Nelze jednoznačně prohlásit, že určitá barva auta vypovídá přesně o jeho majiteli. Shodují se na tom psychologové - Ivan Skalík z Prahy a Karel Havlík z Plzně. Přesto se z jejich poznatků dá sestavit alespoň náčrt některých souvislostí.
Červená - dostává přednost u lidí optimističtějších, lehkovážnějších a netrpělivých. Je-li vůz jasně červený a k tomu má několik spojlerů, lze od jeho řidiče očekávat spíš dravou a agresivní jízdu.
Stříbrná - bývá obdobně "rychlá", ale dravost nahrazuje elegance. Ve spojení s vozy nižší třídy někdy rychlá noblesa vyznívá lacině.
Bílá - může symbolizovat řidiče konzervativní a vyrovnanější. Byť se o ní všeobecně říká, že je nejlépe vidět, a tudíž patří k bezpečným, pořizují si bílý vůz spíš lidé, kteří se nechtějí zvýraznit.
Modrá - charakterizuje obvykle rozvážné a klidné motoristy, kteří si dovedou zachovat chladnou hlavu.
Zelená - jako představitelka stálosti může přináležet k šoférům, kteří vědí, kam míří. Nejezdí pomalu ani rychle, přitom dobře znají směr. Jiné zdroje ji označují za barvu družných a sebeprosazujících se lidí, kteří ne vždy berou ohledy na okolí.
Černá - vyjadřuje majestát, jistý výraz odlišnosti. Má zvýraznit, ale vůbec nemusí znamenat negativní postoj k životu.
Šedá - je podobně neutrální, ale oproti černé nechce na sebe upozornit. Někdo ji přiřazuje k egoistům.
Oranžová - může zvýrazňovat a vyjadřovat vzrušivost, prožitek chvíle.
Žlutá - je spojena se spontánností, otevřeností nebo také ctižádostí. Prý jí dávají přednost řidiči vynalézavější a tvořivější. "Berme tyto charakteristiky spíš jako hru," doporučuje Ivan Skalík. "Přesto asi méně spěchající řidiči uhnou ke krajnici, když ve zpětném zrcátku uvidí za sebou červený šíp řízený mladíkem na bojové stezce. Na druhé straně - snad se pousmějeme nad charakteristikou bílé barvy, když si představíme vedle sebe bílou Škodu 120 L a bílý Mercedes 600 SL."
- středa 14. března 2001
