Mnohé zaujala informace na webu ministerstva dopravy, kde se se píše: „Značka je přenositelná, můžete ji použít na další svůj automobil, motocykl či moped, vždy ale pouze na jedno vozidlo.“ To se dá vyložit více způsoby. Správné vysvětlení je ale jen jedno. Bohužel není možné značky přenášet libovolně z auta na auto, jak to dělají třeba ve Švýcarsku, kde je registrační značka přidělená řidiči.
Je to myšleno tak, že až auto, na kterém má majitel svou speciální „příplatkovou“ značku, dojezdí (například prodá), tak ji přenese na další auto. Značka je totiž sice registrovaná na jméno, ale zároveň bude zapsaná v technickém průkaze (malém i velkém) příslušného vozu. „Je to klasická změna v registru vozidel, změna evidenčního označení vozidla, takže když se rozhodnete značku používat na jiném vozidle, musíte na úřad přijít nahlásit změnu, která vám bude vyznačena opět do technického průkazu, jako při změně klasické registrační značky,“ popisuje Tomáš Neřold z ministerstva dopravy.
Je třeba upozornit, že přenesení značky z jednoho auta na další je nutné stihnout do tří měsíců, jinak značky propadají. Jak to udělat, když se na nové auto čeká někdy klidně půl roku, je otázka, asi bude třeba koupit nějakou „přechodnou“ nouzovku z bazaru.
„Jde o to, aby člověk, který si zaplatil zvláštní službu za 5 000 korun, měl možnost přenést si značku na další vozidlo, nemůže ji ale střídat na více svých vozech. To by znamenalo úplně jiné pojetí registrace vozidel, kdy už značka není vázána na vozidlo, ale na majitele,“ vysvětluje Neřold.
Ta zvláštní služba za desetitisícový příplatek - platí se pět tisíc za jednu tabulku registrační značky - ale neznamená víc komfortu. Naopak, při prodeji nebo dalších administrativních úkonech spojených s vozidlem to bude o fous složitější.
V případě prodeje vozu má původní majitel dvě možnosti: buď si značku ponechá pro jiné své vozidlo - to znamená, že při prodeji auta přijde se svou značkou na přání na úřad, kde si ji může nechat přeregistrovat na jiné auto a nový majitel tohoto vozidla tak přijde na úřad a požádá o přidělení nové registrační značky k zakoupenému vozidlu. Raději ani nepomyslet na variantu, že nový majitel také zatouží po značce na přání, na kterou se dva týdny čeká. Druhá varianta je, že se původní majitel rozhodne, že o svou značku již nemá zájem a automobil prodá i se značkou na přání. To nabídne prostor spekulantům se zajímavými značkami. Samotnou značku na přání totiž přeprodat nejde, ale když bude na autě, je to v pořádku. Ke značce VIP 11111 koupené od překupníka tak dostanete bonusem ještě nějaké auto, třeba starého žigulíka.
V případě registrace nového vozidla je podle Neřolda několik možností. Majitel takového vozidla si jej chce zaregistrovat rovnou se značkami na přání. S autem tedy nebude jezdit do doby, než značky na přání obdrží, následně si nechá na příslušném úřadu auto registrovat. V takovém případě řidič zaplatí 800 korun za registraci nového vozidla plus částku za značky na přání a obdrží techničáky a značky. Pokud majitel nemůže nebo nechce čekat 15 dní, než mu značku na přání dodají, auto si zaregistruje za 800 korun, dostane k němu techničáky a standardní značky, ty na úřadě odevzdá, až mu přijdou jeho značky na přání (za výměnu značek zaplatí ještě správní poplatek 50 korun).
„Fyzická ani právnická osoba registrační tabulku nevlastní,“ upřesňuje Tomáš Neřold z ministerstva dopravy. „Značku je třeba v tomto případě chápat pouze jako evidenční označení vozidla. Zároveň je značka vázána na vozidlo, na kterém je.“
„Ohledně dokladů a pojištění to funguje jako standardní registrační značka, vše budete mít zaznamenáno v technických průkazech a musíte případnou změnu RZ na autě samozřejmě hlásit na pojišťovně,“ upozorňuje Neřold.
