Motorky jsem v rychlém sledu vlastnila dvě. Přesněji řečeno motorky křížené s židličkou - skútry Kentoya Zoom. Čtyřtaktní samozřejmě, nejsem žádný dvoutaktový troškař a smraďoch. První byl žlutý a opatřila jsem si k němu žlutou větrovku a šedožlutou přilbu.
Když mi ho v pražských Nuslích ukradli a v prodejně měli skladem - tedy garáží - jen červený, vypadala jsem na tom jako módní trotl. Ale netrápila jsem se svou barevnou neladivostí dlouho, neboť byl opět někdo tak laskav, že mi ho odebral, čímž mě jednoznačně vrátil k uživatelům dvoustopých vozítek se střechou a volantem, které se nedají přehodit přes plot se zamčenou bránou.
Přesto jsou vzpomínky na mé dvě pojízdné židličky i přes pár záporů velice kladné, a kdyby mi je pořád někdo nebral, tak bych, minimálně jako alternativu, měla skútra dodnes.
....dostanete se s ním všude a zácpami se procpete. Trošku si sice dýchnete výfukových smrádků, ale ta volnost a vyhlídková jízda... Blogerka Monika Švecová píše exkluzivně pro čtenáře Auto.iDNES.cz rady pro začínající skútrařky. Další texty čtěte na monikasvecova.blog.idnes.cz |
Dovýbava nutná
Přilba je jasná. Kupte si i s "deklíkem", motorkáři profíci tomu říkají hledí. Bez "deklíku" je člověk umolousaný do šeda po průjezdu první křižovatkou. Sice se pod "deklíkem" špatně utírají neposlušné nudle, ale pořád je to lepší, než když ty nudle větřík ovívající tváře rozmatlává s prachem po celém obličeji.
Rukavice jsou taky dobré. V zimě teplé, v létě jakékoliv, jednak na zmírnění následků případného dobržďování, druhak také proti umolousání rukou kolním prachem. Také je to užitečné, když se někde při projíždění mezi auty natěsno trošku šprajcnete, tak aby na předmětech doličných nezůstávaly daktyloskopické ťápance. Bavlněné bílé jsou výborné, taky na ty nudle…
Na kličkování mezi auty natěsno pozor!
Zvlášť když za sebou máte playstationovou minulost. Snadno se vám stane, že upadnete do dojmu, že ta hra je fakt výborně graficky udělaná. A pak nějaký nepřející dodávkář cukne autem a videohra končí…
Také se mi nelíbilo, když na mě odklepávali z pootevřených okýnek cigarety a odhazovali hořící nedopalky. Ale to člověk rychle odhadne, kde není radno přibržďovat, neřkuli postávat. Narvat se na křižovatce před auta je dobré. Nemusíte čichat smrady z výfuků. Ale neměla by ta křižovatka být do kopce. To se pak stanete vedoucím velice netolerantní kolony, která vás v lepším případě v prvním možném místě předjede a všichni(!) se ohlédnou, důkladně si vás prohlédnou a rekognoskaci zakončí neslušným gestem a klapáním úst. Vás to nemusí znervózňovat, přes přilbu to neuslyšíte, ale časem se naučíte odezírat ze rtů, hodně se to opakuje...
V horším případě vás na prvním příhodném místě skolí. Ono to v té desetikilometrové rychlosti není až tak nebezpečné, ale je to nedůstojné. A jak skútr lehne na bok, zvedá se v kopci ztěžka. Přece jen má přes osmdesát kilo.
A co teprve, když vám těsně za zády zahouká autobus. Být to babeta, tak ten kopec úlekem ušlápnete tak, že za vámi zůstanou vytrhané dlažební kostky.
Pro usnadnění komunikace s nepřejícími a netolerantními řidiči (mužský rod platí) doporučuji nechat z pod přilby vlát dlouhé vlasy bez ohledu na pohlaví. Dlouhý vlas zajistí hladký průjezd a přirozené dredy. Nejlépe své vlasy smotat pod přilbu a na přilbu nalepit dětskou blonďatou paruku ze supermarketu za padesátikorunu. Minisukýnka taky leccos vyřeší, ale po jedné sezóně z toho vržou nastydlá kolena a k dobržďování se nehodí.
Další výzbroj
Řetěz. To je taková pěkná iluze. U prvního skútérka jsem měla takový akorát bytelný, trošku silnější než na kolo. Cvak, cvak a nebyl…
U druhého už jsem měla řetěz jak na splašeného bůvola. Drahý byl a tlustý, že se tak tak vešel pod sedadlo a připravil mě o zavazadlový prostor, ale naštěstí měl skútr háček, na který se daly narvat i tři plné igelitky. Dodnes mám z buvolího řetězu na památku zámek.
Další nezbytnou výbavou je hadřík a pláštěnka. Hadřík na tachometr a hlavně sedadlo, když nečekaně sprchne. Materiál sedadla má schopnost tvořit překrásné velké kapky, které se sdružují do loužiček a bojují tak proti předčasnému vysychání. Hadérek musí být z nadstandardně savého materiálu. Kapky odolávají pokusům o utření a rozutíkávají se do minikapiček, které sečteny by jistě opět nahradily matku louži. Ale usilovným honěním kapiček po sedadle něco do hadříku nakonec vsákne.
Pláštěnku nedoporučuji z levného igelitu. Navzdory gumičkám u zápěstí pláštěnka již při lehčí vichřici cele vlaje za posádkou, držíce se urputně za krk. Dojedete mokří a udušení, protože přes přilbu to nesundáte a škodolibci v autech se vám budou smát.
Obuv je vhodná nepadací. Nevhodné jsou netěsné mokasíny a botky s "přečuhem". Mokasíny rády upadávají při odlepování nohy ze země, zatímco "přečuh" boty si člověk přejede při rozjíždění zadním kolem, ani neví jak.
Aby skútr dlouho vydržel, je dobré spíchnout mu garáž z igelitu, dole na gumu. Úsporná varianta je aspoň igelit přes sedadlo, ale vliv na výdrž skútru to, stejně jako zámek, evidentně nemá.
Jízdu natrénujte
Vážíte-li padesát kilo i s přilbou, možná to bude žihadlo jak blázen. Vážíte-li skoro stejně jako skútr sám, můžete být rádi, že se vezete. Vážíte-li víc, měli byste se spravedlivě střídat a chvílemi skútříka tlačit. Vážíte-li víc jak sto šedesát, kupte si dva a stlučte je prknem.
Po rovině a z kopce to jede krásně, i sedmdesátku ručička tachometru občas navštívila. Malé úhybné manévry před dírami cukáním řídítek zvládnete v pohodě. Zatáčky mají velký poloměr. Hodně velký. Dá se časem zmenšit odvážným náklonem těla, ale cestou ze servisu se vám to určitě nepovede. To budete rádi, když sem tam odlepíte nohy z vozovky a domů přivezete aspoň náznak podrážek.
Je zde sice drobný předpoklad, že jste na rozdíl ode mě nepřišli k řidičáku na malé motorky bonusem k řidičáku na auto a máte i jiné zkušenosti s jejím řízením než jako závaží na "pionýru", ale nepřijde mi to příliš pravděpodobné...
Další svízel: Necouvá to. Musíte šoupat nožkama dozadu, jako když řídíte dětské autíčko s dírami na nohy.
Dá se startovat čudlíkem i našlápnutím šlapky. Pokud našlápnete, nedoporučuji přidávat plyn, dokud si nesednete. Já jsem to vinou špatných vysvětlovacích schopností předávacího mechanika zkusila a bylo to bolestivé. Ale jak říkám, mohl si za to sám.
Jedete-li za deštíku, vyhrňte si "deklík", přilba nemá stěrač. A hlavně to nerozkývejte. Jak to na mokré cestě "rozkinkláte", ustelete si. Já jsem měla natrénováno z videoher, já jsem "nekinklala".
A hlavně, na mokré cestě neřezat zatáčky. Hezky důstojný, pomalý okruh přes většinu křižovatky, ale ne tak, aby si auta za vámi myslela, že jedete jinam a vjela vám do pečlivého oblouku.
A závěrem to nejlepší – spotřeba. Dvakrát do měsíce jsem mu dopřála plnou za sto padesát korun a víc ani ťuk. Žádné parkovné, kolem závor bývá místa až až. Parkování na chodníku "se staženým zadkem" také prochází; na žaludeční vředy to určitě nemá větší vliv, než parkování autem v místech Prahy, kde jste za cizáka, protože máte bydliště metr za hranicí znepřátelené městské části.
Dostanete se s ním všude a zácpami se procpete. Trošku si sice dýchnete výfukových smrádků, ale ta volnost a vyhlídková jízda, zvláště pak v parném létě a přátelská gesta kolegů motorkářů na silnějších strojích a závistivé pohledy dětí za to stojí.
