Škoda 120 LS Jiřího Kimla

Škoda 120 LS Jiřího Kimla | foto: Archiv Jiřího Kimla

Vstávání z mrtvých. Závodnici Škodu 120 LS postavili z hromady šrotu

  • 28
Oranžová závodní stodvacítka s nenápadným nápisem Zetor připomíná bájného Fénixe. A nejen svojí ohnivou barvou. Původní auto závodníka Jiřího Kimla totiž po roce 1989 skončilo rozebrané na díly po garážích po celé zemi. Renovace vozu trvala pět let a dnes znovu jezdí po závodních tratích. A opět jej pilotuje Jiří Kiml. Jen má za jménem „junior“.

Rodinný příběh „Kimlovic elesa“ se začal psát v roce 1983. Kimlovi staršímu tehdy bylo 24 let, junior ještě nebyl na světě. „Auto bylo vyrobené v roce 1980 jako pohárovka pro třídu A2. Tehdy bych na to neměl, koupil jsem ho v roce 1983 a přestavěl z pohárovky na třídu A,“ začíná vyprávět Kiml senior.

Na tratích s autem strávil druhou polovinu osmdesátých let. Jedním z mála „sponzorů“ byl brněnský výrobce traktorů Zetor. Kdo by ale čekal tovární podporu, jakou třeba fabrika poskytovala na konci šedesátých let trojici závodních vozů Alfa GT Junior, toho Jiří Kiml vyvede z omylu.

„Já tam tehdy pracoval. Trochu mě podepřel Svazarm, dostal jsem nějaké drobné peníze, a když jsem jezdil republiku, půjčovali mi avii na převoz,“ vzpomíná. Když avie nebyla, tahalo se závodní auto za běžným osobákem na soustavě ojí – říkalo se jí triangl.

To bylo vše. Na autě se pracovalo doma, v práci se dělalo na traktorech. Jen občas si Kiml senior vyprosil, aby si mohl na továrních nástrojích opracovat některé díly, místo aby je dělal ručně. „Člověk musel nejdřív ukázat, že to myslí vážně. Jezdit třeba rok bez podpory, aby bylo jasné, že na to nechce balit holky nebo vydělávat.“

„Přece mladej nebude jen tahat pneumatiky“

Jíra, jak senior svému synovi říká, se narodil v roce 1988. S dítětem a revolučním rokem 1989 musela skončit i závodní kariéra otce. „To auto tehdy ztratilo cenu. Skončila moje třída a přejít na jinou v době, kdy jsem byl tři roky ženatý, bylo nemyslitelné,“ vysvětluje Kiml starší.

Škoda 120 LS Jiřího Kimla

V závodním prostředí se vysloužilý závodník pohyboval dál. Jezdil na závody pomáhat kamarádům, kteří tehdy mívali sice také starší závoďáky, ale už většinou západoevropských značek.

A v závodních depech po celé republice vyrůstal i junior. „Přece tady nebude pořád jen tahat pneumatiky,“ řekl Kimlovi staršímu jeden závodník, když Jíra dospěl. A tak padlo rozhodnutí – najít rodinné „eleso“ a zachránit jej.

„Našli jsme jen trosky – motor, volant, nějaké díly z podvozku. Bohudík jsme zachránili kola, tehdejší majitel je naštěstí nevyvezl do šrotu, i když by za ně dostal dost peněz. Auto jsme dovezli domů na trakaři,“ vzpomíná Kiml starší na dobu před osmi roky. Původní karoserie za sebou měla několik nehod, poškození bylo nevratné. „Naštěstí jsme našli na druhé straně republiky jinou karoserii z verze LS. Byla totálně shnilá, takže se musela celá vyvařit, nalakovat, chybějící části rámu jsme doplnili,“ popisuje Kiml.

Škoda 120 LS Jiřího Kimla

Auto dovezli domů na Vánoce v roce 2008. Sněžilo a oni skládali smutné zbytky závodního stroje z vozíku. A hned na něm začali pracovat. „Všichni se nás ptali, jak budeme slavit Nový rok. A my jim říkali, že máme na práci něco jiného,“ smějí se dnes společně otec a syn. Shánění dílů, výroba nových a kompletace auta trvaly až do roku 2012. Pak se auto poprvé rozjelo, ale jen v testovacím režimu. Ještě na sériovém podvozku, se sériovým motorem, bez interiéru. Dnes už je všechno přesně ve stavu jako v roce 1984. Ale rodinné duo přiznává, že se to neobešlo bez vypjatých diskuzí.

Postavit na Karlštějně Tančící dům

Škodovka tehdy do jejich vztahu přinesla třenice. Junior chtěl jít s dobou, senior prosazoval ve všech ohledech původní řešení. „Znáte mladé. Na Karlštejn by klidně postavili Tančící dům,“ glosuje to Kiml starší. Tančící dům se nakonec nestavěl. Junior otci ustoupil téměř ve všem. A dnes je za to rád. „Tehdy jsme se hodně hádali. Ale vyrostl jsem z toho a dnes vím, že jsme udělali dobře. Staré auto plné moderní techniky může mít každý, kdo má peníze. Já to chci dělat jinak a dokázat, že to jde,“ říká junior.

Škoda 120 LS Jiřího Kimla

A tak vznikla škodovka, která možná na první pohled neoslní nejmodernějším závodním designem, ale má neuvěřitelné dobové charisma. „Tehdy na všechno byly řády, všechno se striktně dodržovalo. A my se toho držíme,“ říká rezolutně Kiml senior. Například závodní auta dané třídy musela mít namontované nárazníky, tak je oranžové LS má. Okna jsou skutečně ze skla, tak jak byla i tehdy.

Auto jako v roce 1984. Až na dinosauří zástěrky

Jen ve dvou významných věcech udělal senior ústupek – auto pohání motor z favorita, aby byla škodovka konkurenceschopná ve třídě do 1 300 kubíků. S původní dvanáctistovkou s 90 koňmi by Jíra ostatním autům své třídy jen hleděl na záda. Takto se výkon pohybuje kolem 110 koní a oranžová škodovka dokáže po okruhu prohánět i papírově mnohem silnější soupeře.

Kvůli konkurenceschopnosti se oproti původním předpisům přestěhovala i nádrž – zezadu dopředu. Pětadvacet kilo, které se tím přesunulo na lehčí přední část auta, je na vyváženosti škodovky znát. A na autě nejsou ani původně předepsané zástěrky. „To bychom fakt vypadali jako dinosauři,“ směje se Kiml starší. Jedním dechem ale dodává, že se vše dá jednoduše uvést do skutečně stoprocentního stavu, ostatně původní dvanáctistovka stále odpočívá uskladněná u Kimlů v garáži.

„Eleso“ na okruhu

Závodní Škoda 120 LS/A se představí v neděli 10. dubna na Masarykově okruhu v Brně při závodech Penrite Classic Cup. Ve třech půlhodinových jízdách se na trati objeví společně s dalšími legendárními vozy – například Tatrou 603/2 B5 Marathon nebo Ford Capri RS2600LV.