Opel ročníku výroby 1991 měl při začátku testu na tachometru 95 240 kilometrů a do porce dalších 40 tisíc kilometrů vyjížděl s nejistotou: představí se jako relativně výhodný a skromný služebník, nebo se promění v past na peníze?
Může se hoditNové i ojeté automobily Opel Vectra |
Ani jedna z možností není u stotisícové ojetiny, se kterými se na zdejším trhu obchoduje nejčastěji, předem vyloučena. Opel ovšem ve zkoušce obstál - měřeno veškerými náklady na koupi, provoz, opravy, údržbu i ziskem z opětovného prodeje - jako ekonomicky nejvýhodnější ze šesti osobních automobilů, dosud v MF DNES dlouhodobě testovaných.
Starému oplu se vyrovnává jen pověstně nenáročná nejobyčejnější Škoda Felicia, která se testu před časem zúastnila jako nově koupená. Jetý Ford Mondeo, který představoval jetý větší a luxusnější vůz v ceně zhruba nejlevnějšího nového auta na zdejším trhu, už byl méně příznivý.
Jako nejméně výhodné se představily drahé a dobře vybavené dvě Škody Octavia a Škoda Fabia, které doplatily hlavně na značnou ztrátu hodnoty po roce provozu a 40 tisících kilometrů. Na druhé straně zůstává pravdou, že motoristé obvykle nová auta po roce neprodávají a právě během dlouholeté služby získávají nové a kvalitní vozy nad horšími a hlavně nad starými ojetinami navrch.
Úspory za cenu pohodlí
Výhodnost relativně levné stotisícové ojetiny byla vykoupena cestováním ve starém autě, ve kterém zvlášť na horších silnicích nebyla nouze o nepříjemné pazvuky, opel neměl posilovač řízení a nic ze současných obvyklých prvků pro bezpečnost (ABS atd.), rádio bez RDS často ztrácelo signál.
Střešní okno se dalo bez problémů jen zvedat, zatímco do střechy se zasouvalo většinou až po poklepání pěstí, výbava interiéru byla jen nejzákladější a nic neovládala elektrika, řidič si musel zvyknout na typickou bolest letitých oplů v podobě prorezivělých lemů zadních blatníků... Nicméně interiér byl a vydržel zachovalý a nebylo v něm nepříjemně ani na opravdu dlouhých cestách.
Opel byl nejstřídmější
Největší výhodou a současně překvapením se ukázala spotřeba oplu: v průměru 40 tisíc kilometrů zůstala pod sedmilitrovou mezí, konkrétně na
hranici 6,9 litru na 100 kilometrů. Dosáhl tak nejlepšího výsledku ze šesti dosud dosud dlouhodobě testovaných vozů. Ani na olej nebyl stárnoucí motor náročný - za celých 40 tisíc kilometrů vyžadoval dolití pouze jednoho litru, a to při sérii jízd v nejparnějším létu. Vůz cestoval převážně po dálnicích či v hustém městském provozu, spíš rychleji než úsporně.
Značková práce je drahá
Největší položku v nákladech na provoz oplu činila celková prohlídka a oprava před startem testu ve značkovém servisu Opel. Stála přes 12 tisíc korun a ne každý novopečený majitel relativně levné ojetiny by si takový přepych dovolil. Značkové servisy jsou totiž - jak se rovněž v testu při konkrétních opravách potvrdilo - zhruba jednou tak drahé, jako menší neznačkové dílny.
Nicméně vectra do značkového servisu na začátku čtyřicetitisícové porce jela a dočkala se tam opravy předních i zadních brzd a také toho, co se při nákupu ojetiny daného ražení doporučuje - výměn olejových náplní a rozvodového řemene. Ten původní se sice ukázal jako takřka nový a nedávno měněný, jak v záznamu k ojetině sliboval původní majitel, ovšem právě u rozvodového řemene je důležitá naprostá jistota. S touto opravou se svezlo přetěsnění vodní pumpy, přičemž se ukázalo hlučné - a tudíž rizikové - ložisko napínací kladky. Takže další výměna celého kusu.
Mechanik však na voze zjistil "špatného" mnohem víc. Doporučoval měnit přední rameno, výfuk, lanovody zadní brzdy, přetěsnit motor... Čas ukázal, že ne ve všem trefil do černého. Další tisíce kilometrů do výměny již v neznačkovém servisu držel zadní díl výfuku i přední rameno. A hlavně - auto garážované většinou na dlažbě, která spolehlivěodhalí každý únik jakékoliv provozní kapaliny, za celých 40 tisíc kilometrů žádný olej nepustilo a ani k lanovodům zadní brzdy neměl inspektor ve stanici technické kontroly, kam vůz dorazil až v poslední třetině testu, ani nejmenší výhrady. Také ložiska označená za zralá k výměně sloužila po celý test bez problémů a bez hluku.
Velký servis - pěst, malý servis - technika
Překvapivé se rovněž v průběhu testu ukázaly některé praktiky značkového servisu. Jeho mechanik například výfuk a jeho vnitřní korozi signalizovanou chrastěním kontroloval ranami pěstí, zatímco neznačkový rychloservis měl k témuž speciální endoskop, který na velké obrazovce zákazníka s nadno přesvědčil o nutnosti výměny konkrétního kusu.
I odborníci z obchodních zastoupení zahraničních automobilů připouštějí, že mnozí motoristé využívají neznačkové servisy zhruba do tří let a stovky tisíc kilometrů vozu, koupeného jako nový. Později se uchylují k práci levnějších neznačkových firem. Na místě ovšem je v dané souvislosti upozornění motoristům, kteří o zmíněných úsporách uvažují: péče značkové firmy je předpokladem po plnění záruk na vůz a někdy kupříkladu i na péči značkových asistenčních služeb.
Nicméně u desetiletého auta takové služby v úvahu nepadají, a tak opel při dalších opravářských zásazích už značkovou práci nevyužil. Bez výhrad mu posloužily menší servisy, jejichž mechanici na autě během přibývajících kilometrů měnili - kromě olejů - už zmíněný zadní díl výfuku a rameno předního kola, vodní pumpu, klínový řemen, zástěrky žárovku... Poslední větší investicí byly nové pneumatiky. Ty však v rámci dlouhodobých testů MF DNES dostaly také automobily koupené jako nové.
Starý vůz jezdí, ale uvítal by tisíce
Opel měl na kontě téměř 123 tisíc kilometrů, když vypršel jeho čas a musel na prohlídky ve stanici emisní a technické komtroly. Aniž by během testu dostával jinou než základní péči v podobě výměn olejů a kontroly nejzákladnějších funkcí, obstál s výsledkem, jaký by mohlo nejedno mladší auto závidět: technici náhodně zvolené STK konstatovali, že emise vyhovují a technická prohlídka odhalila jen dvě závady z kategorie lehkých: úniky oleje z motoru a převodovky, což se ve většině STK takřka automaticky považuje za diagnozu prakticky všech starších aut, a volnější stabilizátor. Vůz byl tedy schopen dalšího provozu bez okamžitých opravářských zásahů. Od prohlídky v emistní a technické kontrole také skutečně až do závěru testu mechanika v zásadě nepotřeboval.
To ale neznamená, že na starém autě a navíc po 40 tisících kilometrů náročního testu nebude mít příští majitel - pokud bude pečlivý a nekoupí vůz pouze k další nejlevnější službě - co opravovat. O korodovaných lemech zadních blatníků už byla řeč, nevyhovující jsou přední tlumiče a kvalita zadních tlumičů balancuje na hraně, na karoserii jsou menší a letité šrámy, pomalu končí střední část výfuku, popraskaná je část přístrojové desky a kožený pytlík kolem řadicí páky, akumulátor je pořád ještě původní... Jde o investice, které v celku počítají v tisících, snad i desetiticících korun.
Vývoj spotřeby Oplu Vectra 1.6i v průběhu 40 000 km testu
|
úsek testu |
průměrná spotřeba |
|
po 5000 km |
7,3 l/100 km |
|
po 13 500 km |
7,26 l/100 km |
|
po 20 000 km |
7,19 l/100 km |
|
po 27 000 km |
7,06 l/100 km |
|
po 33 000 km |
6,86 l/100 km |
|
po 40 000 km |
6,9 l/100 km |
Celkové náklady pro Opel Vectra v průběhu 40 000 km
Poznámka: 1) trojúhelník, tažné lano, žárovky, pojistky atd.
Pramen: MF DNES
|
koupě automobilu |
105 000 Kč |
|
povinné ručení do konce roku 2000 |
1159 Kč |
|
dálniční známka pro rok 2000 |
800 Kč |
|
základní výbava 1) |
1143 Kč |
|
prohlídka a oprava v servisu před testem |
12 301 Kč |
|
vyvážení předních kol |
150 Kč |
|
žárovka předního světlometu |
70 Kč |
|
povinné ručení na rok 2001 |
3645 Kč |
|
dálniční známka pro rok 2001 |
800 Kč |
|
výměna oleje a filtru, oprava (vodní pumpa, rameno řízení, řemen, nemrznoucí směs + práce) |
6178,30 Kč |
|
4 nové pneumatiky Barum |
7720 Kč |
|
výměna oleje a filtru, zadního dílu výfuku a zadních zástěrek |
4187 Kč |
|
emisní kontrola |
260 Kč |
|
kontrola v STK |
450 Kč |
|
celkem |
143 863,30 Kč |
 Opel Vectra - ukončil dlouhodobý test |
