Je mi záhadou, že na takové gigantické operace lidi jsou - i po ulicích vidím popocházet policisty - ale na místech, kde jsou nezbytně nutní, je nevídám.
Kde byste je chtěl vidět?
Na větších křižovatkách, na místech se změnou dopravního značení, tam, kde přechází hodně chodců... V Itálii stojí policajti na krajnici, baví se, čekají, až jich bude třeba. Jinak nechávají iniciativu na řidičích a chodcích - oni se mezi sebou domluví. A funguje to. Tady jsme pořád samá prevence a silniční kontroly, a stejně se stav nelepší.
Uměl byste to napravit, kdybyste se stal ředitelem dopravní policie?
Šel bych na to s psychology a dopravními inženýry. Snažil bych se vymyslet nějaké základní pravidlo a to pak dotlačit až dolů - mezi policisty a řidiče.
To zní hodně teoreticky. Můžete být konkrétnější?
Například ta strašná spousta jednosměrek. Klidně bych - i třeba úzké uličky - nechal obousměrné. Věřte tomu, že by se řidiči mezi sebou domluvili. Všichni přeci chtějí jet. Teď si možná myslíte, že jsem se zbláznil... Pořád taky panuje přesvědčení, že když vypálím jako první do křižovatky, ještě na oranžovou, budu nejrychlejší a nad ostatními zvítězím. Nezvítězím a rychlejší nebudu. Ale to je právě to myšlení, které je třeba změnit.
Možná budete také jedním z těch, které zlobí měření rychlosti a...
Měření je v pořádku. Ale jde o to - kde! Je třeba vyjít lidem v autech vstříc. Řekněte mi jediný důvod, proč policie měří a vlastně násilím, represí vymáhá padesátku tam, kde je to fakt zbytečné, nesmyslné.
Když s takovým despektem mluvíte o radarech, to asi jezdíte "nadupaným" sporťákem.
Mám Volvo 850 z roku 1998. To je taková velká prostorná vana s velikým kufrem. A navíc jsem klidný řidič. Vím, že stylem brzda plyn a sprintováním od semaforu k semaforu nic nenaženu. Navíc často vozím za autem přívěs s motorkou, a tak opravdu žádný soutěžní jezdec v autě nejsem.
Když jezdíte hodně po Evropě, řídíte si sám?
Rád jezdím sám. Takové ty dlouhé plynulé trasy, pouštím si cestou muziku a je mi dobře.
Kde v zahraničí se vám doprava líbila?
Docela mne oslovila právě ta Itálie. I na těch policajtech vidíte, že jsou to frajeři, kteří mají radost, když jim to sluší, a nepotřebují se kvůli vlastnímu sebevědomí ještě na někoho vytahovat. To jenom u nás... A taky v Německu a Rakousku, ti příslušníci v placatých čepicích pořád působí už na pohled jako represe sama.
Takže pro začátek alespoň vyměnit čepice?
No, aspoň. Ale bylo by lepší převlíknout je celé.
Podle toho, jak nasazujete na dopravní policii, ve vás asi bobtnal odpor už dlouho...
To ani ne.
S rodiči jste strávil čtyři roky v Egyptě. Jaká je tam doprava?
Tam by si měl Evropan uvědomit vděk ke kázni na silnicích starého kontinentu. V Africe jsou totiž předpisy jenom orientační. Třeba červená na semaforu slouží pouze jako informace! A viníkem dopravní nehody je zásadně ten, kdo má nabouraný čumák auta. Každý totiž má dávat pozor na to, co je před ním. Za to je zodpovědný. Ale na tom něco je.
Máte za to, že by dokonce i některé africké návyky mohly české dopravě prospět?
K tomu jsem nemířil. Ale snažím se pořád svému okolí vnuknout myšlenku, že jediná správná cesta kupředu je dát přímo řidičům co nejvíc svobody a tím i zodpovědnosti. Oni si to srovnají mezi sebou, věřte tomu.
 Michal Caban má pěl let staré Volvo 850. Autu říká velká vana s velkým kufrem; navíc často vozí za autem přívěs. |
