Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Případ první mrtvé chodkyně v historii. Proti autu šla s deštníkem

aktualizováno 
Bridget Driscollová vkročila 17. srpna 1896 do cesty automobilu a střet ji připravil o život. Stala se první známou pěší obětí automobilismu.

Ilustrační foto (replika parovozu Josefa Božka) | foto: Lukáš Hron, Mobil

Ten den před 120 lety si čtyřiačtyřicetiletá manželka londýnského dělníka a matka tří dětí představovala jinak. S 16letou dcerou May a přítelkyní Elizabeth Murphyovou mířily z jihovýchodního Croydnu do Hyde Parku podívat se na vystoupení lidových tanců v Crystal Palace.

May později vypověděla, že stály na terasách, když se přímo na ně řítilo několik automobilů. Poslední z nich náhle zakličkovalo, May mu ustoupila, ale uviděla matku, jak proti vozu zmateně vykročila a na obranu zdvihla deštník. Přesto ji srazil a paní Driscollová na následky zranění hlavy zemřela.

Osudový Roger-Benz řídil Arthur Edsall a stejně jako ostatní jel předváděcí jízdu jako součást motoristické výstavy v Crystal Palace. Volant v ruce držel pouhé tři týdny, nevlastnil žádnou licenci k řízení a v podstatě mu nikdo neřekl, jak se má na ulici chovat.

Smutné primáty

Bridget Driscollová nese titul první pěší oběti samohybu, ale první zaznamenanou obětí automobilové nehody se stala Mary Wardová z irského Dublinu – 31. srpna 1869 jela s manželem a dvěma přáteli vozem, tehdy poháněným parou. Na nerovné vozovce v prudké zatáčce vypadla z předního sedadla na zem a kola jí rozdrtila hlavu.

Prvním řidičem, kterého o život připravilo jeho vlastní auto, byl další britský občan, dvaačtyřicetiletý Henry Lindfield. K nehodě došlo 18. února 1898 v londýnské ulici Russel Hill. Ačkoli pan Lindfield měl za sebou jen dvě nebo tři řidičské zkušenosti, pustil auto z kopce tehdy nedovolenou třicetikilometrovou rychlostí, selhaly mu brzdy a narazil do stromu. Druhý den na následky úrazu zemřel.

Navíc organizátoři předváděcích jízd zřejmě předpokládali, že na terasách je dost místa, aby všechna auta bezpečně projela. Žádné výstrahy chodcům a zábrany nerozmístili. A aby nepříznivým okolnostem nebyl konec, krátce předtím Velká Británie zrušila „The Locomotives Act“, zákon o samohybech zvaný také praporkový zákon. Ten od roku 1865 přikazoval, aby před každým vozidlem kráčel člověk s červeným praporkem a signalizoval blížící se nebezpečí.

Teď už tedy nekráčel. A chodci, stále ještě neuvyklí vozům, které netáhnou koně, v tak dramatické situaci pochopitelně zmatkovali.

Kůň běžící tryskem

Nehoda i vyšetřování vyvolaly velké vzrušení, nic podobného se zatím v Londýně ani nikde jinde nestalo. Přirozeně se hlásili svědkové a svědkyně. Podle jedné z nich chodce skutečně nic nevarovalo, „že by jim ten kočár bez koní mohl něco udělat“. Jakýsi muž připustil, že „auto nabralo kmitavý kurz“.

Ačkoli May Driscollová vypovídala, že řidič rozhodně nic varovného nevykřikl, Arthur Edsall se bránil, že použil zvonec. Jeden z jeho pasažérů si byl dokonce jist Edsallovým výkřikem „Ustupte!“ Jiný svědek sice připustil, že „stroj vydával velký šum“, ale cinkot zvonce by podle něj rozhodně nemohl přehlušit. A jistá služka Florence Ashmoreová se vyslovila, že se „vůz řítil tempem hasičského auta – po pravdě řečeno asi jako když kůň běží tryskem“.

Ten rok vyšla ve Velké Británii nová pravidla silničního provozu a podle nich samohyby směly jezdit rychlostí až 14 mil čili zhruba 22,5 kilometru za hodinu. Přesto Arthur Edsall tvrdil, že nejel více než 4 míle za hodinu, tedy tempem svižné chůze zhruba 6,4 km/h.

Podle jeho spolujezdkyně Alice Standingové měl sice vůz upravený motor, aby mohl jet rychleji, ale její svědectví porota nebrala v úvahu. Podstatnější pro ni byla výpověď dalšího řidiče, který Edsallův vůz prozkoumal a usoudil, že vzhledem ke konstrukci motoru auto není schopné překročit rychlost 4,5 míle čili 7,2 kilometru za hodinu.

Půl milionu obětí

Vyšetřování tragického incidentu na terase Crystal Palace trvalo šest hodin a porota ho ukončila šalamounským výrokem: „Smrt následkem úrazu.“ Nikdo nebyl stíhán. V závěru soudce Percy Morrison zadoufal, že „to bude poslední úmrtí takovouto nesmyslnou nehodou“.

Pravda, v době, kdy po Anglii jezdily necelé dvě desítky aut, to zase tak bláznivě neznělo. A pokud se tehdy zdvihaly proti samohybům hlasy, ozývalo se v nich spíš pobouření, že řidiči plaší koně. Že by mohlo jít o lidský život? Kdo by na to pomyslel. Podle Královské společnosti pro prevenci nehod bylo od té doby na britských silnicích usmrceno víc než půl milionu lidí.





Kia Ceed 1.4 CVVT 2015 ·...
Kia Ceed 1.4 CVVT 2015 ·...

r.v. 2015, naj. 21 km, benzín, 1. majitel
300 000 Kč (s DPH)

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2016 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je součástí koncernu AGROFERT ovládaného Ing. Andrejem Babišem.