Po silnicích jezdí vraky. Legálně!

  • 94
Technické prohlídky by měly být zárukou, že auta kolem nás jsou technicky v pořádku. Podle zákona je musí všechna silniční vozidla absolvovat v předepsaných termínech. Ale je to k něčemu?

K tomu účelu existuje síť stanic technické kontroly (STK), které by měly být zárukou, že vozidlo s příslušnou nálepkou na registrační značce (SPZ) je z technického hlediska bezpečné. Ve skutečnosti se však podle odhadů minimálně na třetině dopravních nehod podílejí částečně i technické závady. Nesouměrně působící brzdy, velké vůle v řízení, ojeté pneumatiky jsou nejběžnějšími faktory, které se na dopravních nehodách spolu s chybami řidičů spolupodílejí.

Jak je to možné?

Vždyť všechna ta auta, často zabíjející, mají na značkách nálepky o úspěšném absolvování kontroly. Realitu asi znáte... "Brnkni Frantovi, za pět set ti technickou udělá." Podle některých odhadů až třetina kontrol probíhá právě dle tohoto scénáře. Kdo si může dovolit připlatit, prý vůbec nemusí vědět, kudy vede cesta do STK; nálepky i s razítkem ve velkém technickém průkazu lze vyřídit kdekoliv z ruky do ruky - bez prohlídky vozidla. Pro všechny je to přece pohodlnější a levnější než technická kontrola. Ale velice nebezpečné! Tato korupce nikoho nebolí ale jen do okamžiku, než vám takový jezdící vrak třeba srazí dítě. Neutěšenému stavu napomáhá i situace s výkonem technického dozoru, který ne zcela odpovídá současnému evropskému standardu.

ROZHOVOR...názor autoexperta

Problémem stanic technické kontroly se v poslední době velmi zevrubně zabývá odborný časopis AutoEXPERT. Jeho šéfredaktor Jaromír Martinec říká: "Výrazný pokles úrovně kontrol zapříčinilo hlavně přijetí nového zákona v roce 2001 (zákon č. 56/2001 Sb. - poznámka redakce), který upravuje činnost STK. Už v době jeho

Názor z STK: Trh je omyl
Dali jsme prostor na vyjádření i druhé straně - zástupci STK, konkrétně Jiřímu Červenému, předsedovi profesní komory STK.
Je pravda, že jsme jednou z mála zemí, kde výkon technické kontroly vozidel je svěřen do soukromých rukou?
Co vím, nejsou případy, kdy stát svěřil provádění technických prohlídek vozidel soukromým subjektům, úplně výjimečné. Alespoň v evropských zemích ne. Směrnice Evropské unie výslovně připouští, aby tuto činnost prováděly i pověřené soukromé organizace, současně však určuje podmínku, aby byly přímo kontrolované státem, což je u nás ten hlavní problém.
A jak to tedy je s kontrolou kvality práce STK?
Kvalita práce byla běžně kontrolována do roku 1995, tedy dokud byl systém technických prohlídek centrálně řízen. Ústav silniční a městské dopravy Praha z pověření státu přísně kontroloval činnost jednotlivých STK. Dnes dělá kontrolu Ministerstvo dopravy a spojů ČR pouze vyhodnocováním statistických údajů. Současná legislativa účinnou kontrolu státu prakticky znemožňuje.
Shrneme-li to - tedy hodně neutěšený stav. Vidíte východisko?
Má to bohužel trvale se zhoršující tendenci. Pro představu pár čísel: v roce 1995 bylo v celé republice téměř 25 procent vozidel v STK hodnoceno s vážnými a nebezpečnými závadami. V loňském roce nedosáhl počet takto hodnocených vozidel ani 10 procent. A nejsou výjimkou ani stanice, ve kterých tento počet vozidel klesá až k dvěma procentům! K nápravě tohoto velmi vážného stavu nemůže dojít bez rychlého legislativního opatření; tržní prostředí v systému kontrol vozidel je totiž osudovým omylem. Nemusí to sice být sám stát, kdo bude vykonávat technické kontroly vozidel, avšak rozhodně musí přijmout odpovědnost za zajištění podmínek pro kvalitní provádění prohlídek.
projednávání upo- zorňovali odborníci politiky zejména na dva klíčové body: v předchozí úpravě bylo zakotveno, že okresní úřad mohl, ale nemusel udělit žadateli o provozování stanice příslušné oprávnění. To znamenalo, že stát měl nástroj k regulaci počtu stanic, zpravidla tak, že v daném okrese jich nebylo více. V novém zákoně však prošla formulace, že okresní úřad udělí oprávnění... Tedy musí udělit!"

Každému ho musí udělit?

Kdokoliv, kdo splní předepsané podmínky, si může zřídit STK. Tím vlastně stát mezi stanicemi vytvořil volné tržní prostředí a prakticky zahodil možnost dohlížet na technický stav vozidel v této republice.

Takže poslanci dali přednost tržním vztahům?

Ano, jenomže "ruka trhu" působí tak - a u nás obzvlášť - že lidé hledají ty STK, kde se technici chovají benevolentně a jsou ochotni nad špatným technickým stavem auta přivřít oči. Stanice s poctivými a přísnými techniky mají problémy přežít. Je to smutná, ale jednoduchá logika, kterou bohužel naši poslanci nepochopili. A přitom byli na tuto skutečnost odborníky upozorňováni. Dalším nepochopitelným ustanovením zákona je paragraf, kde byla prosazena formulace, že profesní osvědčení technika STK se vydává na dobu neurčitou. Takže v oboru automobilové techniky, který jde dopředu neuvěřitelně rychle, stačí českým kontrolním technikům jedno školení za život...

A nevadí, že je výkon technické kontroly vozidel svěřen do soukromých rukou? V Evropě to přece není pravidlem...

Stanice provozovaly do roku 1989 jen státní podniky nebo družstva. Pak do roku 1995 je začaly provozovat i soukromníci, zprivatizované a nově zřízené stanice. Stále však byly řízeny centrálně. V roce 1995 jich bylo na území republiky 132. Tehdy vstoupil v platnost zákon, do něhož už nebyly přejaty zásady centrální koordinace činnosti STK, jejich zřizování bylo svěřeno do rukou okresním úřadům.

Rozumím tomu dobře: když budu chtít fajn živnost s povinným přísunem zákazníků, zřídím si STK?

Po přijetí nového zákona si opravdu už může zřídit STK prakticky kdokoliv. Ke konci loňského roku jich tak bylo v České republice už 207 osobních a nákladních a 70 stanic pro traktory. Dalších přibližně 70 zájemců čekalo na vyřízení žádosti. Průměr využití stávajících stanic je přitom kolem 70 procent. Dovedete si představit, jakými prostředky mohou stanice technické kontroly lákat klienty... I novodobí veksláci si tak stanici mohou zřídit a třeba ve svých autobazarech nabízet auta po kontrole. V inzerátech často uváděná informace, že vůz je po STK, pozbývá tedy na autoritě.

A to nikdo neprovádí kontroly kvality práce STK?

Bohužel, následná kontrola v této oblasti prakticky neexistuje. Státní orgány totiž nemají kapacity téměř ani na to, aby se zabývaly stížnostmi na jejich práci, a už vůbec ne, aby preventivně kontrolovaly jejich činnost. V září roku 2001 sice vznikla profesní komora STK, ale ta se jen snaží na tuto skutečnost upozorňovat a působit na kvalitu odváděné práce.

Existuje nějaká statistika z STK, porovnávající údaje o dopravních nehodách z hlediska zavinění technickou závadou?

Ne.

A co alespoň statistika technických závad zjištěná na STK podle modelů aut, známá např. z Německa... Existuje v tuzemsku?

Pokud vím, také ne.

Bude mít tento stav vůbec nějaký vývoj, či je do současné neutěšené podoby zakonzervovaný?

Státní orgány jsou si vědomy těchto negativních jevů. Jak nám sdělil zástupce ministerstva dopravy, to vypsalo vývojový úkol k řešení problémů. Připadá mi to ale kostrbaté.

Jako by se nám vytrácel obyčejný zdravý selský rozum...

Přesně tak.

Takže jste skeptik?

S problémem nejspíš pohne až náš vstup do Evropské unie. To pro nás totiž začne být závazná směrnice Rady EHS o sblížení legislativy členských států o periodických technických prohlídkách vozidel. Stanovuje, že prohlídky vykonává stát nebo jím pověřený orgán. To dnes nefunguje. Ovšem těžko říct, jak se podaří usměrnit stávající situaci. Nezbývá nám tedy než opět smutné čekání, až u nás vyspělá Evropa zavede konečně pořádek.