Pontiac Trans Sport: žíznivý silák s řadou rizik

19. 1. 2000 - Pontiac Trans Sport se jako dítko z amerického rodu General Motors představil v roce 1989 s tvary na svou dobu dost futuristickými a motoristé se dodnes v názoru na jeho kabát výrazně vymezují: jedněm se líbí, druhým nikoliv. Ale nelze mu upřít, že patřil k podněcovatelům zájmu o velkoprostorové vozy na zdejším trhu, na který se dostal v drtivé většině jako ojetina ze Spojených států a v menší míře z Německa.
Právě v původu vozů tkví jejich zásadní problém: mnohý se v zemi objevil jako skutečný vysloužilec. Tachometr o tom sice často přičiněním šikovných překupníků nesvědčí, leč auta mívají na kontě přes 100 tisíc perných mil a jejich technický stav tomu odpovídá. Potíže bývají s automatickými převodovkami, pokud neměly správnou péči. Na karoserii je hodně laminátu, který praská a hlavně z něj zvlášť u starších exemplářů odpadává vrchní část laku, což na kráse nepřidá. Také se uvolňuje čalounění ze stropu, z klimatizace se někdy táhne nepříjemný zápach. Zlobí elektroinstalace a náhradní díly přitom celkově patří k drahým. Pravdou zůstává, že mnohé provozní závady velkoprostorového pontiaku mají na svědomí už jeho zdejší majitelé, kteří buď při opravách chtějí techniku mimoevropského ražení po česku ošálit, či vozu ublížili z neznalosti. Příkladem jsou nákladně opravitelné automatické převodovky: nesrovnatelně dřív vypovědí službu, když nemají předepsaný olej, a také v ovládání jsou složitější než evropské automaty, technicky lépe zajištěné proti necitlivostem. S ohledem na zmíněná a další rizika by u koupě staršího pontiaku měl asistovat odborník na americké vozy. K přednostem naopak patří značný komfort a pohodlí pro pět až sedm cestujících. Solidní jsou i výkony automobilů s 3,1litrovými benzinovými šestiválci, které jsou v Česku nejrozšířenější. Šestiválcové jsou i 3,4 a 3,8litrové verze, v nabídce byl rovněž 2,3litrový čtyřválec. Trans Sport volí hlavně vyznavači extravagantnějších vozů či rodiny. Všichni musí počítat s vyšší - až patnáctilitrovou - spotřebou. Zachovalý vůz z roku 1990 stojí zhruba 110 tisíc korun, zatímco auto z roku 1994 nachází kupce za 190 tisíc korun.

MINUSY
- riziko koupě vysloužilého vozu
- riziko koupě neodborně opraveného vozu
- při špatné péči poruchové automatické převodovky
- drahé náhradní díly
- vysoká spotřeba
- praskají laminátové díly, méně trvanlivý lak
- má reputaci poruchového auta
PLUSY
- nevšední design
- komfort, pohodlí, prostor
- silné a bezproblémové motory
- bohatá výbava
- nižší pořizovací cena ojetin

Největší konkurenti

Pontiac Trans Sport ročníku výroby například 1991 stojí na zdejším trhu ojetin zhruba 120 tisíc korun a stejně starou konkurenci mu tvoří hlavně Chrysler Voyager (je podle názoru odborníků populárnější a robustnější) za 130 tisíc, Ford Aerostar (hodně poruchový) za 90 tisíc, Renault Espace (evropský klasik mezi vany, velmi oblíbený) v hranaté verzi za 110 tisíc a od roku 1991 vyráběný modernější typ (o dost lepší a bezpečnější) za 180 tisíc, Nissan Prairie (spolehlivý) za 90 tisíc a Mitsubishi Space Wagon (méně variabilní, lepší až po modernizaci v roce 1992) za 80 tisíc korun.

Pontiac Trans Sport