ABP: maximálně 140 tisíc
Nejprve zacouval na dvůr pneuservisu a autobazaru ABP v Horních Počernicích. Miroslav Kolb nechal na chvíli práce, otřel ruce a ze všeho nejdříve obešel auto jenom okem. Sledoval pravidelnost spár mezi díly karoserie. Potom se zeptal na ročník, najeté kilometry a pak si dal kus čistého hadru na sedadlo, aby ho montérkami neušpinil, a vyjel ze vrat na zkušební jízdu. Stačilo pár kilometrů. "Máte nějakou představu o ceně?" ptá se pan Kolb majitele. Když se žádné konkrétní odpovědi nedočká, omluví se na chvíli a v kanceláři pečlivě studuje inzertní noviny. "Tak na rovinu. Abych ho vzal za hotový, musím mít jistotu, že to slušně prodám. Takže řekněme, že by mohl jít nejlíp za 160 tisíc, takže já vám dám na ruku 135 nebo nejvýš 140 tisíc korun," činí jednatel bazaru svou nabídku. Je na něm vidět mírný despekt vůči korejské značce. Hyundai Accent přišel v den koupě na více než dvojnásobek...
U Kasáren "hádali" více
Slabou čtvrthodinku jízdy z Počernic je bazar U Kasáren ve Staré Boleslavi. Stojí u sjezdu z dálnice a očí, jež vystavené vozy přehlédnou, musí být denně stovky. "Já vykupuji jenom do deseti tisíc," oznámil tady prodavač hned po pozdravu. Na accenta se nešel ani podívat. Sedí v teple vytopené unimobuňce a na vypulírovaného hyundaie kouká jen tak oknem. Jediná budoucnost, kterou by accent u Kasáren mohl najít, je čekat na kupce v komisním prodeji. "Jestli byl v devětadevadesátým za tři sta, zkusit byste to mohl..." přemýšlí prodavač dlouho a hraje si s cigaretou v prstech "... tak třeba za 250 tisíc?" Víc hádá než mluví ze zkušenosti, se znalostí.
Auto Esa cenu nevylepšil
Malým bazarům je možná odzvoněno, naopak prim hrají velké. Globalizace se dost možná podepsala i na trhu ojetými vozy. Accent proto míří do nejbližšího skutečně "průmyslového" autobazaru: Auto Esa v Praze. Přijímací technici tady mají podle všeho nejen pěkné firemní bundy, ale také zájem o práci. Majitel ještě nestačí vystoupit z auta a už je tu jeden mladík s blokem a zájmem v očích. Nejprve do formuláře rok výroby, najeté kilometry a tak, potom se zase jede ven. Technik sice asi umí řídit pěkně, ale nyní s hyundaiem tu smýká volantem od krajnice ke středovému pruhu, tu ztuha brzdí. Akceleruje. "Jestli máte ještě chvíli, vzal bych ho na hever," dovoluje se technik ještě majitele. Další dlouhé minuty zkoumání spodku vozu. A pak ten mladý pán mizí v kanceláři. Ve chvíli se vrací a je vidět, že je rozhodnutý: "Celé je to dobré, jenom celá levá strana byla po nějaké lehké nehodě lakovaná znova, že? Trochu nějaké šťouchnutí na parkovišti - maličko visí přední nárazník, že? A pak ta značka, Korea zrovna moc v bazaru nejde. Takže vám nabídnu 135 tisíc korun ihned k vyplacení."
AAA Auto: jako na klouzačce
Taková nabídka už tady jednou byla. Další zkouška a pozeptání se jinde, accentu jistě neublíží. Pojede tedy do ještě většího bazaru. Toho, o kterém je v poslední době tolik slyšet. AAA Auto Praha. Hned jak tu vůz zastavil, přišel k němu opět mladý muž v bundě s logem: "Máte velký technický průkaz?" Majitel accenta vysvětloval: "Ne sebou. Chci vědět, za kolik byste ho odkoupili?" "Chcete orientační cenu, tedy?" "Ne. Chci vědět, kolik mi za něj dáte." "Když nemáte s sebou techničák, obchod se teď neuskuteční. Ale přivezte ho a já vás pozvu na cenu řekněme 260 tisíc korun, 270 tisíc...?" "Když přivezu technický průkaz, vyplatíte mi tuhle částku?" "Přijeďte." Jako by celou dobu o auto nešlo. Chudáka opomíjeného accenta zatím nikdo ani neobešel. Přesto se jeho majitel snažil dál: "Nemáte nějaké cenové tabulky, že byste mi řekl, co mi skutečně můžete nabídnout?" Zástupce firmy odešel. Za pár minut byl zpět. "Tak jsem to řešil s manažerem. Koukal se na vás. 160 tisíc. To víte, prodávat malé auto..." Majitelova důvěra je už ale skoro úplně pryč. Sešup o sto tisíc z původní ceny byl hodně rychlý. "Když se tady za dvě hodiny objevím znova s velkým technickým průkazem, dostanu od vás ihned 160 tisíc korun na ruku?" "No... Přijeďte," dí přijímací technik a vrací se na chodník. Nestalo se. Avšak accent nakonec přeci jenom na nepříjemné anabázi něco vydělal: nyní stojí v garáži umytý, vyluxovaný, bez jediného smítka uvnitř.
 V zemích západní Evropy je v autobazarech skutečně z čeho vybírat. V Itálii je však třeba dávat velký pozor na technický stav vozidla, ve Francii jsou auta drahá, v Belgii nejlevnější. V nejlepším pořádku bývají vozy ve Švýcarsku. Kdo hledá ideální kompromis mezi cenou a technickým stavem, ten nechť se vydá do Německa. |
