Národní cítění však ani náhodou není - shodují se experti - důvodem zmíněných voleb. Červená, bílá a modrá totiž odedávna patří k obyčejnějším vozidlům, která na zdejších silnicích těžce převažují, zatímco na luxusnějích autech převládají laky tmavě tónované. A navíc:
"Pastelové barvy jsou hezké a na voze se dobře udržují i opravují," říká mladoboleslavský autolakýrnický odborník Pavel Zavadil. Plzeňský dopravní psycholog Karel Havlík doplňuje, že bílá, světlá červená - a spolu s nimi i žlutá a oranžová - patří k barvám, které automobily v provozu činí viditelnějšími, a tudíž bezpečnějšími.
Konečně - základy největšího rozšíření červené, bílé a modré na silnicích v Česku jsou pragmatické: tyto barvy většinou automobilky tradičně nabízejí bez příplatků, zatímco za vzácnější řešení zejména v metalizovaných podobách se při objednávce nového vozu dává zhruba deset tisíc korun navíc.
Nejobyčejnější je bílá
Bílá se přitom navzdory jejímu širokému rozšíření obecně považuje za nejobyčejnější z možností. A chtějí-li například obchodníci s ojetinami demonstrovat průlomový pokles ceny na konkrétním modelu, uvádějí ho právě v bílé verzi. "První Škody Felicia, které klesly pod stotisícovou mez, jsou víc jeté bílé verze ročníku 1994," sdělil Aleš Kužel, vedoucí nákupu největšího bazaru v zemi. "Taková bílá felicie těžko hledá kupce za 105 tisíc korun, ale když je za 99 tisíc, tak se prodá prakticky hned."
Barvu volí móda
Automobilové kabáty podléhají módním vlnám. "Ze statistik Centrálního registru motorových vozidel například plyne, že v devadesátých letech byly nejoblíbenějšími barvami všechny odstíny červené a modré, které převládaly také v sedmdesátých letech.
Zato v osmdesátých letech převyšuje jiné - hlavně zásluhou škodovek - bílá barva, které naopak v devadesátých letech prudce ubylo," vypočítává Samuel Truschka. Poměrně silné zastoupení hnědé barvy, které v osmdesátých letech přibývalo nejvíc hned po bílé, přivezla další vlna Škodovek 105/120 v pastelové hnědi.
Žlutá barva, která je typická hlavně pro sportovní vozy, byla v Česku hodně častá v sedmdesátých letech zásluhou wartburgů. Extrémně vyhraněný byl v letech 1991 až 1994 výskyt aut fialové barvy, což souviselo s její tehdejší oblibou ve společnosti. "Poslední dobou se lidem velmi líbí stříbrná barva," konstatuje Pavel Zavadil.
Ukáznění neberou fialovou
Pravdou je, že v časech pořadníků na auta motoristé mnohdy barvu volit nemohli a rádi brali, co se jim naskytlo. Rovněž na trhu ojetin, kde se s auty obchoduje častěji než u dealerů nových vozů, nebývá lak nejdůležitejším parametrem. Těžko tedy odvozovat, jaká barva patří ke konkrétnímu řidičskému charakteru.
"Nicméně určité souvislosti lze vysledovat," říká dopravní psycholog Karel Havlík a odvolává se na výsledky průzkumu mezi 120 řidiči z povolání, na kterém se podílel. "Jedna polovina z nich neměla na silnici problémy, ta druhá měla na kontě řadu dopravních přestupků a často i nehod," uvádí Karel Havlík.
"Zjistili jsme, že obě skupiny by pro vlastní auto zvolily červenou, pak žlutou a zelenou. Konfliktní šoféři však preferovali spíš zelenou, která může z psychologického hlediska představovat potřebu uznání, sebeuplatnění a prosazení se. ¨
Na čtvrtém místě byla u řidičů bez nehod tmavomodrá barva, která souvisí s potřebou klidu a pasivity, zatímco problematičtí jezdci upřednostnili fialovou, symbolizující potřebu udělat dojem a imponovat. A které barvy řidiči odmítali? Ukáznění fialovou a černou, neukáznění pachatelé dopravních nehod nemají rádi šedou a tmavomodrou."
Řeč automobilových barev není vždy srozumitelná
Nelze jednoznačně prohlásit, že určitá barva auta vypovídá přesně o jeho majiteli. Shodují se na tom psychologové - Ivan Skalík z Prahy a Karel Havlík z Plzně. Přesto se z jejich poznatků dá sestavit alespoň náčrt některých souvislostí.
Červená - dostává přednost u lidí optimističtějších, lehkovážnějších a netrpělivých. Je-li vůz jasně červený a k tomu má několik spojlerů, lze od jeho řidiče očekávat spíš dravou a agresivní jízdu.
Stříbrná - bývá obdobně "rychlá", ale dravost nahrazuje elegance. Ve spojení s vozy nižší třídy někdy rychlá noblesa vyznívá lacině.
Bílá - může symbolizovat řidiče konzervativní a vyrovnanější. Byť se o ní všeobecně říká, že je nejlépe vidět, a tudíž patří k bezpečným, pořizují si bílý vůz spíš lidé, kteří se nechtějí zvýraznit.
Modrá - charakterizuje obvykle rozvážné a klidné motoristy, kteří si dovedou zachovat chladnou hlavu.
Zelená - jako představitelka stálosti může přináležet k šoférům, kteří vědí, kam míří. Nejezdí pomalu ani rychle, přitom dobře znají směr. Jiné zdroje ji označují za barvu družných a sebeprosazujících se lidí, kteří ne vždy berou ohledy na okolí.
Černá - vyjadřuje majestát, jistý výraz odlišnosti. Má zvýraznit, ale vůbec nemusí znamenat negativní postoj k životu.
Šedá - je podobně neutrální, ale oproti černé nechce na sebe upozornit. Někdo ji přiřazuje k egoistům.
Oranžová - může zvýrazňovat a vyjadřovat vzrušivost, prožitek chvíle.
Žlutá - je spojena se spontánností, otevřeností nebo také ctižádostí. Prý jí dávají přednost řidiči vynalézavější a tvořivější. "Berme tyto charakteristiky spíš jako hru," doporučuje Ivan Skalík. "Přesto asi méně spěchající řidiči uhnou ke krajnici, když ve zpětném zrcátku uvidí za sebou červený šíp řízený mladíkem na bojové stezce. Na druhé straně - snad se pousmějeme nad charakteristikou bílé barvy, když si představíme vedle sebe bílou Škodu 120 L a bílý Mercedes 600 SL."
Nejvděčnější jsou pastelové barvy
Jaký automobilový kabát se udržuje a při případných šrámech opravuje nejsnáze a s nejlepším výsledkem? Odpovídá Pavel Zavadil, technik firmy se sídlem Benátky nad Jizerou, která se zabývá dovozem zahraničních laků a školením autolakýrníků.
Které barvy jsou pro údržbu bezproblémové?
Nejmenší potíže jsou s normálními nemetalickými či pastelovými barvami - s červenou, modrou, zelenou...
A naopak?
Horší práce je s metalízou a s perleťovými laky, v nichž se barvy z různých pohledů mění. Nechám stranou opravdu náročné extrémy v podobě nepříliš rozšířených měňavých laků, ale připomenu perleťové barvy, kterých poslední dobou na zdejších silnicích přibývá: oprava obyčejného škrábance třeba z parkoviště někdy vyžaduje nové nastříkání celého boku vozidla.
V jakých cenách se pohybují opravy automobilových laků?
Nastříkání blatníku metalízou v obyčejné lakovně je včetně práce v průměru za dva tisíce pět set korun, ve značkovém servisu velkých firem lze totéž pořídit za částky do pěti tisíc korun. Lak pro bok auta stojí zhruba deset tisíc a pro předek osm tisíc až deset tisíc korun. Za celý vůz velikosti octavie by se mělo platit kolem 25 tisíc a za větší BMW asi 30 tisíc korun.
Jaká barva je nejdražší?
Nedávno jsme pracovali s lakem Glasurit Fantasy, který přechází od zelenomodré přes modrou, fialovou a růžovou až po zlatou. Litr barvy stojí 40 tisíc korun a na Škodu Fabia - chystanou speciálně pro výstavu - jsme potřebovali tři litry.
