebudeš taky slabé? Nebo si s prvním letošním sněhem poradíš, jako když ho polije pořádně silnou kávou? Uvidíme, řekli jsme zbrusu novému Opelu Mokka a vyrazili vstříc letošní první sněhové kalamitě do západních Čech.
A oplík ji zvládl, i když to pro něj byla úplně nová zkušenost. Na tachometru totiž měl jen pár kilometrů a jezdil ještě s německými espézetkami. Výrobce nám totiž na jeden z úplně prvních českých testů přivezl auto rovnou ze svého sídla v Rüsselsheimu.
A že jsme autu dali zabrat. Protáhli jsme ho hlubokým sněhem neuklizených silnic, uklouzaným zledovatělým stoupáním i rozježděnou břečkou. Mokka zvládla všechno i se standardními zimními gumami, takže jsme museli nakonec smeknout.
Nebýt pohonu všech kol, určitě bychom neprojeli. Před námi to třeba na výjezdu do obce Louka ve Slavkovském lese vzdala policejní octavie, jíž se nepodařilo vyhrabat se do kopce.
Mokka "čtyřkolku" zapíná zcela automaticky, jako řidič nic ovlivnit nemůžete. Senzory prostě neustále vyhodnocují, jak jsou na tom přední kola s přilnavostí a jakmile se jim něco nezdá, pošlou bleskově vzkaz těm zadním prostřednictvím systému Torque Transfer Device. Ten pak přesměruje až 50 procent výkonu na zadní nápravu.
Malá káva klame tělem
Mokka je pro Opel hodně důležitým přírůstkem. Žádné takové auto dosud v nabídce neměl, přitom leckterá konkurence na malých SUV vyloženě staví, protože jsou teď v módě. Opel vyrobil dobrý vůz, zatímco třeba větší Antara je model převzatý od sesterského Chevroletu a opravdu to není zrovna povedené auto, tady se stavělo od nuly.
A to na globální platformě, vyvinuté koncernem General Motors pro novou generaci corsy, kterou kromě mokky využívá i sesterský zámořský model Buick Encore. Podvozek mokky se ale ladil v Německu, třeba i na Nürburgringu, protože americká "měkkota" by tady neobstála.
Nastavením podvozku připomíná z českých aut třeba octavii, ze svých předchůdců pak vectru. Je to velmi vydařený mix komfortu a jistoty neuskákaného podvozku, inženýři Opelu zkrátka odvedli dobrou práci.
Výhrady jsme neměli ani k řazení a řízení
Jako správné SUV má mokka podvozek zvýšený. Dvoukolka se základními 16'' koly má světlou výšku 160 mm, většina mokk ovšem bude jezdit na 18'', jež jsou standardem už od druhého stupně výbavy Enjoy, s nímž jsou dodávány i všechny motory kromě atmosférické 1.6. To pak sedí opel nad zemí ještě o tři centimetry výše.
Co je ale ještě důležitější, je fakt, že mokka je hezká. Vypadá roztomile, líbí se ženám, ale problém s ní nemají ani muži, protože i přes milý kukuč láká na masivní vzhled malého offroadu. Ale zase tak malá není. Se svými 4,28 metry je mokka o 5,5 cm delší než yeti, rozvor má ale pro změnu kratší o dva centimetry. A protože má i menší kufr než škodovka (356 vs. 405 litrů), zdá se, že plusový rozdíl ve prospěch opelu jde na vrub oplácaným tvarům karoserie.
Místa tak akorát
Místa je uvnitř tak akorát, zvykněte si ale, že sedíte blízko spolujezdci jako třeba ve fabii. Yeti je prostornější, mokce ubírají centimetry boubelaté plasty interiéru včetně výplní dveří. Centimetry k roztahování tady nejsou, ale ani pět lidí se tísnit nebude, což je na malé auto optimum.
Fajn je, že za příplatek 10 tisíc korun můžete dostat výtečná ergonomická sedadla. U Opelu jim říkají sportovní, ale nadchnou každého. Mají výsuvný sedák a ideálně tvarované opěradlo a bočnice. Však jim také udělila certifikát německá organizace AGR, která hlídá "zdraví zad" už od roku 1995.
Sedí se jako v každém správném SUV výše, což je příjemné nejen starším lidem, výhodou je hlavně výborný výhled. Vzhledem k mrazivému počasí jsme se rádi nechali hýčkat v této třídě unikátním vyhřívaným volantem a také sedadly, která jsou však dnes už celkem běžná.
Na palubní desce je to jako v každém moderním opelu, pokud milujete tlačítka, je mokka vaším rájem. Na nás je palubka přece jen překombinovaná a přečudlíkovaná. Ovladače klimatizace, hlavně ventilátoru, by mohly být větší. Současný trend je dělat je tak, abyste je mohli ovládat poslepu. Ale když si opel pořídíte a nebudete jako my neustále přesedat z auta do auta, originální firemní ergonomii se brzo naučíte. Ruční brzda má pojistku překvapivě na horní straně, ne zepředu, jak bývá zvykem, nelze říct, že by to bylo nějak extra pohodlné, ale zvykli jsme si.
Auto, které si všechno hlídá
Moderní opely si zakládají na sofistikované výbavě, plné bezpečnostních vychytávek. Všechny je měla i naše mokka. Některé byly fajn, jiné bychom si klidně odpustili. Rozhodně bereme hlavně adaptivní přední světla s bixenony, natáčením do zatáček a přisvěcování mlhovkami. Všechno funguje excelentně, mokka se dokonce chlubí tím, že je prvním vozem této třídy s takovouhle výbavou. Přes den používá auto LED obrysová světla, tvořící pro Opel typický tvar "křídla".
Na rozpacích jsme ale byli z automatického přepínání dálkových světel. První den testu, v dešti a sněžení, reagovalo se zpožděním, takže na nás protijedoucí řidiči neustále blikali. Systém nerozeznával dobře ani koncová světla před námi jedoucího vozu, což je také extrémně nepříjemné. Za dobrého počasí se dálková světla umoudřila a fungovala bez výhrad.
Usoudili jsme, že problém byl zřejmě ve znečištění předního skla, přes nějž kamera zkrátka dobře neviděla. Obecně ale moc nedoporučujeme za tuhle "blbinku" připlácet, protože u málokteré značky fungují dobře (výjimkou je třeba Mercedes). Nikdy ale rozhodně nenahradí soustředěného řidiče.
Hlavním "highlightem" mokky je ale přední kamerový systém Opel Eye, jehož hlavní součástí je kamera s vysokým rozlišením umístěná na vnitřním zrcátku. Ta má několik funkcí, třeba nepřetržitě monitoruje dopravní značky a zobrazuje je na přístrojové desce, varuje při překročení povolené rychlosti, hlídá, jestli nevyjíždíte ze svého pruhu.
Tahle funkce fungovala bez problémů, i když kontrolka jen mlčenlivě svítí. Na druhou stranu však nevibruje volant jako u konkurenčních vozů, nemluvě o zasahování do řízení. A kamera taky hlídá vzdálenost od vozidla před vámi a upozorňuje řidiče na možnost srážky.
Na cestě mezi Bochovem a Vodnou na Karlovarsku jsme měli možnost mokku pořádně otestovat.
A další pomocníci? V terénu můžete použít systém Hill Descent Control (HDC), který umí sjíždět extrémní svahy bez nutnosti brzdit. Pokud byste tedy ovšem něco takového s mokkou měli potřebu zkoušet. V základu je kromě téhle vychytávky taky ESP (tady zvané ESC), kontrola trakce (TC), systém pro rozjezd do kopce (HSA) a Hill Descent Control (HDC).
Mokka taky může mít zatím unikátní oplí nosič jízdních kol FlexFix, který je úplně schován v nárazníku. Po vytažení uveze až tři bicykly, přičemž lze stále otevřít zadní dveře.
Dva benziny, jedna nafta
Mokka se v Česku prodává se třemi motory, dvěma benzinovými a jedním naftovým. Ke všem se standardně dodává start-stop systém, což není špatné, u jiných značek se za nej připlácí. V mrazech, v nichž jsme jezdili, jsme ale jeho výhody, jako je například vypínání motoru při stání na semaforech, skoro nevyužili. Automatika vozu to při nižších teplotách jednoduše nedovolí.
Nejníže v nabídce stojí klasická 1.6 (85 kW), nabízená jen s předokolkou. Pohon všech kol můžete mít až s turbomotorem 1.4 T (103 kW), který jsme vozili i my pod kapotou testovacího vozu. Naftu zastupuje turbodiesel 1.7 CDTI (96 kW), jedině k němu také na přání dostanete šestistupňový automat.
Standardem pro něj je manuální "šestikvalt", stejně jako pro 1.4T. Šestnáctistovka se musí spokojit jen s pěti rychlostmi. My jsme testovali právě 1.4 s turbem. Výkonově jsme si nemohli stěžovat, 103 kilowattů je na auto této velikosti dost. Jen nás moc nenadchla spotřeba. Mokka nám zpočátku pila zhruba 8,5 litru benzinu, což není moc lichotivý výsledek vzhledem k téměř neustále velmi klidné, totiž opatrné, jízdě po zasněžených silnicích.
Při městském poskakování to bylo ještě o poznání horší, atakovali jsme hranici 9,5 litru. Velké překvapení přišlo, když jsme druhého dne vypnuli šetřicí tlačítko Eco, které omezuje maximální výkon. Spotřeba totiž začala klesat. Motor se sice snadněji vytáčel, ale ochotněji táhl, palubní počítač se nakonec ustálil na čísle 8 l/100 km. Ani tak to není bůhvíjaké terno, ale vzhledem k počasí je to akceptovatelné.
Krátce jsme jeli i po suché německé dálnici, která opelu nezpůsobila žádné ujímání. Při reálné rychlosti 130 km/h točil motor 3 000 otáček a neměl problém na šestku dále zrychlovat až ke 160 km/h. Překvapivě si auto i v tak vysokých rychlostech vedlo velmi dobře, celkový dojem byla velmi stabilní jízda, stejný pocit jako v autě o třídu větším.
Ceny a konkurence
Za nejlevnější mokku si u Opelu říkají 380 tisíc (1.6, 85 kW), a to včetně klimatizace a slušné další výbavy. Má ale jen přední náhon. Nejlevnější čtyřkolka je k mání až za 495 tisíc Kč (1.4 T, 103 kW) ve vyšší výbavě Enjoy (18" litá kola, plná elektrická výstroj, rádio s USB, manuální klima atd.)
Ceník vrcholí na 590 tisících za verzi 1.7 CDTI (95 kW), náhonem 4x4 a vyčerpávající výbavou Cosmo. Následuje ovšem dlouhý seznam příplatků, z nichž mnohé jsou vcelku sympatické. Tak třeba za osm tisíc korun můžete mít vyhřívaná sedadla i volant, za 3 900 Kč automatické stěrače, přepínání dálkových světel, 16 tisíc stojí palubní počítač s kamerou, snímající dopravní značky, hlídající odstup od auta před vámi nebo vyjetí z jízdního pruhu.
Jak už bylo řečeno, hlavním konkurentem mokky je zavedená Škoda Yeti. Zdá se, že u opelu studovali ceníky dostatečně podrobně, protože se od yetiho příliš nevzdalují. Základní dvoukolka s výbornou výbavou Trumf Active stojí 350 tisíc Kč, mokka startuje na 380 tisících (350 na leasing).
Karta se obrací u čtyřkolky s benzinovým motorem. Tam koupíte opel 1.4 T 4x4 o skoro 50 tisíc levněji než yeti 1.8 TSI 4x4, naopak naftovou verzi škodovky 2.0 TDI 4x4 pořídíte o 35 tisíc korun levněji než oplí 1.7 CDTI.
Mokka naopak nebude lovit ve vodách levné a malinko větší Dacie Duster, ta je spíše pracovním nástrojem než moderním hi-tech vozem jako opel. Pravděpodobně nebude konkurentem ani Suzuki SX-4 (je o 16 cm kratší a v základu o 140 tisíc Kč levnější). Do zelí si nepolezou ani s Hyundai ix35, ten je o 13 cm delší a celkově mohutnější a také v základu o 60 tisíc Kč dražší.
Mokka je k yetimu opravdu důstojnou alternativou a škodovka se musí začít alespoň trochu bát. Povedený vůz respektované německé značky za slušné ceny, takovou škodnou yeti ještě v revíru nikdy neměl.
