Neděle 22. července 1894 je významným dnem historie motorismu. Pařížský deník Le Petit Journal toho dne v osm ráno odstartoval od Porte Maillot první ročník závodu Paříž-Rouen. Podle badatelů zkoumajících počátky motorismu je to vůbec první automobilový závod historie. Deníku se přihlásila více než stovka aut, na start se nakonec postavilo 21, jedním z nich byl právě stroj bratří Peugeotů s výrobním číslem 164. Trasa byla přes osmdesát mil dlouhá (necelých 130 kilometrů) a byla opravdovou zkouškou vytrvalosti pro stroj i posádku.
Le Petit Journal o soutěži psal jako o závodu vozů bez koní. Nechybělo zvědavé publikum. Trasa byla navržena tak, aby spíš než maximální rychlost prověřila spolehlivost, bezpečnost a snadnost používání, ale také provozní náklady.
Paul Daimler, syn pionýra automobilismu a vynálezce spalovacího motoru Gottlieba Daimlera, si zapsal: „Byla to zvláštní podívaná vidět tyto různorodé typy vozidel závodit. Z topičů parních strojů kape pot a vše je pokryto sazemi. A naopak řidiči jedoucí na benzin či parafin sedí klidně a tu a tam pohnou řídící pákou, jako by jen jeli pro radost na výlet.“‘
Do Rouen dojelo 17 aut průměrnou rychlostí mezi 10 a 20 km/h, a Peugeot mířící do dražby byl jedním z nich. Měl číslo 27, řídil ho Louis Rigoulot a dojel jedenáctý. Tovární tým Peugeotu připravil šest strojů a všechny dojely do cíle.
Typ 5 byl připraven speciálně pro závod. Při stavbě prý ušetřili odlehčením až pětiny hmotnosti. Říká se dokonce, že řidič desátého v pořadí Monsieur Dubois de Chantilly, který jel na Panhardu, byl tak ohromen výkonem a stylem Rigoulotova stroje, že ho okamžitě od Peugeotu koupil.
Peugeot s číslem šasi 164 byl objednán 25. června 1893, jak je zaznamenáno ve firemním archivu Peugeotu. Stroj dostal na zadní nápravu namontovaný litrový dvouválec od Daimlera, který vyrobila v licenci firma Panhard-Levassor. Přenos síly od čtyřstupňové převodovky na zadní kola je stejně jako řízení provedeno řetězem. Gumové pneumatiky jsou plné, ty plněné vzduchem se u aut začaly používat o rok později.
Zajímavě je řešeno chlazení motoru, chybí totiž klasický chladič. Motor je chlazen vodou, která obíhá trubkami tvořícími kostru vozu. Stávající majitel si prý libuje, že po chvilce jízdy auto hřeje, což se hodí při vyjížďkách za chladného počasí.
Kočár bez koní má mnoho částí původních, prošel ovšem pečlivou renovací. Původně byl součástí sbírky francouzského sběratele. Majitele změnil naposledy v roce 1998 a je stále v dokonalé kondici, pořád je schopný jet pětadvacetikilometrovou rychlostí, naposledy to v ostrém závodním nasazení prokázal v roce 2014, kdy na soutěži v Nizozemí ujel za den ohromujících 150 kilometrů.
