Občas musíte dělat závažná rozhodnutí. "Museli jsme si vybrat, jestli udělat C4 kombi, nebo tohle auto. Rozhodli jsme se pro DS4," vysvětlil mi Frédéric Banzet generální ředitel automobilky Citroën. Bylo to docela odvážné rozhodnutí. Kombík je sázka na klasiku, která by prodeje důležité modelové řady C4 podpořila. To DS4 je tak trochu sázka na snobství a touhu po něčem odlišném.
Zajímavých rozhodnutí muselo být v době "porodu" Citroënu DS4 víc. Až ho prolezete, vsadili byste se, že tohle auto mělo být původně třídveřové, zadní pár dveří je skvěle zamaskovaný.
Řada DSPřed padesáti lety představil Citroën jedno z nejslavnějších aut historie. V Česku mu říkáme bohyně, Francouzi "déesse", což znamená to samé. Citroëní limuzína DS s vykulenýma očima znamenala ve své době revoluci, nové na ní bylo úplně všechno. A jezdil v ní Fantomas. Citroën se snaží na historii navázat.  Řada DS nemá být retrovzpomínkou na dávnou slávu, ale stylovou nabídkou pro ty, kteří nechtějí obyčejný model. Od loňska se prodává třídveřová DS3, jejíž úspěchy v Evropě překvapily i samotnou automobilku. Teď přibývá DS4 a minulý měsíc se na autosalonu v Šanghaji představil ještě větší model DS5. DSa mají přilákat značce bohatší zákazníky ochotné utratit víc. V případě DS3 přichází 58 procent zákazníků od jiných značek. Jeden belgický pár si ho prý přikoupil pro městské ježdění ke svému třímilionovému Maserati Quattroporte. |
DS4 je jedním z aut, u kterých měli designéři při rozhodování silné slovo: zadní dveře jsou totiž dost úzké, na pohodlné nastupování to zrovna není. Použili oblíbený fígl a schovali kliku zadního páru do sloupku, v případě DSa je v trojúhelníku, který při otevření hrozivě trčí ven. Pozor na okolní auta a všechny okolostojící.
Ještě větší překvapení čeká na ty, kteří si budou chtít otevřít okno. Tuhle zdánlivou samozřejmost DS4 postrádá. Nový stylový citroën prostě nemá zadní okna stahovací, ani vyklapovací, jak to občas mívají třídveřáky. Když se podíváte na tvarování zadních dveří, uznáte, že by spouštěcí ani být nemohla. Aspoň se tak na každých ušetřila tři kila hmotnosti. A upřímně, jak často ta zadní okna otevíráme.
Kupé pro penzisty
Tahle zvláštnost (nevzpomínám si na žádné jiné auto, které to tak má) je další z věcí, která má francouzské novince přidat na odlišností a kupé-charakteru. Kupé - tohle slovo automobilka v souvislosti s bachratým citroënem opakuje docela často. "Je to auto pro ty, kteří chtějí kupé. Odlišné od ostatních. Jde vstříc jejich typickým zákazníkům. Když se podíváte na jejich složení, jsou to většinou starší lidé," vysvětluje Banzet. Takže je to takové kupé pro německé, francouzské nebo britské důchodce.
Není přikrčeně nízké, dobře se do něj tedy na přední sedadla nastupuje a má docela vysoko položené sedačky, což se taky hodí. Citroën říká, že uvnitř sedíte vysoko jako v SUV, chce tím asi naznačit, že získáte nadhled nad dopravní situací. To by ale nesměl být z DS4 tak mizerný výhled (na jeho obranu nutno říci, že u nových aut je to vlastně pravidlo). Zavalitá karoserie mohutného auta má z důvodů bezpečnosti širokánské sloupky, jinam než dopředu vidíte opravdu mizerně a ve výhledu doprava vám bude překážet snad nejširší středový sloupek mezi auty vůbec.
Siluetu hatchbacku se snažili designéři okořenit "terénním" vzhledem, podvozek je tedy posazený výš, navíc DS4 dostala opravdu obří kola. Šestnáctipalcové ráfky jsou základ, osmnáctipalcové standard, ale můžete mít dokonce devatenáctky. Když na ně navléknou pláště šířky 225 mm, jsou jim tak akorát.
Jako z Německa
Francouzská versus německá auta - po desetiletí to byly boje odlišných pojetí komfortu aut. Citroën se ale v popisu své novinky chlubí: "Tlumící prvky karoserie, odhlučnění dveří a vnější odhlučnění vyhrazené obvykle luxusním německým vozům."
Posadíte se dovnitř a zaklapnete za sebou tlumeně dveře, to bouchnutí je takové festovně limuzínovské. DS4 chce zaujmout hlavně skvělým zpracováním a daří se to. Hluk pneumatik tlumí extra vrstva izolace v podbězích a tlumící folii dostalo i čelní okno.
Citroën DS4 v číslech
|
Do toho interiér ještě přidává potěchu oka: není to nic futuristického ani ohromujícího, ale líbí se to. V tom má nad německým sterilním "bauhausem" navrch. Uvnitř vás přivítají krásné sedačky, a když jsou čalouněné dvoubarevnou kontrastní kůží, je to ještě větší paráda. To vám ani nebude chybět kůží obšitá přístrojovka, kterou mají vyšší stupně výbavy. Na sedadla s masážní funkcí jsou zvyklí manažeři ve svých limuzínách, ale i bez té masérky zašité v opěradle jsou parádní. Chytrá je zdánlivá drobnost: polstrovaný polštářek na boku středového panelu, o který si spolujezdec opře levé koleno a netlačí ho. Dozadu se vejdou průměrně rostlí cestující (tak do 180 cm) vcelku pohodlně, ti vyšší už se zarazí o střechu.
Citroën DS4 se v nabídce francouzské značky objeví v červnu a hned vstoupí na český trh. Je to fajnovější a vyšlechtěnější dvojče nového Citroënu C4. Genetika je tedy jasně daná: podvozek je docela jednoduchý (přední náprava McPherson, vzadu torzní příčka), i čelní světla jsou stejná. Nutno uznat, že DS4 je ale dotaženější, změny se neodehrály jen v ceníku a množství chromu a kůže, podvozek novinky je mnohem lépe odladěný. Kromě tlumičů má DS4 tužší pružiny a tlustší stabilizátory na obou nápravách.
Pochopíte to za jízdy. DS4 není žádný sporťák, s grácií se nese, překonává nerovnosti, ale silnice se drží velmi dobře. I při svižné jízdě je parádně plavný, jak se na francouzské auto sluší. Citroën totiž zainvestoval do kvalitních tlumičů, takových, které dají autu noblesní lehkost, ale nevyvedou je z míry ani prudké změny směru nebo díra v silnici. A taková volba není vůbec při vývoji aut pravidlem.
Na závodění má DS4 až moc kil, ale když chcete jet rychle a plynule, nechá si líbit hodně. Přilnavosti mají přední kola spoustu, jen se v zatáčce trochu víc nakloní a v těch opravdu prudkých si na výjezdu odhrábne vnitřním předním kolem.
Odpružení je měkké, ale zároveň se houbovitě nehoupe. Podvozek je jistý, aby vám přesně dával vědět, co se pod koly děje. Při "dračení" vám přední poháněná kola "tahají" volant z rukou - točivý moment se snaží přenést sílu na silnici a vy cítíte síly v řízení. Nebýt toho, nemá řízení (hydraulický posilovač) nedostatky, je přesné, vcelku citlivé a akorát strmé.
Naftový tahoun, benzinový chuligán
Je to rozpor, jaké palivo se k DS4 hodí víc. Když budete vybírat z toho nejlepšího, co Citroën DS4 připravil, můžete mít buď 160 koní, které pijí naftu, nebo 200 turbobenzinových. Ty o sobě dávají dost vědět, skvělý motor 1,6 THP 200 konkurence závidí. Koncern PSA (Peugeot a Citroën) ho vyvinul s BMW. Přímé vstřikování, turbodmychadlo, proměnné časování ventilů z něho dolují dvě stě koní a 275 Nm. Motor je úžasně točivý, má hezký hlas, drajv, chuť do života a bryskně reaguje na sešlápnutí plynu. Při ostřejší jízdě po klikatících se silničkách kolem Barcelony, kam redakci Citroën na seznámení s DS4 pozval, si vzal nějakých deset litrů, což není vůbec špatné. Podle tabulek to má být 6,4 l/100 km.
KonkurenceLancia Delta Míří na podobnou klientelu, také spočívá na jednoduché mechanice "plebejštějšího" modelu (Fiatu Bravo) a láká na vytříbený design s příchutí luxusu. A prodává se mizerně.  |
Motor táhne hlavně v hodně vysokých otáčkách, takže vás občas zarazí v rozletu omezovač. To se pak otáčkoměr rozsvítí červeně. Mimochodem, tak nepřehlednou kapličku budíků, aby jeden pohledal. Ručka tachometru navíc běhá po obvodu, je malá a skoro ji nevidíte. Extravagance tu zvítězila nad funkcí. A to se ještě musíte naučit ovládat kvanta tlačítek na volantu a vůbec všude na přístrojovce.
K salónnímu charakteru citroëního hatchbackokupé se ale benziňák svou dravostí a chuligánským projevem podpořeným jadrným hlasem hodí trochu míň. Stošedesátikoňové dvoulitrové HDi (nedávno ho dostala větší C5) je totiž taky dost silné a hlavně skvěle odhlučněné. Dokud ho nevytočíte, aby po dieselovsku zabral, nepoznáte, že tankuje naftu. Tabulková spotřeba má být 5,2 litru, svižnou jízdou jsme se dostali na šest a půl.
