V srpnu roku 1983 se vydávají na trať u jihoitalského městečka Nardò tři "baby benzy", tedy na poměry automobilky malé modely 190. Nový model, který mířil do nižší kategorie, než na které bylo tradiční publikum mercedesů zvyklé, měl prokázat své kvality na slavném vysokorychlostním okruhu.
Vrcholovému provedení 190 E 2,3-16 připravili před premiérou zkoušku v podobě pokusu o rychlostní rekord na vzdálenost 50 tisíc kilometrů. Test dopadl na výbornou. Mezi 11. a 21. srpnem k tomu potřebovali 201 hodin, 39 minut a 43 sekund. Tedy necelých osm a půl dne. Nardò obletěly dva mercedesy (třetí se kvůli závadě na rozdělovači zdržel tři hodiny v boxech) průměrem 247 kilometrů v hodině. Což je víc, než udávaná maximálka sériového provedení.
Slavný mercedes překonává ještě několik dalších rekordů. Model 190 E 2,3-16 se stává nejrychlejším sériovým vozem i na vzdálenosti 25 tisíc kilometrů, 25 tisíc mil a zaznamená i dalších devět rekordů ve své třídě.
Auta byla odlišená barevnými terči v barvách italské vlajky na zadním okně (červený, zelený, bílý). Do rekordní jízdy odstartovala mercedesí letka 13. srpna ráno pod dohledem 102 komisařů FIA. Za volantem každého z vozů se střídalo šest pilotů, kteří měli na každé dvanáctikilometrové kolo kolem tří minut a pěti sekund. Každé dvě a půl hodiny auto zamířilo do boxů na dvacetisekundovou zastávku na doplnění paliva a výměnu za volantem.
V té době se model 190 prodává už téměř rok, ale automobilová veřejnost vrcholovou verzi 190 E ještě nezná. Právě testování v Nardò mělo být poslední zkoušku technologické vyspělosti nového provedení, které bylo pak o čtyři týdny později představeno na autosalonu ve Frankfurtu. Technicky a vizuálně byly vozy z Nardò téměř identické s plánovanou sériovou verzí, lišily se jen v drobných detailech.
Pětistupňová manuální převodovka měla být podle tvrzení automobilky sériová. Podle neoficiálních zdrojů však dostala delší pátý převodový stupeň a měla vymontovanou zpátečku. Řízení přišlo o posilovač, který na naklopeném okruhu, kde se jede pořád rovně, nebyl potřeba. O 15 milimetrů snížili technici podvozek.
Se sériovou výrobou byl shodný také chladič, ale pro testování byl vyjmutý ventilátor, protože normální nápor větru při vysokých dosahovaných rychlostech vytvářel dostatečný proud vzduchu. Před chladič byl navíc umístěný rychle z místa řidiče ovladatelný kryt, který byl potřeba pro udržení motoru v optimální teplotě při jízdách v chladné noci. Pro ochranu před hmyzem a vylepšení aerodynamiky dostal ještě chladič a světlomety plastové krytky. Původní 70litrovou nádrž nahradila stošedesátilitrová.
Kruhovou dráhu o průměru čtyři kilometry u italského městečka Nardò dnes vlastní Porsche. Měří 12,64026 kilometru a v době překonání rekordu panovala na trati až čtyřicetistupňová vedra. I přesto nezaznamenal 2,3litrový šestnáctiventilový čtyřválec (M102) vyvinutý Cosworthem s výkonem 136 kW výraznější problém.
Maximální rychlost modelu dosahovala 230 km/hod, speciály na Nardu však uháněly až dvěstěpadesátkou. Nejvíc k tomu pomohly úpravy vylepšující aerodynamiku. Spotřeba činila při téměř konstantních šesti tisících otáčkách za minutu více než 22 litrů na 100 kilometrů.
Pro rekordní jízdu bylo vstřikování Bosch K-Jetronic a zapalování přizpůsobeno pro trvale vysoké zatížení a vysoké otáčky motoru.
Každých osm a půl tisíce kilometrů se měnily zadní gumy, přední vydržely dvojnásobek. Výměna kol trvala pět minut a během nich mechanici vyměnili také olej, filtry a seřídili ventilové vůle. Za padesátitisícový test auto stavělo 243krát.
Testování na okruhu v Nardò nebylo pro Mercedes žádnou neznámou. Automobilka na něm testovala už například v roce 1976,1978 a 1979 několik verzí dieselové i benzinové verze modelu C111, s nímž překonala dva platné světové rekordy.
