Jan Kovařík o sobě říká, že je řidič opatrník.
„Poslední dobou se mi stává, že na silnici nepředjedu jediné auto. Samozřejmě s výjimkou zemědělských strojů a kamionů. Když ve městě jedu padesátkou, občas si ale připadám jako blázen. Schválně někdy zkuste skutečně dodržovat předpisy. Během okamžiku zjistíte, že v této zemi je to pořád něco jakoby zpozdilého a možná i směšného. Každý si jezdí, jak se mu zachce,“ říká.
Situaci na našich silnicích by měl zklidnit bodový systém. Co na něj říkáte?
Já jsem jedině pro. Každý rok najedu padesát tisíc kilometrů a těch mrtvých jsem podél silnic viděl už příliš mnoho. Jestli to zachrání alespoň jeden život, pak se není vůbec o čem bavit.
Jak dlouho myslíte, že budete mít čistý štít?
Myslím, že dlouho. Pokutu jsem naposled dostal někdy před čtyřmi lety. Snad mi to vydrží i s těmi body.
Že by vzorný řidič?
No, zase bych to nepřeháněl. Třeba zamlada jsem měl své divoké chvíle. S přibývajícím věkem a najetými kilometry ale stále zvolňuji. Jestli to takhle půjde dál, jako dědeček budu chodit jedině pěšky (smích). Ona se na mém zvolnění tempa v dobrém smyslu podepsala i octavia s naftovým motorem.
Jste s ní spokojený?
Určitě. Moc mě na ní baví, že jezdí skoro zadarmo. Průměrnou dlouhodobou spotřebu mám 4,8 litru na sto kilometrů. Je to hodně dáno tím, že jezdím klidně. Další výhoda spočívá v tom, že do ní naskládám celý „rodinný cirkus“ v podobě dvou dcer, manželky, kočárku a zavazadel.
Předpokládám, že děti vozíte v autosedačce...
Jsem rád, že se to snad stane povinností. Devítitýdenní dcerka má sedačku a ta starší pokaždé alespoň sedák. Na tom nekompromisně trvám. Zčásti je to i tím, že jsem do motoristické branže dělal a těch obrázků nárazových testů s dětmi, které po srážce ve čtyřicetikilometrové rychlosti vylétly předním sklem, jsem viděl dost.
Líbí se vám nová octavia?
Ve dvou směrech mě bere ještě víc než ta, se kterou jezdím. Z designérského pohledu má povedenější kabát. A z toho praktického hlediska je určitě dobře, že je na zadních sedadlech více místa.
Na jaké auto rád vzpomínáte?
Asi na Fiata Cinquecento. S manželkou jsme s ním projeli Evropu křížem krážem. Dojeli jsme skoro až do Španělska.
Je nějaký vůz, který byste chtěl bez ohledu na finance?
Líbí se mi Volvo Cross-Country a z vozů, které mi v autosalonu prošly pod rukama, nejradši vzpomínám na Audi A6 Allroad. Na to je ale potřeba o poznání více peněz než na octavii, a já peníze raději investuju do rodiny.
Díky soutěži Prima rána jste neodmyslitelně spojen se závody formule 1. Máte nějaký oblíbený tým?
Spíš než tým, radši řeknu jezdce. Moc rád mám Rubense Barrichella. Loni jsem měl možnost se s ním potkat a tehdy jsem zjistil, že ten chlap je dokonalý profesionál. Půl roku předtím jsem tady zažil návštěvu Juana Pabla Montoyi a ještě dřív Jarna Trulliho. Tito hoši se chovali jako neuvěřitelně nafoukané hvězdy, obzvlášť Montoya. Pokud nejedou kamery a nestojí před davem lidí, jsou nepříjemní a arogantní. Barrichello se choval normálně i v zákulisí.
Usedl jste někdy za volant závodního auta?
Na okruhu v Mostě jsem před lety absolvoval Trabant Cup. Trabant dostal spoilery, široké gumy, přestříkali jsme ho... Zkrátka závoďák (smích). Tehdy jsem zjistil, že nepatřím na závodní dráhu.
Jakmile se vyjelo z boxu, ztratil jsem pud sebezáchovy. S trabantem to může znít divně, ale chvílemi jsem si uvědomoval, že se pohybuji za hranicemi toho, co je ještě bezpečné. Když jsem pak při hromadném startu trefil trabanta s Michelem Fleischmanem, který mi chtěl potom skoro nafackovat, pochopil jsem, že do dalších závodů bych se pouštět neměl.
Co vám na našich silnicích vadí?
Opilí řidiči. Bydlím ve vesnici kousek od Prahy. A tam se o víkendu jezdí úplně běžně do hospody autem. Pak neuvěřitelně ožralí lidi sednou za volant a jedou. Sousedům takhle v jednu ráno vletěl chlap do plotu. Naštěstí nikoho nezabil.
 Ač je Jan Kovařík moderátor televizního pořadu o závodech formule 1, v běžném životě dává na první místo u aut otázku praktičnosti |
