Je asi na místě vám dodatečně pogratulovat, že jste měl štěstí a přestál tak dobře ten pád z motorky. Je to tak?
Určitě ano. I když pro svoji bezpečnost dělám hodně. I v autě. Zrovna jsem si dva týdny předtím - to bylo asi nějaké řízení osudu - koupil novou, lepší helmu. Byla drahá jako čert, ale pak jsem si říkal, jak dobře jsem udělal.
Jak se havárie stala?
Pamatuju si to jako kus zpomaleného filmu: Rozjel jsem se od semaforu na zelenou a nějaká paní neviděla svou červenou a prostě mě z boku srazila. Podíval jsem se doprava, viděl ten přibližující se chladič, protočil plyn na doraz a zároveň jsem si uvědomil, že už to nemůžu stihnout.
A okamžik střetu?
To nevím. Nepamatuju si ani, jak jsem padal. Pak mi nějaká žena říkala, že jsem letěl hrozně daleko.
Ale vstal jste nezraněn, takže všechno dobré?
Po dvou dnech mě bolelo snad všechno maso, každá šlacha, kosti, vůbec hýbat se bylo nepříjemné. Celý jako bych byl zmodřený po strašné pranici.
Od té doby už jezdíte jenom autem?
Na motorku jsem určitě nezanevřel. Ale samozřejmě jak přibývá studených a deštivých dnů podzimu, dávám přednost čtyřem kolům.
Čím jezdíte?
Hyundai SantaFe. Je to dvoulitrový diesel. A je zvláštní tím, že i jako diesel je šestnáctiventilový.
Líbí se vám kromě motorek i terénní auta?
To vůbec není tak, že bych musel mít offroad. Já po něm vlastně nikdy ani nezatoužil. Známý mi říkal, že je to dobré auto, a tak jsem ho zkusil... A teď na něj nedám dopustit.
A jaké vozy jste dosud vystřídal?
Měl jsem VW Vento. To byl nesmrtelný pracovník. Potom jsem si šel pro vůz Bora, jenomže jsem nepřišel na to, proč je auto o něco menší a o tolik dražší. Nekoupil jsem ho.
Které auto zatím nejvíc vyhovovalo vaší manželce?
Žena jezdí Peugeotem 406, s automatickou převodovkou. Velkými vyznavači automatů jsme oba. Teď sice jezdím s manuálem, ale spíš si myslím, že auto s řadicí pákou patří jen na soutěžní okruh.
Na ten vy prý dost intenzivně pomýšlíte...
Máte pravdu. Existuje šance zúčastnit se příští rok v létě čtyřiadvacetihodinového nejslavnějšího vytrvalostního závodu světa: Le Mans!
Jel byste jako pilot?
No jasně! Ale není to jen tak, je třeba zaplatit horentní startovné, potom dosáhnout homologace vozu, pak si opatřit třeba dvacet párů pneumatik, natrénovat fyzičku...
Zapomněl jste snad na to hlavní na trénink na dráze.
To taky, samozřejmě. Ale ta fyzička je neméně důležitá.
Kdybyste to měl ujet ve šlapacím autíčku, to se dá pochopit, ale na co potřebuje vytrvalostní automobilový závodník zvlášť vytrénovanou kondici?
Zkuste si - třeba v Německu - jet dvě hodiny po dálnici dvoustovkou. Napětím se tak unavíte, že už celý den nebudete za nic stát. Strašně se unavíte! A teď si představte podstatně vyšší rychlosti, závodní režim jízdy a to celé po čtyřiadvacet hodin...
Jaké zkušenosti s velkými závody máte?
Nebudu vypočítávat, kde a kdy jsem čím jel. Ale bere mě to hodně. Třeba nedávno mě na speciálně upravené závodní motorce s dvousedadlem svezl jeden známý závodník. On mi slíbil, že dvě kola pojede "piánko" a pak že mu ukážu, jestli dobré, nebo jestli zastavit. A taky jo. Po druhém kole jsem mu ukázal palec nahoru a on se do toho pustil fakt naplno. No, co mám říkat: vyrazil za námi jiný závodník, ale na normální závodní mašině a tomu trvalo přes jeden a půl kola, než nás dotáhl. Říkal potom v depu, že jsme tomu dávali "strašlivou kudlu"! Vidíte, a to jsem se vůbec nebál.
A bojíte se někdy o své bližní v autě?
Když vezu svého tříletého syna Teodora, jedu jako beránek. Nebo když jede moje žena se synem v autě a já za nimi na motorce, tak na ni pořád mávám: Jeď pomaleji...
To od motorkáře a potenciálního závodníka zní jako pohádka...
Jenom to, že někdo sedí na mašině, neznamená automaticky, že je blázen. Naopak, často jsou šílenci za volantem.
Ale bláznů snad je menšina...
Někdy se mi to vůbec nezdá. Třeba jsem sjížděl z dálnice a najednou proti mě couval chlap! Já se mu vyhnul jen tak tak. Nevím proč, ale strašně mě rozčililo, že mě i moji rodinu svou blbostí tak strašně ohrozil, že jsem vyletěl z auta a řval na něj: Co blbneš?! A on mi klidným hlasem odpověděl: Promiňte, nevíte, jak se odsud dostanu? Pro něco takového nemám logické vysvětlení.
Určitě ano. I když pro svoji bezpečnost dělám hodně. I v autě. Zrovna jsem si dva týdny předtím - to bylo asi nějaké řízení osudu - koupil novou, lepší helmu. Byla drahá jako čert, ale pak jsem si říkal, jak dobře jsem udělal.
Jak se havárie stala?
Pamatuju si to jako kus zpomaleného filmu: Rozjel jsem se od semaforu na zelenou a nějaká paní neviděla svou červenou a prostě mě z boku srazila. Podíval jsem se doprava, viděl ten přibližující se chladič, protočil plyn na doraz a zároveň jsem si uvědomil, že už to nemůžu stihnout.
A okamžik střetu?
To nevím. Nepamatuju si ani, jak jsem padal. Pak mi nějaká žena říkala, že jsem letěl hrozně daleko.
Ale vstal jste nezraněn, takže všechno dobré?
Po dvou dnech mě bolelo snad všechno maso, každá šlacha, kosti, vůbec hýbat se bylo nepříjemné. Celý jako bych byl zmodřený po strašné pranici.
Od té doby už jezdíte jenom autem?
Na motorku jsem určitě nezanevřel. Ale samozřejmě jak přibývá studených a deštivých dnů podzimu, dávám přednost čtyřem kolům.
Čím jezdíte?
Hyundai SantaFe. Je to dvoulitrový diesel. A je zvláštní tím, že i jako diesel je šestnáctiventilový.
Líbí se vám kromě motorek i terénní auta?
To vůbec není tak, že bych musel mít offroad. Já po něm vlastně nikdy ani nezatoužil. Známý mi říkal, že je to dobré auto, a tak jsem ho zkusil... A teď na něj nedám dopustit.
A jaké vozy jste dosud vystřídal?
Měl jsem VW Vento. To byl nesmrtelný pracovník. Potom jsem si šel pro vůz Bora, jenomže jsem nepřišel na to, proč je auto o něco menší a o tolik dražší. Nekoupil jsem ho.
Které auto zatím nejvíc vyhovovalo vaší manželce?
Žena jezdí Peugeotem 406, s automatickou převodovkou. Velkými vyznavači automatů jsme oba. Teď sice jezdím s manuálem, ale spíš si myslím, že auto s řadicí pákou patří jen na soutěžní okruh.
Na ten vy prý dost intenzivně pomýšlíte...
Máte pravdu. Existuje šance zúčastnit se příští rok v létě čtyřiadvacetihodinového nejslavnějšího vytrvalostního závodu světa: Le Mans!
Jel byste jako pilot?
No jasně! Ale není to jen tak, je třeba zaplatit horentní startovné, potom dosáhnout homologace vozu, pak si opatřit třeba dvacet párů pneumatik, natrénovat fyzičku...
Zapomněl jste snad na to hlavní na trénink na dráze.
To taky, samozřejmě. Ale ta fyzička je neméně důležitá.
Kdybyste to měl ujet ve šlapacím autíčku, to se dá pochopit, ale na co potřebuje vytrvalostní automobilový závodník zvlášť vytrénovanou kondici?
Zkuste si - třeba v Německu - jet dvě hodiny po dálnici dvoustovkou. Napětím se tak unavíte, že už celý den nebudete za nic stát. Strašně se unavíte! A teď si představte podstatně vyšší rychlosti, závodní režim jízdy a to celé po čtyřiadvacet hodin...
Jaké zkušenosti s velkými závody máte?
Nebudu vypočítávat, kde a kdy jsem čím jel. Ale bere mě to hodně. Třeba nedávno mě na speciálně upravené závodní motorce s dvousedadlem svezl jeden známý závodník. On mi slíbil, že dvě kola pojede "piánko" a pak že mu ukážu, jestli dobré, nebo jestli zastavit. A taky jo. Po druhém kole jsem mu ukázal palec nahoru a on se do toho pustil fakt naplno. No, co mám říkat: vyrazil za námi jiný závodník, ale na normální závodní mašině a tomu trvalo přes jeden a půl kola, než nás dotáhl. Říkal potom v depu, že jsme tomu dávali "strašlivou kudlu"! Vidíte, a to jsem se vůbec nebál.
A bojíte se někdy o své bližní v autě?
Když vezu svého tříletého syna Teodora, jedu jako beránek. Nebo když jede moje žena se synem v autě a já za nimi na motorce, tak na ni pořád mávám: Jeď pomaleji...
To od motorkáře a potenciálního závodníka zní jako pohádka...
Jenom to, že někdo sedí na mašině, neznamená automaticky, že je blázen. Naopak, často jsou šílenci za volantem.
Ale bláznů snad je menšina...
Někdy se mi to vůbec nezdá. Třeba jsem sjížděl z dálnice a najednou proti mě couval chlap! Já se mu vyhnul jen tak tak. Nevím proč, ale strašně mě rozčililo, že mě i moji rodinu svou blbostí tak strašně ohrozil, že jsem vyletěl z auta a řval na něj: Co blbneš?! A on mi klidným hlasem odpověděl: Promiňte, nevíte, jak se odsud dostanu? Pro něco takového nemám logické vysvětlení.
 Dalibor Gondík terénní automobil nikdy nechtěl. Dnes se diví, jak moc mu vyhovuje. |
