Pneumatiky je dobré měnit na stejné straně auta

- Má v současném motorismu ještě smysl periodická výměna postavení kol na vozidle? Není to jen další z překonaných zvyků z minulosti, kdy mnozí lidé jezdili méně než nyní a přitom hledali každou příležitost, jak v nákladech na provoz ušetřit? Odborníci se shodují, že chvilka práce s prohozením kol na autě smysl neztrácí. Jestliže by totiž vůz s předním pohonem beze změn postavení kol potřeboval za dobu životnosti pneumatik na zadní nápravě zhruba troje pláště na nápravě přední, přinese právě zmíněná péče kromě úspor také dlouhodobé cestování s pneumatikami zhruba stejných kvalit.

Tedy bezpečnější a příjemnější jízdu ve srování se situací, kdy na jedné nápravě jsou pláště nové a na druhé jejich životnost končí. Čas ale přehodnotil způsob záměny postavení kol: zatímco v minulosti se doporučovalo křížení s využitím rezervy, nyní odborníci radí ponechat dlouhodobě rezervu rezervou a měnit jen přední pláště se zadními stále na stejné straně automobilu. »Přehazování kol do kříže se nyní považuje za překonané,« konstatuje pracovník marketingu firmy Barum Continental v Otrokovicích Jiří Hradil, který pracoval patnáct roků ve vývoji pneumatik. »Z posledních výzkumů plyne, že je lepší přemontovat přední pláště dozadu a naopak a zachovat přitom smysl otáčení pneumatiky. Každý plášť se totiž postupně přizpůsobí pozici a geometrii podvozku, a třebaže na něm zpočátku zaznamenáme rychlejší opotřebení, později se usadí a opotřebení se podstatně zpomalí.« Výměny pneumatik vždy jen na jedné straně vozidla podporuje také ředitel Institutu gumárenské technologie a testování Rudolf Mačák. »Každý ze způsobů - tedy i někdejší systém s využitím rezervy - má své výhody i neýhody,ovšem v současnosti je obvyklé, že rezerva slouží po celou dobu životnosti vozidla,« říká Rudolf Mačák. »Zato kola se střídají přední za zadní, letní za zimní, někdo používá také hliníková kola...« Rudolf Mačák mění postavení kol na autě zhruba po deseti tisících kilometrech. Jiří Hradil doporučuje proměření výšky dezénu pneumatik a případnou záměnu předních kol za zadní již po pěti tisících kilometrech. »Rozhodující ale mají být rozdíly výšek dezénu. Za vhodný signál k výměně kol považuji více než dvoumilimetrový rozdíl dezénů,« upřesňuje Jiří Hradil. Lepší pneumatiky mají být na přední nápravě. »Jsou na ně kladeny podstatně větší nároky - přenášejí všechny síly při řízení a brzdění automobilu,« sděluje Jiří Hradil a doplňuje, že dodržení zmíněné zásady je obzvlášť důležité u vozů s pohonem předních kol. Rezerva se tak podle současných zkušeností dlouhodobě uplatní hlavně při zničení jedné z pneumatik na vozidle. V takovém případě motorista koupí jednu novou pneumatiku shodného rozměru, konstrukce, druhu dezénu a od stejného výrobce a spolu s nejetou či minimálně jetou rezervou ji dá na přední kola auta. Pro rezervu zůstane zbývající jetá pneumatika, pokud samozřejmě má hloubku dezénové drážky větší než 1,6 milimetru. »V ideálním případě by rezerva nasazovaná do plného provozu neměla být starší pěti let,« připomíná Jiří Hradil. »Ne že by později nemohla sloužit, je ale třeba počítat s tím, že starší plášť ztrácí na užitných vlastnostech hlavně v adhezi.« Původního systému záměny kol se zařazením rezervy se zřejmě nevzdají hlavně řidiči, kteří minimálně cestují a hodlají rovnoměrně opotřebovat všechna kola, neboť se obávají, že v případě potřeby už neseženou jako náhradu za zničenou další novou pneumatiku k využití v páru s rezervou. V současných podmínkách totiž konkrétní druh dezénu vydrží ve výrobě jen zhruba čtyři až pět let.