Současně informuje, že podle jejích zkušeností začíná policie postihovat řidiče až od stavu, kdy mají v krvi 0,3 promile alkoholu. Co z toho plyne pro konkrétní praxi? Vůbec nic pro řidiče, který se opije a bez skrupulí usedne za volant. Zato lidé, kteří upřímně nevěří svým očím, když jim jemně nazelená - nebo naopak načervená, to podle druhu - detekční trubička při policejní zkoušce na alkohol v dechu, by se měli nad záležitostí zamyslet a vážit svoje další kroky.
Rozhodující je krev
Jako chybné se totiž někdy může ukázat řešení, při kterém řidič při pohledu ma mírně nazelenalou trubičku kývne na policistův návrh a bez dalšího přizná, že "něco málo" - dejme tomu jedno dvě piva - vypil. Přiznání podepíše do policejního dokumentu a pak už jen čeká na trest, který sice bude mírnější než pro skutečného opilce, ovšem není jisté,zda opravdu bylo nutné o řidičský průkaz a o tisíce za pokutu přijít. "Dechová zkouška je vždy jen orientační, ať už k ní poslouží obyčejná detekční trubička, nebo dokonalý a drahý elektronický analyzátor dechu. Rozhodující pro posouzení toho, zda řidič skutečně požil alkohol, je jen a jen hladina alkoholu v krvi," říká Helena Kvapilová. "Při jakýchkoliv pochybnostech je tedy na místě,když řidič požádá o krevní zkoušku. Má na ni nárok." Malér kvůli alkoholu za volantem hrozí nejen pravověrným opilcům, kteří usedají k řízení pod vlivem alkoholu zcela vědomě, ale také řádným lidem, kteří si alkoholické opojení jenom plně neuvědomili. Takoví zpravidla bývají přistiženi se zbytkovým alkoholem - třeba ráno dne následujícího po oslavě. Neuvědomují si, že kupříkladu po průběžném zdolání dvou litrů vína nebo půl litru kořalky či deseti desítek může pětaosmdesátikilový zdravý chlap usednout bez rizik za volant až zhruba po čtyřiadvaceti hodinách.
Nejjistější je nepít
Příležitostí, jak zjistit alkohol v organismu, mají zdejší řidiči málo. Kromě analýzy krve,která je pro řidiče v každodenní praxi nedostupná a nepřijatelně zdlouhavá, existuje několik způsobů analýzy dechu, ovšem i tato cesta je většinou velmi klikatá. Zahraniční velké a přesné elektronické analyzátory dechu, které používá policie a pár významných firem, totiž stojí kolem 40 tisíc korun a běžný řidič si je obvykle nekoupí. "Existují - za dva až čtyři tisíce korun - také menší elektronické analyzátory dechu, ovšem já je s ohledem na dosavadní zkušenosti řadím - pokud se týká přesnosti a kvality výsledku měření na úroveň poslední z existujících možností, kterou jsou tradiční detekční trubičky," tvrdí šéf dopravní policie Zdeněk Bambas. Ten současně řidiče varuje, aby se na jednoduché analyzátory dechu a detekční trubičky bezvýhradně nespoléhali. "Mám zkušenost: vypil jsem jednu dvanáctku a detekční trubička ji po chvíli v dechu neregistrovala, zatímco policejní analyzátor ano. V podobné situaci by byl řidič na silnici zle zaskočen," říká Zdeněk Bambas. "Má-li tedy mít řidič naprostou jistotu, že nebude v maléru kvůli alkoholu, tak mu zbývá jediné: v dostatečném předstihu před jízdou nepít."
Trubiček je málo
Ani nejjednodušší a ze všech daných možností nejlevnější detekční trubičky však v Česku nejsou - na rozdíl od motoristicky vyspělé ciziny - běžně k mání. K odpovědnosti za to se však žádný ze dvou tuzemských výrobců nehlásí. "Přes 80 procent naší výroby detekčních trubiček dodáváme policii, další odebírají dopravní firmy, dráhy... Přesto jsme schopni jakkoliv zvýšit výrobu a detekční trubičky dát na trh tak, aby byly podobně jako v cizině u každé benzinové pumpy a mnohde jinde," říká zástupce ředitele votického závodu skláren Kavalier Sázava Pavel Liška. Ten upřesňuje, že v nabídce firmy jsou balení se třemi a deseti kusy v cenách kolem čtyřiceti, respektive sta korun. "Jestliže dnes detekční trubičky jsou pro nejširší motoristickou veřejnost běžně k mání jen v nemnoha drogeriích a lékárnách, je to vina obchodu, který nemá odpovídající zájem," tvrdí Liška. A Michal Veřtat, ředitel firmy Tejas v Jablonci nad Nisou, s tím souhlasí. "I my jsme připraveni výrobu zvednout podle jakýchkoliv požadavků zákazníků," konstatuje Michal Veřtát jménem druhého tuzemského výrobce, který detekční trubičky nabízí v balení po jednom, dvou a pěti kusech v cenách od 28 do 60 korun. "Je jen na velkoobchodu a klavně na řidičích, aby detekční trubičky žádali."
Rozhodující je krev
Jako chybné se totiž někdy může ukázat řešení, při kterém řidič při pohledu ma mírně nazelenalou trubičku kývne na policistův návrh a bez dalšího přizná, že "něco málo" - dejme tomu jedno dvě piva - vypil. Přiznání podepíše do policejního dokumentu a pak už jen čeká na trest, který sice bude mírnější než pro skutečného opilce, ovšem není jisté,zda opravdu bylo nutné o řidičský průkaz a o tisíce za pokutu přijít. "Dechová zkouška je vždy jen orientační, ať už k ní poslouží obyčejná detekční trubička, nebo dokonalý a drahý elektronický analyzátor dechu. Rozhodující pro posouzení toho, zda řidič skutečně požil alkohol, je jen a jen hladina alkoholu v krvi," říká Helena Kvapilová. "Při jakýchkoliv pochybnostech je tedy na místě,když řidič požádá o krevní zkoušku. Má na ni nárok." Malér kvůli alkoholu za volantem hrozí nejen pravověrným opilcům, kteří usedají k řízení pod vlivem alkoholu zcela vědomě, ale také řádným lidem, kteří si alkoholické opojení jenom plně neuvědomili. Takoví zpravidla bývají přistiženi se zbytkovým alkoholem - třeba ráno dne následujícího po oslavě. Neuvědomují si, že kupříkladu po průběžném zdolání dvou litrů vína nebo půl litru kořalky či deseti desítek může pětaosmdesátikilový zdravý chlap usednout bez rizik za volant až zhruba po čtyřiadvaceti hodinách.
Nejjistější je nepít
Příležitostí, jak zjistit alkohol v organismu, mají zdejší řidiči málo. Kromě analýzy krve,která je pro řidiče v každodenní praxi nedostupná a nepřijatelně zdlouhavá, existuje několik způsobů analýzy dechu, ovšem i tato cesta je většinou velmi klikatá. Zahraniční velké a přesné elektronické analyzátory dechu, které používá policie a pár významných firem, totiž stojí kolem 40 tisíc korun a běžný řidič si je obvykle nekoupí. "Existují - za dva až čtyři tisíce korun - také menší elektronické analyzátory dechu, ovšem já je s ohledem na dosavadní zkušenosti řadím - pokud se týká přesnosti a kvality výsledku měření na úroveň poslední z existujících možností, kterou jsou tradiční detekční trubičky," tvrdí šéf dopravní policie Zdeněk Bambas. Ten současně řidiče varuje, aby se na jednoduché analyzátory dechu a detekční trubičky bezvýhradně nespoléhali. "Mám zkušenost: vypil jsem jednu dvanáctku a detekční trubička ji po chvíli v dechu neregistrovala, zatímco policejní analyzátor ano. V podobné situaci by byl řidič na silnici zle zaskočen," říká Zdeněk Bambas. "Má-li tedy mít řidič naprostou jistotu, že nebude v maléru kvůli alkoholu, tak mu zbývá jediné: v dostatečném předstihu před jízdou nepít."
Trubiček je málo
Ani nejjednodušší a ze všech daných možností nejlevnější detekční trubičky však v Česku nejsou - na rozdíl od motoristicky vyspělé ciziny - běžně k mání. K odpovědnosti za to se však žádný ze dvou tuzemských výrobců nehlásí. "Přes 80 procent naší výroby detekčních trubiček dodáváme policii, další odebírají dopravní firmy, dráhy... Přesto jsme schopni jakkoliv zvýšit výrobu a detekční trubičky dát na trh tak, aby byly podobně jako v cizině u každé benzinové pumpy a mnohde jinde," říká zástupce ředitele votického závodu skláren Kavalier Sázava Pavel Liška. Ten upřesňuje, že v nabídce firmy jsou balení se třemi a deseti kusy v cenách kolem čtyřiceti, respektive sta korun. "Jestliže dnes detekční trubičky jsou pro nejširší motoristickou veřejnost běžně k mání jen v nemnoha drogeriích a lékárnách, je to vina obchodu, který nemá odpovídající zájem," tvrdí Liška. A Michal Veřtat, ředitel firmy Tejas v Jablonci nad Nisou, s tím souhlasí. "I my jsme připraveni výrobu zvednout podle jakýchkoliv požadavků zákazníků," konstatuje Michal Veřtát jménem druhého tuzemského výrobce, který detekční trubičky nabízí v balení po jednom, dvou a pěti kusech v cenách od 28 do 60 korun. "Je jen na velkoobchodu a klavně na řidičích, aby detekční trubičky žádali."
 Alkohol není vzácným společníkem mnoha řidičů. Někteří to vědí, jiní si to neuvědomují. |
