Čerstvý řidič Tomáš celou dobu maloval čerta na zeď: „A co se stane, když to nabourám?“ Chtěli jsme vidět, co mladého Pražana naučili v autoškole. Závěrečnou zkušební jízdu udělal napočtvrté a od té doby seděl za volantem dvakrát.
Pražský provoz je pro prvořidiče zkouška ohněm, nic drsnějšího v Česku nezažijete. Byli jsme na Toma tedy mírní a odvezli ho do Mostu za instruktory kurzů řízení z polygonu na Autodromu Most. S šéfinstruktorem Jakubem Michalovičem vyrážíme do provozu neznámého města. Odpolední provoz je tak akorát, za půl hodiny se bude smrákat.
„Jak můžou takové lidi pouštět do provozu a dávat jim řidičák,“ píšu si druhou poznámku do notýsku. Nakonec se za to Tomovi v duchu několikrát omlouvám. Jakub Michalovič je kliďas, neřekne Tomášovi nic, ani když zapomene podřadit před zákrutou a auto na trojku s cukáním „chcípne“.
Na Tomovi je vidět, že má autoškolový dril. Pečlivě si nastavuje sedačku, svědomitě zapíná směrovky, sám pro sebe si komentuje, kde udělal chybu. Snaží se, nezmatkuje, ale sálá z něj nejistota. Hodně udělá strach z neznámého prostředí a auta. Navíc na něm visí dva páry očí.
Posadili jsme ho do úplně neznámého nového auta, chod a záběr spojky má příjemný a čitelný, ale dvě zhasnutí motoru Tomovi odpustíme, za těch pár kilometrů si rozjezdy osahal a jsou stále jistější.
S Jakubem Michalovičem oba mlčky šílíme z Tomášova úchopu volantu. „Jak jsi držel volant u zkoušek, takhle?“ ptá se instruktor a dívá se na dlaně zavěšené úplně nahoře na věnci volantu s dotýkajícími se palci. „Asi stejně, možná trochu níž,“ odpovídá Tomáš a naznačuje úchop „za deset minut dvě“. „Jenže volant se drží tady,“ ukazuje instruktor a přesouvá mu ruce do jediné správné pozice „tři čtvrtě na tři“. „To je nepohodlné,“ Tomáš potvrzuje, že tak ho volant nikdo držet neučil. „Když vybuchuje airbag, letí ven rychlostí 300 kilometrů v hodině, když mu budou překážet v cestě ruce, bude z toho ošklivé zranění. Navíc nemáš cit v řízení, nevíš, jak jsou natočená kola a hlavně nemůžeš rychle reagovat a otáčet volantem v dostatečném rozsahu,“ vysvětluje instruktor. Od té doby drží Tomáš volant dobře.
Je to kliďas. Asi je to tím, že ho při jedné ze zkoušek vyhodili za to, že jel na třicítce z kopce osmatřicet, ale ve městě striktně dodržuje všechny rychlostní limity. Na třicítce jede třicet, ani o kilometr víc. Na padesátce spíš méně. Nespěchá, pozorně sleduje. Nahoru řadí vcelku automaticky, ale zapomíná podřazovat a trápí motor v nízkých otáčkách těsně nad volnoběhem, občas se mu to za zatáčkou vymstí.
Chybí mu cvik, pohyby má naučené, ne zautomatizované. Z nerovozity dělá chyby, třeba při vjezdu na kruhový objezd si hlídá přednost zprava, i když má dát přednost autu jedoucímu po kruháči zleva. Přitom tři kruháče předtím i všechny následující projede správně.
Na dálnici nikdy nebyl
Až na zadní sedačku je cítit, že mu vysoké rychlosti nejsou příjemné. Když pak jedeme na čtyřproudovce osmdesát, je to pro všechny na palubě v tu chvíli na limitu. „Nebylo mi to příjemné, jet tak rychle,“ říká mi pak Tom. Nakonec prozradí, že po dálnici nikdy řídil. Nejvýš devadesátkou po okresce.
Přibližně ze stejné rychlosti měl pak ukázat instruktorovi na polygonu, jak naplno brzdí. Napoprvé zapomněl sešlápnout spojku, ABS si ani neškrtlo a motor kuckavě zhasl, napodruhé už to bylo po vysvětlení od odborníka mnohem lepší. „Brzdit správně, naplno když je třeba, neumí šedesát procent řidičů,“ komentuje Jakub Michalovič z Autodromu Most. Tomáše tím uklidní, ale uklidňující to moc není.
„V autoškole mě naučili ovládat auto,“ mudruje Tomáš, ještě než ho usadíme za volant. Michalovič to na závěr našeho testu ještě doplní druhou částí: „Ale nenaučí vás řídit“.
„Vždy ale záleží na instruktorovi,“ namítá na to Ondřej Horázný, předseda asociace autoškol, který vidí největší problém v tom, že se výuka přizpůsobuje závěrečným zkouškám a aktuální situaci. „Když je autoškola v místě, kde není široko daleko žádný kruhový objezd, tak se jízda po něm neučí. Stejně tak, když to je daleko na dálnici, nezkouší se jízda po ní. Když se ví, že komisař nezkouší parkování, tak se kolikrát v autoškole neparkuje ani necouvá,“ popisuje. Ale konečné rozhodnutí, kdo nakonec řidičák získá, a dostane tak do mnohdy nejistých rukou nebezpečnou zbraň v podobě auta, má nakonec komisař. Dříve závěrečné zkoušky prováděla Police ČR a od té doby, co zkoušení přešlo do civilního sektoru pod obce a města, šla jeho kvalita dolů, shodují se odborníci.
Držitel řidičského oprávnění
Tomáš seděl poprvé za volantem v autoškole. Český systém ovšem nevychovává řidiče, ale držitele řidičského oprávnění. Nějak mlčky se předpokládá, že vás od malička vozí na klíně za volantem táta na opuštěné polňačce a pak se nějak otrkáte. Jestli se absolvent vyjezdí a přežije to bez úhony, nechává dnešní systém výchovy na štěstí.
Michalovič Tomáše chválí, že jezdí opatrně, není nervózní a řídí plynule. „Hlavně jezdi bez stresu, každý někdy začínal, nenech se vyprovokovat nervozitou ostatních,“ radí.
A doporučí přihlásit se do kurzů, kde mu ukážou aspoň základy, jak řídit a na auto si dozadu nalepit začátečnické „zetko“. „Fakt to pomáhá, ostatní to upozorní a aspoň si dají odstup,“ radí Michalovič. Tomáš má řidičák tři týdny, se starším bratrem mají dohromady malé ojeté auto, na kterém se může a musí vyjezdit. Jakub Michalovič dává za příklad jednoho ze svých studentů: „Byl to kluk, kterému šlo řízení velmi dobře, rychle se učil. Táta mu koupil obyčejnou felicii za deset tisíc, ale k tomu kurzy řízení, které stály dokonce víc než to auto. Chtěl, aby se naučil hlavně řídit.“
Tomáš si tu krátkou zkušenost chválí: „Bylo to fakt zajímavé a poučné.“ Smutné na tom je, že těch pár jednoduchých rad, které mu řízení o dost usnadní, neslyšel už při druhé jízdě v autoškole před půl rokem.
Záleží na instruktorovi
Naprosté minimum zkušeností s reálným silničním provozem je u čerstvých absolventů alarmující. Podle šéfa Besipu Martina Faráře se na nové koncepci autoškolství pracuje, záleží ovšem na novém vedení ministerstva dopravy, zda tuto problematiku zařadí do svých priorit. Na tom, že aktuální stav není dobrý, se však shodnou všichni.
„Všechno závisí na přístupu a kvalitě vyučujícího a autoškoly. Někdo je nadaný pro řízení více, jiný méně, ale to má právě rozpoznat a zhodnotit instruktor,“ komentuje pro iDNES.cz bývalý učitel autoškoly, který nechce být jmenován. „Záleží na tom, jak posoudí žáka a zda si navzájem sednou.“ Když například žák dělá závěrečnou zkoušku na několikátý pokus, měla by podle něj autoškola sama navrhnout kondiční jízdu s jiným instruktorem, který některé věci vysvětlí jinak.
Tomovi měli i po vydání řidičáku rozhodně doporučit další kondiční jízdy, i když svůj úkol - dosáhnout toho, aby dostal řidičák - splnila. Vždyť teď bude jezdit s tunovým strojem, který může být v nejistých rukou velmi nebezpečný.
