Opel Omega: sluha za menší peníze

16. 2. 2000 - Opel Omega se poslední dobou na trhu ojetin zařadil k automobilům s největším propadem cen, byť je to zvlášť u novější generace od ročníku 1994 snad až nespravedlivé. Vždyť klasik vyšší střední třídy nabízí nejen mimořádný komfort a prostor,ale také výdrž, spolehlivost a ve srovnání s jinými auty téhož ražení i levnější provoz.
Nicméně doplácí na okolnost, že Česko velkým vozům nikdy nepřálo, i na to, že jeho značka nemá kredit Mercedesu nebo BMW. A konečně nabídka starší omegy obvykle převyšuje poptávku, neboť model se do země ve velkém dostal jako ojetina či po haváriích ze západní Evropy a také v tuzemsku se dost prodával jako nový.

Nejstarší auta z roku 1986, kdy typ Omega nahradil známý Opel Rekord, jsou v solidním stavu k mání už od 30 tisíc korun s tím, že pět tisíc se připlácí za kombi a deset tisíc za diesel. Daleko vyhledávanější a lehce vylepšené vozy ze začátku devadesátých let se v nejobvyklejší verzi 2.0 sedan prodávají od 75 tisíc korun (plus 10 tisíc za kombi a 15 tisíc za diesel) a špička sortimentu první generace, Opel Omega 2,3 TD kombi z roku 1993, bývá za 120 tisíc korun. Druhá generace začíná od 190 tisíc korun za provedení sedan z roku 1994 a šplhá zhruba na 320 tisíc korun za Opel Omega 2,5 TD kombi z roku 1997. Zájemcům o velký vůz - ať už o sedan nebo kombi se zavazadlovým prostorem až 1850 litrů - a s menšími penězi v kapse nezbývá než přivřít oči nad poněkud nudným designem a koupit omegu první generace. Čím bude vůz starší, tím má horší výrobní zpracování. Počítat je třeba také s korozí kapoty, lemů blatníků, prahů, spodků dveří, podélných nosníků... Prověrku před koupí zaslouží přední náprava, která mívá vůle. Problémy někdy dělal posilovač řízení. Potíže bývají s účinností ruční brzdy a s úniky oleje motoru i převodovky. V té zvlášť u starších exemplářů zlobívají synchrony, velkou pozornost zaslouží také ozubený řemen. Neměl by však vzniknout dojem, že stará omega je zdrojem větších potíží. Ze statistik TÜV vychází ve všech věkových kategoriích lépe než průměr srovnatelných, a kupříkladu mezi auty staršími deseti let je mezi nejlepší společností tradičně kvalitních japonských vozů, Mercedesu a Volva, zatímco věhlasnější značky se v hodnocení propadly. Novější generace od ročníku 1994 má problémů mnohem méně, a pokud je připomínat, tak podle TÜV od vůlí v řízení přes úniky olejů po brzkou korozi výfuku. Menší povrchová koroze se na některých exemplářích ukázala už po pár letech provozu. Naopak výčet předností lze doplnit o značnou trvanlivost vozu s pohonem zadních kol a možnost výběru z motorů od 1.8 do šestiválcového 3.0 o výkonech od 65 do 155 kilowatů (88 až 210 koní). Za plně postačující odborníci považují agregát 2.0 se 115 koňmi a zhruba desetilitrovou spotřebou, vskutku laciné cestování za šest až sedm litrů nafty umožňují naftové agregáty - ve starším provedení 2.3 TD i nový 2.5 TD.

PLUSY
- pěkný vzhled vozů druhé generace
- nižší cena ojetin - mimořádné prostorové možnosti
- komfort a bohatá výbava
- bezpečnost - trvanlivost, spolehlivost
- dostupné náhradní díly, i z druhovýroby
- dobrý výběr motorů, kvalitní a úsporné diesely

MINUSY
- koroze zejména u starších vozů
- horší výrobní zpracování u starších modelů
- méně trvanlivé synchrony převodovky, horší řazení u starších typů
- drobné závady v elektroinstalaci
- obtížné ovládání starých vozů bez posilovače řízení
- vůle přední nápravy - předčasně korodující výfuk
- horší jízdní vlastnosti v komplikovaných podmínkách
- k opotřebení náchylnější brzdové destičky a řemeny

Největší konkurenti

Opel Omega 2.0 sedan z roku 1991 stojí zhruba 75 000 korun a stejně starou konkurenci mu dělá hlavně Ford Scorpio za 70 000, BMW 520 za 140 000 a Mercedes 124 200 E za 175 000 korun. Opel Omega Caravan 2.3 TD z roku 1993 je asi za 120 000 korun a srovnatelnou konkurencí mu je Ford Scorpio 2.5 TD za 120 000, BMW 525 TD Touring za 260 000 a Mercedes 250 TD Touring za 320 000 korun.