V inzertních rubrikách na nabídky prodeje šlapacího moskviče z někdejšího SSSR narazíte jen výjimečně. A když už, tak se ceny obvykle vyrovnávají moderním vozítkům s elektrickým pohonem.
Namísto toho najdete desítky často až zoufale formulovaných poptávek žádajících tento stroj v jakémkoli stavu a za jakoukoli cenu. Legendárního moskviče se spousta někdejších nadšených uživatelů v uplynulých letech zbavila jako nepotřebného harampádí, a tak jde o vysloveně nedostatkové zboží.
Dovoz z ciziny
Na řádně zdevastovaný (ale naštěstí takřka kompletní) exemplář jsem před dvěma lety narazil u rodiny na samotném východě Slovenska. Odvozil spoustu malých motoristů, což na jeho těle a tváři zanechalo hluboké a zásadní vrásky.
Srdce přesto zaplesalo, toto zkrátka můj malý syn naprosto nutně potřebuje! Slovo dalo slovo, a tak s námi moskvič vyrazil na dlouhou pouť na západ. Místo brambor, jablek a dalšího obvyklého proviantu jsem tehdy do auta kromě rodiny vměstnal impozantní předmět svého dětského snění.
Jak pochopíte již z přiložených snímků, renovace byla naprosto nezbytná. Upřímně řečeno, "renovace" je v tomto případě docela silné slovo. Šlo spíše o efektivní napravení zásadních technických nedostatků a návrat vozítka do stavu blízkého jeho původnímu lesku. Hlavním imperativem totiž byla potřeba rychlého nasazení stroje do provozu, protože jeho uživatel rozhodně nemínil čekat.
Pokud se tedy k podobnému stroji dostanete, považujte se za ty šťastné a nebojte se do renovace pustit. Vzkřísit kdysi slavný šlapací moskvič k jeho novému životu není nijak náročné a nemusíte se toho nijak obávat. Navíc při této činnosti přijdete na úplně jiné myšlenky, než jakými vás každodenní život obtěžkává.
Pořádně odstrojit
Prvním krokem je důsledné odstrojení. Lépe se tak dostanete do záhybů karoserie a ke všem dílům podvozku. Ničeho se nebojte, vystačíte si se šroubováky, kleštěmi a kladivem, většina prvků náprav a šlapacího mechanizmu je totiž řešena jednoduše závlačkami. Doporučuji všechny demontované části ukládat do krabice s pevným dnem, například drobné vnitřní panty bočních lišt mají tendenci vyklouznout ze stran a těžko se pak hledají.
Je třeba karoserii kompletně odhalit a odstranit všechny nestabilní vrstvy laku a barev nebo alespoň jejich vysloveně se loupající zbytky. Poté odmastit, nanést vrstvu zinkového podkladového nátěru či spreje, nanášet vrstvy plniče a brousit a nanášet a brousit a nanášet, až bude povrch přiměřeně hladký.
Vhodné je alespoň zběžně obrousit i vnitřní části skeletu a jejich povrch ošetřit, ovšem připouštím, že zejména v oblasti předních blatníků je místa velmi málo.
Vyztužení dřevem
Ačkoli je to "Moskvič", opředený všeobecně uznávanou gloriolou "poctivé sovětské kovářské práce", skutečnost je poněkud jiná. Plech je poměrně tenký a celková konstrukce spíše subtilní. Zadní náprava je spolu se sedátkem zavěšena na páru podélných profilů, jejichž napojení na zadní část karoserie je pouze velmi chabé.
Vzhledem k omezení časem a technickému zázemí se zatím osvědčilo primitivní řešení v podobě dubového polena vzpříčeného mezi zadní blatníky za koly a prostě přišroubovaného k příčce spojující zadní konce nosníků. Samozřejmostí je vyklepání všech důlků a lomů v plochách karoserie, méně stabilní spoje je dobré vyvařit.
Teprve pak přichází čas uvažovat o barvě. Boční hliníkové lišty procházejí celou délkou karoserie, a tak snadno skryjí předěl v případě volby dvoubarevného tónování.
Vůz na snímcích byl (zřejmě) původně bledě modrý, přesto jsem se rozhodl, že horní část Moskviče doplním bílou, jež byla koneckonců i barvou kol. Lakování jsem řešil běžnými barvami ve spreji určenými pro automobily a novinami s papírovou lepicí páskou (pozor, je třeba koupit lakýrnickou pásku s minimální lepivostí!). Důležité je dílo zakončit několika vrstvami transparentního laku, které povrchu karoserie dodají ten správný lesk.
Pořádný tuning
Zatímco nalakovaná karoserie voní a schne, lze lakovat obroušené ráfky kol, přičemž postačí běžná barva nanášená štětcem. Samostatnou kapitolou jsou hliníkové díly karoserie, zejména maska, pokličky kol a nárazníky. U nich doporučuji najít ocelovou trubku příslušného průměru a tepat a tepat.
Všechny prvky závěsů předních kol včetně řízení i dílů šlapacího mechanizmu a zadní nápravy je třeba nejprve důkladně očistit a opatřit čerstvou vazelínou.
Pohon vozíku je velmi jednoduchý a opírá se o pár šlapadel zavěšený v karoserii a tyčkami propojený s klikami zadní nápravy. Diferenciál nečekejte, levé zadní kolo je na nápravě uloženo volně, takže šlapadla zabírají pouze na pravé kolo.
Náprava je zavěšena na krátkých podélných kyvných ramenech s vsazenými pouzdry pro vinuté pružinky, jež nabídnou přiměřený komfort uživatelům do hmotnosti přibližně 25 kg. Pak už po jejich dosednutí padají na dorazy.
Řešením může být jejich náhrada za pružinky tužší, ovšem jejich vsazování do pouzder je pak vlivem většího předpětí velmi komplikované. Sedátko s původním vinylovým potahem nebylo třeba opravovat. Výhodou je možnost jeho podélné regulace pro řidiče různých postav.
Jen pro silné chlapy
Původně měly vozy žárovky v předních svítilnách napájené z velké ploché baterky s vlastním pouzdrem na vnitřní straně pravého podélníku podvozku. S ohledem na stav tohoto systému náš šlapací moskvič čeká na decentní vestavbu osvětlení se zdroji LED. Podomácku vyrobený volant se středem z toho původního bude nahrazen replikou originálu.
Šlapací moskvič je těžký a i dítě ve fyzické kondici přiměřené jeho věku má s rozjetím stroje dost práce i na rovném asfaltovém povrchu. A na trávu zapomeňte úplně.
Konstrukcí dnes zkrátka působí podobně raritním dojmem jako Moskvič dospělý a v současnosti prodávaná dětská vozítka jej překonávají ve všech ohledech, ale na rozdíl od nich toto šlapadlo působí nezaměnitelným kouzlem.
A připravte se na to, že na ulici se budou zastavovat nejen chodci, ale u chodníku často zastaví i moderní automobil, jehož řidič bude s blaženým výrazem vyprávět příběh svého dětství.
