Pohádka skončila, jak to bylo dál?

  • 14
Obě dotyčné firmy - Auto Jarov a Škoda - jsme požádali o vyjádření k případu. Položili jsme jim čtyři otázky.

1. Jaký je váš názor to, že výrobní závod i autorizovaný servis opustí vůz s poruchou tohoto typu? Nebo je tato část mechaniky tak slabě dimenzována, že za předpokladu řízení úplným začátečníkem (což není tento případ) nevydrží?

2. Je obvyklé, aby poruchu popsaného typu, nezaviněnou porušením záručních podmínek, ale pouze standardním užíváním vozu, hradil majitel vozu Škoda?

3. Podle jaké směrnice musí zákazník-majitel vozu při poruše prokazovat své řidičské schopnosti, kdo je v této věci kompetentní a jaké k tomu má pověření?

4. Jak je stakto defektní škodovkou následně naloženo v případě zrušení kupní smlouvy, provádí se nějaký rozbor příčin možného vzniku závady?

Za Škoda Auto odpovídá Evžen Krauskopf, tiskový mluvčí:

1.
Je zcela vyloučeno, aby výrobní závod opustil automobil s popsanou závadou.

2. Pokud nedošlo k porušení záručních podmínek, přebírá vzniklé náklady v plné výši výrobce.

3. Neexistuje žádná směrnice, která by požadovala od zákazníků prokázaní řidičských schopností.

4. Vůz byl po zpětném převzetí uveden do provozuschopného stavu a prodán jako zánovní. Podle našich informací slouží novému majiteli bez sebemenších problémů.

Za firmu Auto Jarov odpovídá Pavel Hejda, prokurista:

1.
Musíme odmítnout domněnku, že v daném případě uvedený automobil nebyl vyroben v souladu s auditem kvality; následně také byl v bezvadném stavu firmou Auto Jarov převzat a po provedení předepsané předprodejní prohlídky bylo vozidlo prodáno panu Josefu Kratochvílovi, který jej převzal v plně funkčním stavu.

Co se týká spojkového mechanismu, je třeba vzít v úvahu, že spojka ve vozidlech uvedeného typu vyniká velmi malou ovládací silou na pedál spojky, avšak při normálním způsobu zacházení nedochází k problémům v její činnosti.

2. Při reklamaci závad spojky se vychází z pečlivé analýzy závady. Z jejího výsledku by zcela jednoznačně měla být odhalena příčina jejího vzniku, buď vinou vadného dílu spojky, nebo jejím nesprávným používáním.

V tom druhém případě by se nejednalo o záruční opravu. V tomto smyslu byl pan Kratochvíl také pracovníkem našeho servisu informován.

3. Je samozřejmé, že by bylo absurdní se domnívat, že je kýmkoliv z pracovníků naší firmy požadováno po zákaznících prokazování řidičských schopností.

V případě obou zkušebních jízd, jak je v dopise uváděno, nebylo záměrem ze strany našich pracovníků přezkušovat pana Kratochvíla z jeho řidičských schopností, nýbrž naši pracovníci byli vedeni snahou při zkušební jízdě upozornit na odlišnost stylu jízdy se současně vyráběnými osobními automobily, na rozdíl od starších typů.

4. Musíme podotknout, že automobil, se kterým pan Kratochvíl nebyl spokojen, byl na základě řádné kupní smlouvy, uzavřené mezi ním a naší firmou, od něj odkoupen za původní prodejní cenu bez jakékoliv cenové srážky.

Řešení celého případu trvalo pouze 7 dní. K tomu ještě podotýkáme, že po druhé opravě spálené spojky byl automobil vystaven v oddělení zánovních vozidel a dne 21. 1. 2003 prodán zákazníkovi s plnou zárukou dvou let.

Řešení této záležitosti bylo námi vedeno snahou neprosazovat náš, byť oprávněný, názor a na přání zákazníka odkoupit vozidlo zpět. Sledujeme tím v prvé řadě zachování dobrého jména nejen naší firmy, ale především zachování image značky Škoda a samozřejmě spokojenosti zákazníka.

Že jste ve vyjádřeních firem Škoda Auto a Auto Jarov nenašli přesné odpovědi na všechny položené otázky? My také ne.

Proto jsme požádali o celkové posouzení zkušeného právníka:

JUDr. Karel Friml, CSc. vidí causu pana Kratochvíla z pohledu práva takto: Zákonná úprava záručních práv zákazníka se za poslední půl století skoro nezměnila, proto jsou úporné boje kdo s koho navlas stejné, jako bývaly dříve s Mototechnou. A mají ještě jednu společnou vlastnost.

Paragrafy vždy dostanou na frak jak v malé prodejně, tak u renomované firmy. Schéma vyřízení věcí by však mělo být vždycky stejné: nejdřív je přece třeba zjednat technické jasno - co je příčinou zjištěné vady? Pak se teprve může rozhodnout, zda jde o záruční vadu (tedy takovou, za kterou prodejce odpovídá - § 622 a 623 obč. zák.), nebo zda závadu způsobil zákazník.

Běžné zamlžení této základní otázky se nevyhnulo ani naší věci: dodnes jsme se vlastně nedozvěděli, co tedy té spojce (nebo čemu jinému) opravdu bylo? Z postupu prodejny lze soudit, že nakonec charakter vady jako záruční uznala. Proto byla také závada bezplatně (jak jinak tedy než v záruce?) odstraněna.

Po opakování poruchy přišel ke slovu § 623 obč. zák.: "1/ jde-li o vadu, kterou nelze odstranit a která brání tomu, aby věc mohla být řádně užívána jako věc bez vady, má kupující právo na výměnu věci, anebo má právo od smlouvy odstoupit.

Táž práva příslušejí kupujícímu, jde-li o vady odstranitelné, jestliže kupující nemůže pro opětovné vyskytnutí vady po opravě nebo pro větší počet vad věc řádně užívat."  Pro nás platí případ druhé věty: vada se opakovala po opravě, kupující měl právo od smlouvy odstoupit.

To také udělal. Tu však přichází překvapení: prodejna odkupuje problematické auto od zákazníka "za původní cenu...". Kdyby vymyslel tenhle právnický paskvil firemní právník, měl by vrátit diplom: podle § 48 obč. zák. se odstoupením od smlouvy smlouva totiž od počátku ruší.

Náš zákazník jako by se tedy nikdy vlastníkem fabie nestal, prodejně jako by nepřestala nikdy patřit. Jak tedy mohl zákazník prodat prodejně auto, které mu nepatřilo? Jak mohla prodejna takovou smlouvu vůbec zákazníkovi předložit?

Jsme u staré známé bolesti: úroveň právních vědomostí, kterou bychom snad už mohli a měli u prodejen zboží, zejména tak drahého, předpokládat, je zkrátka špatná, skličující. Konec dobrý - všechno dobré: zákazník má zase své peníze, prodejna své auto.

Dnes už se v něm prohání někdo jiný. Otázka, jak dlouho. Nevíme, co bylo příčinou vady, jak byla odstraněna a zda jednou provždy. Celá kauza vypadá, jako by konečné řešení bylo obchodní kulancí prodejny. Omyl. Zákoník to říká jasně.

Rozumný přístup prodejny jí jen ušetřil obrovské náklady soudního sporu (odhadněme je na cca 100 000 korun, tedy třetinu ceny vozu) a zákazníkovi dlouhou dobu souzení, nervů a dalších ztrát.

Protože kdyby se byl chtěl (musel) soudit, doporučili bychom mu koupit si jiné auto (nebo vzít zpátky svou starou dobrou škodovku) a o tuhle fabii vést spor. Rok, dva, tři? Včem tedy je tento případ poučný: vzniknou-li takové problémy, zjistíme si nejprve svá práva.

Jinak se potom jedná, jinak reklamuje, jinak spor řeší. Vždyť náš zákazník měl ještě právo na "úhradu nutných nákladů, které mu vznikly v souvislosti s uplatněním práv z odpovědnosti za vadu (§ 568 obč. zák.)".

Ani je nepožadoval. Buď jak buď je na téhle věci smutná ještě jedna stránka: na reklamy se vydávají velké částky (i ty ovšem nakonec platí zákazník v ceně zboží). Prodávat je však stále ještě kumšt.

A jedna taková zapeklitá reklamace zmaří víc, než se díky reklamě podařilo získat, peníze na ni se tedy jaksi vyhodily. Ke kouzlu prodeje by bývalo patřilo tohoto zákazníka neztratit.

Ani jsme se nedozvěděli, že by byl aspoň dostal na poslední cestu z prodejny nějakou reklamní pozornost od firmy tašku, tužku. Aby o tom nemluvil. A aby se nezlobil.

ZPĚT na neuvěřitelný příběh fabie, která zradila svého majitele po 24 kilometrech.

Nové vozy Škoda Fabia připravené v mladoboleslavské automobilce k prodeji