Má štíhlou střídmou siluetu, která perfektně zapadá přesně tam, kam tuhle motorku posílá její jméno. Do městských křivolakých ulic, na dlážděná náměstí a předměstské úzké okresky.
Malý harley působí hodně subtilním dojmem. Na první pohled mám dojem, že motorku musím zasednout do silnice. Po usazení do nízko položeného sedla ale musím změnit názor. Motorka je tak akorát a rozumně „předkopnuté“ stupačky navozují pocit maximální jistoty a stoprocentní vlády nad strojem i jezdcům menších postav, motocyklistkám a začátečníkům.
Nejmenší harley je zároveň jedním z mála, který má ještě klasickou spínací skříňku. Ta je šikmo zaražena pod jediný kulatý palubní přístroj, kterým Street disponuje. Ten v sobě ukrývá analogový rychloměr s vestavěným digitálním displejem zobrazujícím dílčí i celkovou ujetou vzdálenost, ale i údaje o dojezdu nebo stavu paliva.
Harley-Davidson Street 750 v číslechMotor: Čtyřdobý, kapalinou chlazený vidlicový dvouválec, 749 ccm Převodovka: Manuální, 6 rychlostí Točivý moment: 59 Nm Suchá hmotnost: 206 kg Spotřeba: 5,7 l Objem nádrže: 13,1 l Cena: 6 450 eur bez DPH (s DPH asi 200 000 Kč) |
Budík je ukryt za aerodynamickou kapotáží, která počínaje předním kulatým světlometem ubíhá ostře vzad ve stylu závodních mašin z konce šedesátých let. Kapotáž ale chrání před nepřízní počasí a větrem opravdu jenom ten budík. Pokud rozvášním motorku do rychlostí kolem sto dvaceti kilometrů za hodinu a víc, je boj s aerodynamickým odporem ponechán čistě na jezdci a jeho schopnostech.
Dvouválec rád převalování
Vodou chlazená dvouválcová sedmsetpadesátka má bezprostředně po nastartování za studena až nezvykle vysoký volnoběh. Motor se ale relativně rychle prohřívá a otáčky pomalu klesají, až se ustálí kolem hodnoty 1 100 za minutu. Tady už se dá hovořit o tom, že z prvotního cvalu se dvouválec začíná na volnoběh „převalovat“. Zprvu je potřeba si zvyknout na trochu nervózní plynovou rukojeť. Zejména jízda po dlažbě v centru Prahy působí napoprvé trochu neučesaným dojmem.
Po pár kilometrech se ale s táhly plynu navzájem pochopíme a za chvíli si troufnu i parádně řachnout plynem při podřazení, aniž bych motor nechtěně potýral zbytečným přídělem vysokých otáček. Při tomhle manévru má motor snahu si chlapsky odplivnout do výfuku po vzoru svých velkých sourozenců.
S motorem perfektně spolupracuje šestistupňová převodovka. Kvalty zapadají na poměry harleye nebývale tiše a hledání neutrálu rozhodně neznamená malé dobrodružství. Vše padne do rukou i nohou přesně tak, jako bych na motorce najel už několik tisíc kilometrů. Jednička a dvojka jsou poměrně krátce odstupňované.
Díky tomu v městských křižovatkových soubojích jen stěží hledám přemožitele. Další rychlosti poskytují motoru perfektní příležitost vyniknout v kompletním spektru otáček. A dlužno přiznat, že si nechá líbit hodně. Navzdory relativně malému obsahu je možně se po městě „kutálet“ v rozmezí 1 100 až 3 000 otáček, zatímco za hranicí metropole jej lze rozeběhnout až na osm tisíc otáček, kdy podává maximální výkon 57 koní. Kromě toho, že motor má slušný rozsah a nechá si líbit i pěknou dávku podtáčení, tvoří zároveň jednu z patrně nejzdařilejších optických dominant motorky.
Černá povrchová úprava spolu s leštěnými hranami žeber na hlavách válců působí hodně exkluzivním dojmem a motoru dodává na masivním vzhledu. Pravou stranu černostříbrného véčka zdobí ještě vzduchový filtr v závodním stylu.
Přestože na pohled z motorky tak trochu trčí, v praxi nezpůsobuje vůbec žádné potíže a nikam se nemotá. Pod filtrem je motor omotán hady výfukových kolen, které jsou ukončeny dlouhou kónickou koncovkou. Vše samozřejmě v černém matu jako celá motorka.
Američan z Indie
Nejnižší bod sedla je necelých 70 centimetrů nad silnicí. Od sedla směrem vpřed se zvedá kapkovitá podlouhlá nádrž, působící opticky větším dojmem, než je skutečnost. Excentricky umístěným víčkem lze do ní „nacpat“ až třináct litrů paliva. Co je ale na nádrži nejdůležitější, jsou typická loga na bocích. Ta dodávají celé motorce nezbytný šarm, který je vlastní všem strojům z Milwaukee. Přesto, že mladý rebel je původem z Indie, své příbuzné nezapře.
Na předku se otáčí loukoťový ráfek z lehké slitiny o průměru 17 palců. Nese pneumatiku o šířce 100 milimetrů. Zadní části vévodí stočtyřicítka na patnáctkovém ráfku. Ta je ukryta pod podlouhlým blatníkem ukončeným ledkovým koncovým světlem. Gumy fungují dobře a jízdě dodávají na jistotě. V extrémních náklonech občas zašustí masivní guma kryjící stupačky o asfalt. V pravých zatáčkách se však dříve než stupačka hlásí o slovo přední koleno výfuku. Napoprvé tenhle zvukový projev trochu vyděsí. Později si zvyknu a občas zlověstným škrtnutím pobavím přihlížející chodce.
S mnohdy drsnými podmínkami městského provozu, jako například přechody z asfaltu na dlažbu nebo tramvajovými pásy lemovanými výmoly v dlažbě si podvozek streeta dokáže slušně poradit. Při ostřejší jízdě po okresce načechrané šrámy zimních plískanic se přední vidlice dostává občas do potíží. Přední kolo si někdy nečekaně poskočí trochu více, než je zvykem. Jakmile se ale dostane zpět na pevné podloží, krize je zažehnána a motorka zase opisuje perfektní oblouky.
Mouchy
Harley junior má však také několik slabších míst. Mezi nimi je třeba na prvním místě zmínit účinnost brzd. Zejména té zadní. Jeden přední kotouč s dvoupístkem je na tom ještě relativně dobře. Slušně se dávkuje a na jeho opatrnou reakci si lze relativně rychle zvyknout. Pro účinek zadního kotouče je však třeba si dojít zprvu nečekaně hluboko. Než začne dvoupístkový brzdič reagovat, je nutné pedál pořádně prošlápnout.
Dalším prvkem, který by snesl více zamyšlení v konstrukční kanceláři, jsou beze všech pochybností zpětná zrcátka. S postavou průměrného Evropana je mi bohužel výhled vzad zapovězen. Zato mám perfektní přehled o vrstvě hmyzu na svých ramenou. Zrcátka jsou nesmyslně blízko u sebe. První tuning by tedy, alespoň v mém případě, posunul zrcátka například do konců řídítek.
Poslední, víceméně estetická výtka směřuje ke kvalitě zpracování elektroinstalace. Zejména v místech, kde hlavní kabelový svazek opouští jednotlivé odbočky, aby připojily klakson nebo například spínač pedálu zadní brzdy, nechtěně osvěží matně černý povrch motorky pohled na tenké žíly různobarevných vodičů. Problém je to samozřejmě řešitelný s vynaložením minimálních prostředků, ale u mašiny, jejíž cena přesahuje částku dvě stě tisíc korun, by se už takováto faux pas objevovat neměla.
Nejlevnější je i na splátky
Mezi další nej americko–indického mladíka lze také zařadit jeho cenu. Je totiž nejlevnějším motocyklem nesoucím jméno Harley-Davidson. Pořizovací cena mašiny je necelých dvě stě dvacet tisíc korun. Český importér si je vědom skutečnosti, že ne každý začínající harleyář nosí v kapse kompletní hotovost na nákup motorky, a tak nabízí případným zájemcům i možnost splátkového prodeje.
Street 750 není dokonalý. Není ale také vůbec špatný. Může být ideálním základem pro moto tuning všech stylů. To se ostatně ukázalo i při příležitosti celoevropské soutěže v jeho zdokonalování (více čtěte zde). Mimochodem soutěž vyhrál unikát z pražského dealerství Harley Davidson. Pokud by některý z majitelů streeta hledal inspiraci, může se zastavit třeba na Prague Harley Days, které se budou konat od 4. do 5. září na výstavišti v pražských Holešovicích.
