Volha Gaz-21

Volha Gaz-21 | foto: Michal Šafránek, iDNES.cz

Sovětská kráska slaví šedesátiny. Volha 21 mohla mít osmiválec i automat

  • 40
Před 60 lety vyrobili první exemplář legendárního sovětského vozu GAZ-21 Volha. Elegantní a majestátně působící vůz přezdívaný carevna se ve výrobním programu Gorkovského automobilového závodu udržel do začátku sedmdesátých let.

Do socialistického Československa se tyto vozy dodávaly hlavně jako podnikové vozy, taxíky nebo služební automobily Sboru národní bezpečnosti.

První vyrobili 15. října 1956

GAZ-21, jenž byl nástupcem legendárního ruského automobilu Poběda, sice nepředstavoval výkřik moderní techniky, ale vynikal robustní konstrukcí, díky níž dokázal obstát na ruských cestách necestách, a na svou dobu měl i poměrně komfortní interiér. Nebylo tudíž divu, že Volhy šly na odbyt nejenom v Sovětském svazu a dalších zemích východního bloku, ale prodávaly se i na Západě.

Veteran Party Chvalská Tvrz v Praze-Horních Počernicích
Veteran Party Chvalská Tvrz v Praze-Horních Počernicích
Veteran Party Chvalská Tvrz v Praze-Horních Počernicích

Konstruktéři dali modelu GAZ-21 do vínku ladné křivky inspirované americkými vozy a ty nezestárly.

Sovětská kráska

Jak se s Volhou 21 jezdí čtěte zde

Nástup modelu GAZ-21, pojmenovaného Volha po řece protékající městem, ale nebyl nejrychlejší. Téměř dva roky se spolu s ním vyráběl i osvědčený předchůdce nazvaný Poběda (rusky vítězství), který se začal vyrábět v roce 1946, a jeho motor s ventily po straně se uplatnil ještě v prvních volhách.

Na podzim 1957 dostaly volhy konečně nový motor s rozvodem OHV a o pár měsíců později se stal model GAZ-21 hlavním civilním produktem továrny.

Volhy samozřejmě nemohly chybět ani na československých silnicích, kam se dostaly hlavně jako podnikové vozy, taxíky nebo služební automobily někdejší Veřejné bezpečnosti. První kusy se dovezly v roce 1958 a už v létě následujícího roku jich bylo v ČSR na dva tisíce. Automobil přitom nebyl laciný, podle ceníku z roku 1961 stála volha vybavená rozhlasovým přijímačem 55 000 korun, zatímco na domácí Škodu Octavia stačilo jen 28 500 korun.

Podobně jako jiné vozy se i GAZ-21 během výroby postupně měnil, motor dostal poněkud vyšší výkon a změny se dotkly i exteriéru. Změnil se třeba tvar přední mřížky, ze které navíc zmizela hvězda, a od třetí série, která přišla do prodeje v roce 1962, už na kapotě nebyla ani ozdobná soška jelena ze znaku továrny.

Volha Gaz 21
Volha Gaz-21
Volha Gaz 21

Tvar karosérie „carevny“ sice přímo vybízel k elegantnímu dvoubarevnému lakování, ale toho se dočkala jen malá část produkce.

Podobně výjimečné byly i vozy vybavené samočinnou hydrodynamickou převodovkou, tu totiž dostala jen malá série vyrobená v letech 1957 a 1958. Automatickou převodovku měly i vozy určené pro sovětské bezpečnostní orgány, ale těm navíc pod kapotou burácel silnější vidlicový osmiválec o objemu 5,5 litru, který pocházel z reprezentativní limuzíny Čajka.

V roce 1968 se pak na veřejnosti objevil nástupce „carevny“, hranatější model GAZ-24, který továrna začala vyrábět poté, co z výrobních pásů sjela poslední z téměř 640 000 "jednadvacítek“. Poslední vyrobili 15. července 1970.

15. července 2010

,