Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Bitva pokračuje. LaFord a LaFerrari si nedají pokoj ani po 50 letech

aktualizováno 
Nový Ford GT, který má premiéru na letošním ženevském autosalonu, otevírá staré rány ze soubojů s Ferrari. Obří plakát LaFord nedaleko hlavního vchodu na výstaviště Palexpo odkazuje na slavnou epizodu, která se odehrála před padesáti lety. Z naštvání Henryho Forda na Enza Ferrariho tehdy vznikl jeden z nejslavnějších sporťáků.

Na právě zahájeném ženevském autosalonu září plakát s nápisem LaFord. Návaznost na LaFerrari je v něm více než patrná.

Plakát La Ford na ženevském autosalonu

Plakát La Ford na ženevském autosalonu

Může se hodit

Hledáte nové auto a nevíte, jaké si vybrat? Najděte si svůj nový vůz z nejširší nabídky na trhu v klidu domova na Automodul.cz.

Předloni v Ženevě zazářilo LaFerrari F150, první supersport značky Ferrari s hybridním pohonným ústrojím, letos na stejném místě slaví svoji evropskou premiéru kupé Ford GT. Detailní technické údaje k němu zatím zveřejněny nebyly, ovšem již nyní můžeme konstatovat, že půjde o poněkud „lehčí váhu“, než v jaké startuje LaFerrari.

Výraz „LaFord“, použitý na plakátu zvoucího k expozici Fordu v hale číslo 5, přitom nespadl z nebe, ale má hluboké historické souvislosti, podpořené navíc jedním významným kulatým výročím.

Ford GT

Ford GT

Ford GT40

Ford GT40

Porazíme je! Za každou cenu

Koncern Ford Motor Company na přelomu padesátých a šedesátých let prožíval své nejúspěšnější roky, ale postrádal sportovní oddělení, jež by účinně propagovalo modrou elipsu na závodních kolbištích. Proti tomu tehdy malá italská automobilka Ferrari vítězila na všech polích, za vše hovoří čtyřiadvacetihodinovka v Le Mans, kterou vyhrála v letech 1960 až 1965, tedy šestkrát v řadě.

Ford GT

Od počátku roku 1963 probíhala jednání mezi Enzem Ferrarim a týmem Henryho Forda II (vnuka zakladatele značky) o převzetí sportovního oddělení. Koncern FMC investoval několik milionů dolarů do auditů Ferrariho stáje a přípravy smluv, takže se obchod zdál být hotovou věcí. Pak ale došlo k nečekanému zvratu.

„Il Commendatore“, jak se Ferrarimu říkalo, si na poslední chvíli vše rozmyslel. Říká se, že hlavní záminkou byla podmínka, že vozy Ferrari nebudou moci startovat na pětisetmílovce v Indianapolisu, aby tam nekonkurovaly strojům s motory Ford.

Modrá karbonová střela

Nový Ford GT má 600 turbokoní - čtěte více

Dovedete si představit, jaký poprask v dané fázi jednání toto rozhodnutí vzbudilo ve FMC! Reakce Henryho Forda II plně odpovídala jeho bouřlivému naturelu: vydal pokyn založit vlastní závodní stáj, která vyvine osmiválcový automobil s motorem před zadní nápravou, který za každou cenu speciály Ferrari na Le Mans porazí. Nutno dodat, že k tomu dal k dispozici spoustu peněz, takže rozpočet připravované stáje mnohanásobně převyšoval finanční možnosti Ferrariho.

Pro urychlení projektu hledal Ford náležitý základ, na němž by nový automobil postavil. V úvahu přicházely zejména britské společnosti Cooper, Lotus a Lola, přičemž volba padla na poslední jmenovanou. Ta již motory Ford V8, umístěné před zadní nápravou, používala, navíc její speciál Lola Mk. VI se na Le Mans v roce 1963 ukázal být velmi schopným vozem. Tým konstruktérů se opíral o Erica Broadleye, majitele a šéfkonstruktéra firmy Lola Cars, a Johna Wyera, bývalého manažera týmu Aston Martin.

Z amerického Dearbornu byl do Evropy poslán motorář Roy Lunn, který byl jediným v americké FMC, kdo měl alespoň nějaké zkušenosti s vozy s motory před zadní nápravou (byť jeho jediným dílem byla studie Mustang I s německým čtyřválcem 1,7 l V4…).

Ford GT
Ford GT

Práce na vývoji byly zahájeny v dílnách Loly v Bromleyi, ovšem záhy byla založena společnost Ford Advanced Vehicles Ltd., jež nalezla své útočiště v Sloughu nedaleko londýnského letiště Heathrow. A tam se zrodil Ford GT40 s nezaměnitelným vzhledem, vyváženými proporcemi a na svoji dobu špičkovou technikou.

Odvolat, zabalit, opravit

Zkratka GT vyjadřovala „Grand Touring“ a „40“ výšku karoserie v palcích, tedy 1,02 m. Poprvé vystartoval již v květnu roku 1964 ve vytrvalostním závodě na Nürburgringu, a i když tehdy pro poruchu zavěšení kola nedokončil, dlouho se držel na skvělém druhém místě.

Fotogalerie

Podobně dobře si Ford GT40 vedl o tři týdny později na Le Mans, ovšem ani tam žádný z nasazených vozů nedojel. Po řadě dílčích neúspěchů byl John Wyer odvolán a celý tým převzal americký závodník a osvědčený ladič automobilů Ford Carroll Shelby.

Všechny vozy byly ihned po skončení závodu v Nassau urychleně zabaleny a odeslány do Shelbyho dílen, nebyl údajně dokonce ani čas na jejich umytí či opravy drobných poškození. Dílo se dařilo a v únoru 1965 se Ford GT40 dočkal v Daytoně svého historicky prvního vítězství. Zbytek sezony však byl pro GT40 i celý tým pohromou.

Ford GT40

Ford GT40

Pak už ale jsou dějiny modelu Ford GT40 lemovány především úspěchy. Cíle Henryho Forda II se podařilo naplnit měrou vrchovatou, jeho speciály suverénně ovládly čtyřiadvacetihodinovku v Le Mans, kde zvítězily v letech 1966 až 1969 čtyřikrát v řadě. Prvnímu triumfu přihlížel Henry Ford II osobně. Bylo to první vítězství amerického vozu v dějinách závodu Le Mans a první vítězství amerického stroje ve významném evropském podniku od roku 1921, kdy Jimmy Murphy za volantem Duesenbergu ovládl Velkou cenu Francie.

Vozy Ford GT40 vznikaly v několika sériích, kromě závodních speciálů se prodávaly také v omezeném množství produkované vozy určené pro silniční provoz. První série měly osmiválce 289 z Mustangu (4,7 l), další pak sázely na agregáty 427 odvozené ze sedmilitrů z modelu Galaxie. Právě s nimi vozy Ford GT40 dosáhly nejvýznamnějších úspěchů.

Autoři:






Hlavní zprávy

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2016 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je součástí koncernu AGROFERT ovládaného Ing. Andrejem Babišem.