Trabantiáda 2006 (21. října 2006) - Trabant v rallyové úpravě

Trabantiáda 2006 (21. října 2006) - Trabant v rallyové úpravě | foto: Dan Přibáň

Pražské dvoutaktní šílenství

  • 25
Stopadesátkrát dva takty hrajících typickým staccatem made in DDR přivítalo letošní pražský sraz trabantů.

"Trabant je věčný... Ale tady jste v Žitný!“ Člověku nedá, aby tímhle echt pražským kameňákem neuvedl jedinečný pražský sraz pryskyřičníků pádivých. Co na tom, že původně v něm hrál hlavní roli místo slavného výrobku dělníků z Německé Demokratické Republiky Vladimír Iljič.

V současné době se můžeme s klidem přít, který z těchto symbolů východu je na západ od padlé železné opony slavnější. U nás a přilehlém okolí jsou na tom oba nastejno. Ovšem nezničitelné duroplastové vozítko má o mnoho lepší reputaci.

Deštivého dopoledne jednadvacátého října se jich na parkoviště u obchodního centra v Letňanech sjelo takřka 150. Zákaz vjezdu s doplňující tabulkou: "Vjezd povolen pouze vozidlům koncernu IFA“ jasně ukazoval, o co jde. Nedorazila sice žádná multikára ani mohutný Robur, pracanty zastupoval vzácný valníček Wartburg Trans a dva Barkasy, ale hlavně... přijely desítky Trabantů. Největší vytrvalec až z Polských Katovic.

Ani hlavní třída v Karl-Marx-Stadtu nezažila takhle barevné dvoutaktní hemžení. Zatracované auto, kterého se sjednocení východní Němci houfně zbavovali, ožilo pod rukama fandů. Jejich mekkou je Zwickau, kde se každoročně v červnu koná gigantický sraz přátel modrého dýmu.

Osmý ročník pražské Trabantiády se v porovnání s ním dá ale hrdě označit za velký. K vidění bylo vše, co dokáží "trabantisté“ vyrobit. Na první pohled nejlákavější šílené tuningové kousky, u nichž nezáleží na ničem – jen na míře posedlosti majitele vozu.

Že se ceny leckterých aut šplhají do závratných sum je zřejmé na první pohled. Chcete dvě střešní okna? Máte je mít. Chcete všechno otevírat elektricky? Žádný problém. Chcete pořádnou "muziku“? Když zrušíte zadní sedačky, místa je dost.

O nic levnější ale nejsou ani s láskou zrenovované veterány. "To muselo dát kytování, udělat tohle z trabanta,“ komentoval jeden z mnoha čtyřtaktních návštěvníků, překvapeně okukující do původní podoby zrenovovaný model 600.

Nebyl tak daleko od pravdy: "Půlka auta je v podstatě vyrobená znova,“ říká jeho majitel Miroslav Foukner, jenž jej zrekonstruoval z úplného vraku. Přesto je vzhled vozu dílem východoněmeckých designérů, nikoli snem šíleného úpravce.

K nám se ale Trabantů 600 dovezlo jen pár kousků. Takže není divu, že je takřka nikdo nezná a elegantní tvary by holt u trabanta málokdo hledal. Ovšem už i okoukané tradiční šestsetjedničky, pro laika prostě trabanty, se hrdě řadí po bok veteránů. Vždyť první sjely z výrobní linky v roce 1963.

Netradičním kompromisem mezi elegantním veteránem a podařeným tuningem je mezi fanoušky vyzdvihovaný i zatracovaný Trabant 600 kombi s motorem z Wartburgu Františka Klampfla, jehož zlaté metalíze dodaly kapky deště ještě vetší šmrnc. Veterán by sice měl zůstat veteránem, ale když někdo umí, tak prostě umí.

Ovšem nejen okukováním ladných či brutálních tvarů duroplastových zázraků živ je fanda. Zatímco parkoviště zabrané trabanty kazilo odváděním pozornosti otců a synů rodinám tradiční rituál sobotních nákupů, trabantisté závodili.

Nešlo o rychlost. V té by nejspíše vyhrál rallye speciál Trabant RS v závěsu s mutantem s čtyřtaktním motorem umístěným v kabině ženoucím zadní kola. A ani pár zástupců poslední série Trabantů 1.1, labutí písně automobilky, by se nejspíše neztratilo.

Pro zachování férových podmínek se soutěžilo v opatrné jízdě zručnosti s kelímkem na kapotě a v parkování, kde zcela nečekaně v kategorii "netrabantů“ vyhrála jediná dvoutaktní maxilimuzína v Česku. Finálem pak byla "bloudící“ orientační jízda Prahou. Jak k ní řekla jedna z  trabantistek Zuzana Procházková: "Navštívili jsme cestou nevídané končiny“.

Trabant rozhodně není jen mužskou doménou. Pokud chcete zaujmout něžné krásky, máte v něm rozhodně větší šanci než v lecjakém renomovaném voze z posledních let. Za nejvíce sexy auto byl sice označen „konkureční“ Fiat 500, ale to zvenku nerezavějícímu unikátu na půvabu neubírá.

Zařadil se hrdě po bok "kapesních“ legend, jako je německý brouk, britské mini, francouzský Citroen 2CV či italský Fiat 500. "Ať nám to smrdí,“ zakončil úspěšnou Trabantiádu jeden z jejích organizátorů Michal Kotek.

HISTORIE BAKELITOVÉ LEGENDY VE ZKRATCE

Příští rok oslaví trabant padesátku. Než ale vyjel, musel tu být materiál, tvořící jeho proslulou nerezavějící karoserii. Nenechte se mýlit, uvnitř je trabant kovový a jaksepatří koroduje.

Už začátkem padesátých let pracovali konstruktéři v německém Zwickau na vývoji hmoty, jež by při výrobě karoserií nahradila nedostatkový plech. Tak vznikl duroplast - směs odpadní bavlny a syntetické pryskyřice.

Skutečně se nejedná o bakelit, jak se traduje. Po mezitypu P 70 vyjely sedmého listopadu 1957 z bran automobilky první vozy P 50 označované také jako Trabant 500. Název vznikl při anketě mezi zaměstnanci továrny a znamená společník.

V roce 1960 opustil výrobní linky první Trabant 500 kombi. O dva roky později oba typy nahradil Trabant 600. Nejednalo se vlastně o nový vůz. Karoserie zůstala stejná, ale obsah motoru se zvětšil z 500 cm3 na 594 cm3 a maximální rychlost stoupla na slušných 100 km/h.

Elegantní oblá karoserie ale byla výrobně náročná a moderní doba si navíc žádala moderní hranaté tvary. S rokem 1963 tedy svět poprvé spatřil budoucí symbol východu – Trabant 601.

Vůz, který se z počátku úspěšně vyvážel na západ, sloužil v armádě a především svým hrdým majitelům. Mnoho dílů včetně pohonné jednotky pocházelo z předchozího typu a některé díly se zachovaly až do konce výroby v roce 1991.

Tři roky před tím, po mnoha stranou a vládou zamítnutých prototypech, sjel z linky první Trabant 1.1. Upravený typ 601 s čtyřtaktním motorem volkswagen.

Konec dvoutaktu ale trabant nezachránil a poslední vůz s pomyslným pořadovým číslem 3 096 099 opustil továrnu 30. dubna 1991.