Evropa mu je malá Miroslav Mondri už dojel se svým Velorexem do Afriky a chystá se s ním i na Aljašku

Evropa mu je malá Miroslav Mondri už dojel se svým Velorexem do Afriky a chystá se s ním i na Aljašku | foto: Jiří Bervida, MAFRA

S hadraplánem pouští i Aljaškou

  • 7
Drandí si to krajinou, když najednou se za ním rozjede policejní auto. Zbystří, zpomalí a rychle vzpomíná, zda cestou neudělal nějaký dopravní přestupek. Když k němu ale policisté přistoupili, jen zdvořile pozdravili a poprosili, zda by se s ním nemohli vyfotit. To je jedna z mnoha úsměvných historek, které zažívá Miroslav Mondri při svém putování po Čechách i Evropě.

Jezdí totiž Velorexem nebo také hadrákem, zkrátka motorovou tříkolkou s plátěnou střechou tolik známou z filmu Vrchní prchni.

"Zhruba před osmi lety jsem se do Velorexu zamiloval, byla to láska na první pohled," vzpomíná. Co tomu říká jeho přítelkyně? Nežárlí, seznámili se totiž na velorexovém srazu, proto je jejich náklonnost k tomuto vozítku vzájemná.

Miroslav Mondri pracoval před osmi lety v penzionu v Krušných horách, kde byli shodou okolností ubytovaní holandští velorexáři. Když ta jejich vozítka viděl zblízka, řekl si: To chci taky. A do čtrnácti dnů ho měl v garáži.

"Vždy jsem jezdíval rád na trempy. Ale už mi není 20 let, proto bude toto vozítko pohodlnější a hezčí," uvažoval tehdy.
Sám se ho naučil o svého krasavce opečovávat. "Je to pár trubek a většina součástek je z Jawy, proto není problém sehnat náhradní díly. Záleží na šikovných ručičkách. 300 dnů pracujeme v garážích a 65 dní jezdíme," říká Miroslav Mondri.

Po absolvování několika srazů Velorexů dal Miroslav Mondri z Ostrova dohromady partu nadšenců na Karlovarsku a založil Klub 3 AČR - automotoklub České republiky. Již sedmým rokem pořádá srazy v Krušných horách a okolí. Většina nadšenců se snaží zachovat své veterány v originálním stavu, tedy s původními motory.

Je Velorex autem pohodlným? Podle slov Miroslava Mondriho z hlediska šoféra rozhodně ne. Na dnešní silnice není "hadrák" zrovna ideální. Když dorazí do cíle, první, co udělá, je, že si protáhne záda o rozmlácenou zadnici. Nedokáže si představit, jak to mohlo být původně vozítko určené pro invalidy. I když logiku to mělo, bylo levné, stálo jen 18 000 korun a díky lehké konstrukci se v něm mohly dělat úpravy podle potřeby každému šité na míru.

Spíš než o pohodlí jde ale majitelům Velorexů o naplnění jejich životního stylu a také o svezení, při němž člověk nespěchá a naopak se může kochat krajinou.

Nejdále byl Mondri se svým Velorexem a partou dalších tří posádek v Africe. "Jeli jsme po vlastní ose do Itálie, trajektem přes moře do Tunisu, kde jsme ještě najeli dalších asi 4500 kilometrů bez závad," zhodnotil hrdě svou poslední velkou cestu a hned přidal další ještě odvážnější plán. V roce 2013 se chystá projet s hadraplánem Aljašku.