Prvnímu autu jsem zadřel motor

  • 281
Olympijský vítěz v desetiboji a sportovec roku 2004 Roman Šebrle měl svůj první vůz z autobazaru - a zadřel mu motor. V posledních letech jezdí jako mediální tvář ve sponzorských automobilech. Úspěšný olympionik jezdíval v propůjčeném voze z Mladé Boleslavi, ale po čase přešel k Nissanu, kde si zvolil model XTrail.

"K této značce mě nasměroval Honza Železný. Se Škodovkou nebyla ideální spolupráce; sportovců si vůbec nevážili. Jinak s octavií jsem byl spokojený," říká Šebrle.

Proč jste zvolil právě X-Trail?

Dostal jsem na výběr z několika aut. Nakonec jsem s ohledem na potřeby rodiny vybral právě tohle. Kromě běžných věcí absolutně nemusím řešit, jestli se mi tam vejde třeba kočárek.

Velký kufr byla jediná priorita?

To ne. Byla v tom třeba i bezpečnost a jízdní vlastnosti. Pravidelně jezdíme lyžovat do Harrachova, což se s tímhle autem dá absolvovat naprosto bez problémů. Jednou jsme přes noc zapadali do půlmetrové vrstvy sněhu a já jediný jsem vyjel, aniž jsem musel čekat, až sníh odklidí.

Kdy jste začal řídit?

To už jsem byl starší. Papíry jsem si dělal v Pardubicích někdy v roce 1994.

A co první auto?

Vlastní jsem neměl, tak jsem si ho půjčoval od strejdy z Lanškrouna. Byly to ale jen nárazovky, takže oproti dnešku, kdy za rok najedu třicet tisíc kilometrů, jsem řídil opravdu minimálně. První auto za vlastní peníze jsem si koupil až ke konci roku 1996. Byl to Renault 19 Chamade.

Kupoval jste ho nové?

Bylo z bazaru. Tolik jsem nevydělával, abych měl na nové. Nakonec sloužilo dva roky, aniž jsem do něj musel nějak nadměrně investovat.

Šel byste do autobazaru i dnes?

Pokud bych finančně nedosáhl na nový vůz, tak proč ne? Ale už bych nešel sám. Můj trenér je do aut blázen a za rok je schopný vystřídat třeba čtyři. Kupuje je ojetá, a pokud vím, nikdy na tom neprodělal. Spíš naopak. Koupí ojetinu, která se mu líbí, povozí se a zase ji pošle pryč. Podle něj je pořízení nového auta bláznovství.

Jak dopadl váš renault?

Nakonec se mi ho povedlo zadřít. Motor už přece jen ke konci začal odcházet, ale asi se na tom podepsal i můj styl jízdy "brzda-plyn".

...a asi jste taky zapomněl dolít olej.

Ke konci jsem tam každý týden nalil litr. Jednou mi kontrolka začala svítit na cestě, a než jsem stihl dojet k pumpě, už bylo pozdě.

V motorech se asi moc nevyznáte...

Naopak. Jsem ten typ, který jakmile otevře kapotu, okamžitě ví, kam má nalít vodu do ostřikovačů. (smích)

Co následovalo po renaultu?

Pak jsem měl Citroën Xsara, který vystřídala Škoda Octavia.

Je pro vás auto i součástí image?

Tak to neberu. Je to hlavně služebník. Stejně jako třeba počítač. Musím přiznat, že se k němu občas nechovám moc hezky. Asi by si zasloužilo větší pozornost. Ale já jsem nikdy nebyl vyložený fanda motorismu, který by znal všechny automobilové novinky.

Měl jste někdy dopravní nehodu?

Boural jsem dvakrát. Jednou do mě vlítl borec, který mi xsaru kompletně zrušil. Naštěstí jsem z ní vylezl jen s odřenýma rukama. Podruhé jsem si to víceméně zavinil sám. Neviděl jsem do křižovatky, tak jsem vykoukl trochu víc a ťukla do mě autem jedna paní.

Dokázal byste při nehodě poskytnout první pomoc?

To vám teď nemůžu říct. Můžu tvrdit, jaký jsem záchranář, a v okamžiku, kdy uvidím krev, tak omdlím. I když to asi ne. Snad něco zvládnu a toho člověka tam nenechám ležet. Ale ještě se mi to nestalo.

Jaká výbava ve vašem voze nesmí chybět?

Kromě věcí souvisících s bezpečností, jako je ABS nebo airbagy, toho moc nepotřebuji. Stačí mi rádio, klimatizace a elektricky stahovatelná okna. Samozřejmě čím víc je auto vybavené, tím lépe se cítí i řidič.

Máte na silnici z něčeho strach?

Přiznám se, že se bojím hlavně řidičů náklaďáků. S těmi mám dost špatné zkušenosti. Jedete po dálnici a oni vám najednou vjedou do pruhu a přitom je vůbec nezajímá, jestli to stihnete ubrzdit.

Co byste na českých silnicích změnil?

To já vůbec nevím. Ukázňovat české řidiče bych nechtěl. Ani já nejsem z těch, kteří by jezdili pomalu. Možná zabere bodový systém, ale zdá se mi, že i za prkotiny chtějí dávat nějak moc trestných bodů.

Definujte sebe jako řidiče.

Jsem ten, který - pokud nikam nespěchá - je naprosto v pohodě. V opačném případě jsem trochu agresivnější. Samozřejmě ne tak, abych někoho vyloženě ohrožoval, že bych na něj třeba najížděl. Jen jedu rychleji.

V zimě trénujete v Jihoafrické republice. Jak se vám tam jezdí?

Tam se nařídíme opravdu hodně. Bez aut je prakticky nemožné se tam pohybovat, protože všude je hrozně daleko. Zpočátku jsem měl obavy z volantu na pravé straně, ale nakonec to bylo v pohodě. Při druhém průjezdu křižovatkou jsem sice najel doprava, ale hned jsem to strhl zpátky. Problémy spíš mám, když se pak vrátím domů.

Jak Jihoafričané řídí?

Na rozdíl od řidičů u nás jsou v naprosté pohodě. Zajímavé je, že jsem tam viděl snad jen jeden kruhový objezd. Buď jsou na křižovatce semafory, nebo stopky ve všech směrech. Auto, které přijede první, první i odjíždí. To by u nás nemohlo fungovat. Lidi by se na tom nejspíš povraždili.

Máte nějaké vysněné auto?

Raději ne. Jsem ten typ, jenž dělá všechno pro to, aby si sny mohl splnit. A třeba u takového ferrari by to byl problém. Teď se moc těším na nový model murano, které mám slíbené na příští rok.

Nikdy jsem nebyl vyložený fanda motorismu,
říká nejlepší desetibojař Roman Šebrle

OBČAS JEDE RYCHLEJI - Roman Šebrle připouští, že v okamžicích, kdy někam spěchá, občas překračuje maximální povolené limity