Brusel: přednost vždy zprava
Pokud se někdo chystá vozem do Bruselu, měl by se předem připravit: doprava je značně chaotická, hustá a zdejší řidiči jsou nevyzpytatelní. Ač je belgická metropole o něco menší než Praha a zdejší dopravu nekomplikují přejezdy na druhou stranu přes řeku, přesto i tady jsou železným pravidlem dopravní zácpy, především ráno a večer. Jedním z důvodů je zřejmě i to, že zde až zoufale dlouho trvá, než přeskočí červená na zelenou, oranžovou semafor obvykle vynechá.
Při jízdě Bruselem je třeba mít se na pozoru. Belgičané nejsou dobří řidiči. Svědčí o tom i statistiky nehod, zejména těch smrtelných. Velkým překvapením pro Pražana je opravdu skalní zásada přednosti zprava.
Podle názorů odborníků na dopravu jde o bezpečnější systém, protože nutí řidiče brzdit na každé křižovatce. Jenže odborník míní, řidič mění. V Bruselu si z tohoto pravidla nikdo moc nedělá a v podstatě z každého úhlu vjede auto do křižovatky a bez ohlédnutí pokračuje v jízdě.
Velkou opatrnost je třeba dodržovat v noci. V Belgii může řidič vypít sklenici piva nebo vína. Velice často však u jednoho či dvou drinků nezůstane a lidé sedají za volant a sotva mluví. Však se tu traduje říkanka o s chaosu na bruselských silnicích: musím si dát skleničku na kuráž sednout za volant.
Italská města: jeden velký chaos
Kdo bude projíždět italskými městy, měl by se mít na pozoru. Italové nerespektují žádné značky nebo přednosti zprava. „Na kruhový objezd vjedou klidně tři auta najednou, protroubí se a dají najevo, kdo pojede první. Nevědí ani, kdo z nich má přednost. Všichni na sebe jen troubí,“ říká Zuzana Rejchová, která zná jízdu po Boloni, Modeně a Veroně.
Jízda po italských městech je tedy podle Rejchové jeden velký chaos, který kupodivu funguje. „Za dobu, co jsem tam byla, jsem neviděla jedinou bouračku. Každý řidič totiž počítá s tím, že ten před ním udělá nějakou hloupost nebo něco nepředvídatelného, a tak raději jede pomalu,“ říká Rejchová. Čtěte také...
New York: neseďte v autě sami
Jezdit autem v New Yorku a okolí vyžaduje skutečně pevné nervy. Na Manhattanu zuřivé troubení, v okolí neustále zacpané autostrády a dálnice. Přímo na Manhattanu však pomáhá nezkušenému řidiči jednoduchý systém jednosměrek. Jednou ulicí za západu na východ, druhou zpátky.
Provoz se pravidelně střídá. Ze severu na jih je to podobné. To je ovšem také jediné ulehčení, které řidič má. Ulice jsou přecpané ve dne i v noci, taxikáři jezdí ještě divočeji než v Praze, téměř všichni troubí a gestikulují. Nic pro slabé povahy. Ani po vyjetí z Manhattanu - ať na Long Island nebo do New Jersey - se řidiči neuleví. Hustý provoz ve čtyřech pěti pruzích, mnohakilometrové zácpy a poměrně „draví“ řidiči.
Systém dopravy nahrává těm, kteří nejezdí v autě sami. Na mnoha místech autostrád je speciální přednostní pruh pro skupinovou přepravu osob. A skupina znamená dva a více lidí.
Sydney: pozor na řízení vlevo
V Austrálii se stejně jako v Británii jezdí vlevo. Odpovídají tomu pravidla i vnitřní uspořádání automobilu. Český řidič si tedy v Sydney několik prvních dní místo blinkru neustále levou rukou zapíná stěrače. Když si však na řízení vlevo zvykne, zjistí, že se v třímilionové oblasti města a v nejbližším okolí jezdí poměrně snadno. Doprava je hustá, ale městem se projet dá. Pomáhá tomu i dobrá soustava dálnic, magistrál a tunelů. Ten hlavní vede pod sydneyským zálivem a umožňuje rychlý průjezd z jižních předměstí na sever a opačně.
Řidiči jsou v Sydney mnohem disciplinovanější než v Praze. Možná je tomu naučily i vysoké sazby pokut za rychlost. Pokud překročíte povolenou rychlost o nějakých 15 km v hodině, můžete dostat pokutu kolem 200 australských dolarů, tedy asi 3700 korun. Specialitou Austrálie je, že o státních svátcích a prodloužených víkendech, kdy jezdí hodně lidí, se pokuty zdvojnásobují.
