Pětina aut v Česku jsou staré škodovky

Ačkoliv se kvůli masovému dovozu ojetých aut ze zahraničí mluvilo o České republice jako o vrakovišti Evropy, ani ten nejsilnější nápor ojetin nesesadil z trůnu dodnes sloužící flotilu škodovek 120. Podle statistických údajů evidence ministerstva dopravy jezdilo po ČR na konci loňského roku 3 154 100 osobních aut a z nich bylo 645 008 aut řady 105, 120, 125 a 130. Ministerstvo jedním dechem také uvádí, že 1 103 935 ze všech osobáků bylo starších než 15 let. A "stodvacítky" plní tuhle kolonku z její podstatné části. Jsou to totiž vozy produkce let 1976 až 1989.

Lidé s nimi jezdí, přestože úroveň aktivní i pasivní bezpečnosti za současným standardem mocně zaostává. Soudní znalec Ladislav Drbohlav uvádí, že deformační zóny karoserie jsou nedostatečné, což se projevuje sníženou bezpečností posádky. Navíc většina aut bývá už vzhledem ke svému stáří napadena korozí, hlavně v nosných podskupinách přední a zadní části, také v podlahových partiích včetně prahů. Tato skutečnost má další negativní vliv na bezpečnost posádky.

Taktéž dochází k průniku volantu a hřídele do míst sedících pasažérů, a tím ke zranění. Ladislav Drbohlav je přesvědčen, že při čelním nárazu ve větší rychlosti je v tomto vozidle velkým štěstím i samo přežití havárie. "Nedávno jsme v naší znalecké kanceláři zkoumali vozidlo Š 120 po čelním nárazu na protijedoucí vozidlo v rychlosti 100 km/hod. Karoserie byla zkrácena na polovinu a členové posádky pochopitelně utrpěli smrtelná zranění," dodává.

Vůz pro Zuzanu

Zuzana Synková je vesnická holka. Když si začala vydělávat, musela dojíždět do vedlejší vesnice. Nějakých čtyři nebo šest kilometrů. Jenomže tu nebyl žádný autobus ani vlak. Ochota vozit ji do zaměstnání a zase zpátky její kolegy i tátu začala pomalu opadávat, a tak se Zuzana rozhodla koupit auto.

"Asi trabanta, ten mi nezrezne," řekla si tehdy a začala se ptát po známých. Už po týdnu shánění si uvědomila, že chtě nechtě by s "tramtarákem" byla stále terčem vtípků přinejmenším v práci, a tak padla volba na Škodu 120.

Stodvacítek byly plné sloupce inzertních novin. Nabídka se pohybovala od 6 do 23 tisíc korun a Zuzana začala s pomocí známých některé blízké objíždět. "Viděla jsem jich skamarádem možná nějakých osm, ale všechno to byly hrozné křápy. Stály by mě jednou tolik na opravách ihned po koupi. Já tomu sama moc nerozumím, ale je mi jasné, že když mi ukazujou auto a ono už má zahřátý motor, tak se asi hodně snaží ho už prodat," popisuje náhle zkušenější jedenadvacetiletá Zuzana. Z inzerátů si prostě nevybrala.

Její první auto přitom tou dobou už měsíc stálo ob dvě vesnice vedle v ohradě automechanika. Namísto inzerátů se o něm dozvěděla jen tak před hospodou. Tehdy jí řekl soused: "Hele, já se zeptám..." A dva dny nato přišel s nabídkou stodvacítky z roku 1986 po kompletní generálce za 15 tisíc korun. Zuzana měla sice připraveno jenom deset tisíc, ale táta jí zbytek půjčil.

"Nemám s autem ani ten nejmenší problém. Sice mělo jinak barevné dveře než zbytek auta, ale koupila jsem sprej a ručně jsem to přestříkala. Moc jsem to taky netrefila. Už jsem najezdila asi tři tisíce kilometrů. To ale musím jenom odhadovat, protože mi nefunguje tachometr. Ale co, na to brouzdání po okolí mi to nevadí," tvrdí šťastná Zuzana Synková.

Majitelem sedmnáct let staré Škody 120, kterou zdědil po rodičích a ti si ji předtím koupili od svých známých, je i mladý učitel Marek Pavlík z jednoho středočeského okresního města. "Kdybych měl na lepší, už bych s tím nejezdil," naznačuje svou nespokojenost s tímto autem. "Za dva roky, co s ním jezdím, jsem do oprav musel investovat jistě už deset tisíc korun a na delší cesty není možné se s tím vypravit, protože to opravdu není spolehlivý dopravní prostředek. Jednou mne škodovka nechala na cestě, musel jsem investovat do nového těsnění pod hlavou, byla nutná oprava převodovky, zlobí elektroinstalace," vypočítává jen ty nejvážnější závady.

Ceny někde stoupají

Škodovky se stále prodávají i v autobazarech. Ve městech však jdou na odbyt hůře než na venkově. Například v plzeňské firmě Auto CB, kde kromě nových škodovek prodávají i ojeté vozy, tvrdí zaměstnanci, že sice kupci posledních škodovek s motorem vzadu se stále najdou, objem prodeje z celkového měsíčního množství však činí u tohoto typu jen deset procent.

To v autobazaru Autosport Spid v Třemošné, městečku vzdáleném od Plzně jen pět kilometrů, tvoří stopětky a stodvacítky polovinu množství prodaných aut. "Pokud sem někdo přijede s autem, které má nový lak, tak je do hodiny pryč," říká prodavač Radek Strych. "Volají sem stále lidi a chtějí pěknou škodovku za patnáct tisíc, ale takové neexistují. Škodovka je buď ve špatném stavu za deset až dvacet tisíc, nebo pěkná za dvacet až třicet," vysvětluje. Podle něho skončila doba, kdy ceny těchto vozů šly poměrně rapidně dolů. "Dnes se ceny vozů z posledních ročníků výroby tohoto typu dokonce zvedají," tvrdí. Podle něho si tato auta kupují nejen mladí kluci jako své první auto, ale i starší páry třeba jako druhé třetí auto do rodiny. "Lidé totiž dospěli k názoru, že na strašných silnicích, které v okrese Plzeň-sever jsou, je při každodenních krátkých pojížďkách blbost ničit nové moderní auto," uzavírá Strych.

Totalitní Ford T

"Škodovky 120 a příbuzné modely byly pro tehdejší Československo to samé, čím byly pro Ameriku kdysi Fordy T. Bylo to první auto, které si opravdu mohl pořídit každý," říká znalec škodovácké historie Petr Kožíšek z Národního technického muzea. Přiznává, že to byla levná auta s nevalnou pověstí v zahraničí, ale pro tuzemský, komunistickým režimem "plánovaný" trh moc důležité auto.

"Vyrobilo se jich 1 070 693 abyla to zároveň poslední škodovka s motorem vzadu," vypočítává Petr Kožíšek. Chronické problémy, které modely 120, 120 L až 120 GLS měly, bylo těsnění vodní pumpy. Ta se totiž konstrukčně nezměnila už od tudora a pro stodvacítky s chladičem vpředu a motorem vzadu bylo třeba zvýšit otáčky čerpadla. A problém byl na světě.

Podle Kožíška mnoho problémů škody 120 nebylo způsobeno ani tak konstrukcí vozu samého, jako spíš stavem socialistického hospodářství: "Kradly se stěrače, protože byly v obchodech nedostatkovým zbožím. Nedaly se koupit ani brzdové destičky a výfuky." Za celou éru výroby je přelomovým datem rok 1983, kdy byl vůz inovován v dodnes známý model M.

Ceny nejběžnějších oprav Škody 120

Cena materiálu i práce
Výměna oleje a všech filtrů

600

Seřízení motoru a výměna svíček

200

Brzdy - kontrola a výměna

1500

Řízení

2000-25 000

Výfuk

350

Vyvážení kol a geometrie

300

*Zdroj: Vladimír Petřík, Konětopy

 Náklady na nákup a roční provoz Škody 120

Nákup

12 000 Kč

Povinné ručení

3 100 Kč

STK

660 Kč

Servis a údržba

3 000 Kč

Benzin na 5000/10 000 Km

10 000 / 20 000 Kč

 

Škody 105 a 120 byly poslední modely z produkce mladoboleslavské automobilky, které měly motory za zadní nápravou.